V několika soudních kauzách vytvořily soudy hypotézu, že týmy specialistů odborných provozovatelů distribučních soustav, které si desítkami miliard Kč (víc než 40% ceny elektřiny) každoročně platí všichni odběratelé, mohly být laikem investorem uvedeny v omyl. Tvrzení, že by laik investor dokázal nejkvalifikovanější firmu v elektroenergetice uvést v omyl, je asi stejně pravděpodobné jako, že laik dokáže uvést v omyl tým bankovních úředníků.
Uzavřít smlouvu o připojení nové elektrárny vč. uhrazení několika milionů Kč distributorovi, jako úhradu nákladů distributora s připojením, musel laik investor již na jaře 2010. Prováděcí vyhláška o dispečerském řízení č. 79/2010 Sb. vydaná k energetickému zákonu Ministerstvem průmyslu a obchodu přesně definovala podmínky, za kterých směl technický dispečink distributora schválit provozuschopnost a bezpečnost nové elektrárny a její bezpečné připojení. Teprve po schválení elektrárny mohli v prosinci 2010 specialisté distributora provést prohlídku elektrárny a provést první paralelní připojení a následně distributor uzavřel s laikem investorem smlouvu o výkupu elektřiny. Jednalo se o velmi složitý a zdlouhavý proces, a to i z důvodu ochrany distribuční soustavy před připojením elektrárny, která by nesplňovala bezpečnostní a další podmínky a mohla by svým připojením ohrožovat bezpečnost distribuční soustavy.
Proto pro odborníky tvrzení soudů, že laik investor uvedl distribuční společnost v omyl a to tak, že mu v roce 2010 připojila a dodnes ponechala připojenou elektrárnu, která nesplňuje bezpečnostní předpisy (dle soudů dokonce i nedokončenou, což ale nelze posoudit, protože nedokončenost zákon nezná) ke své distribuční soustavě, připadalo jako z oblasti sci-fi. Tedy až donedávna. Nedávno se druhý největší distributor v České republice, jinak renomovaná německá společnost E.ON, písemně přiznal, že porušil energetický zákon, prováděcí vyhlášky a bezpečnostní předpisy, protože zprovoznil prvním paralelním připojením elektrárnu laika investora pouze „na oko“. Tím zjevně podvedl laika investora, který mu za celý proces řádného PPP zaplatil několik milionů Kč a který předpokládal, že ze strany držitele licence na distribuci, zvláště součásti nadnárodního německého koncernu, bude dodržen postup dle platných předpisů.
Proč je ale za „podvod“ odsouzen český laik investor, lze asi vysvětlit pouze tím, že velký německý koncern, stejně jako zahraniční investory ve zcela identických případech jiných elektráren, české soudy pro jistotu raději nesoudí a státní zástupci neobžalovávají.
Ivan Noveský
