Jedním z typických věřitelů, kteří se obracejí na soudní exekutory, jsou matky samoživitelky. Obracejí se na soudní exekutory i přesto, že si exekutor na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí z vymoženého plnění odečítá náklady exekuce.
Důvodů může být hned několik, počínaje rychlostí, snadnějším získáním informací o průběhu exekuce, někdy širšími úředními hodinami, silnějším callcentrem nebo všemi způsoby exekuce v jednom včetně možnosti pozastavení řidičského oprávnění, které soud ve výkonu rozhodnutí neprovádí. Přestože exekuce na výživné pro nezletilé dítě v zásadě funguje, má svá úskalí, na která zákonodárce nepamatoval a je třeba se zamyslet nad jejich řešením.
Problém první – předběžná vykonatelnost rozsudků na výživné
Občanský soudní řád přiznává rozsudkům na výživné předběžnou vykonatelnost, právní moc se nevyžaduje. Není proto nic výjimečného, když matka podá exekuční návrh i přesto, že se otec odvolal proti rozsudku a odvolací řízení běží. Jenže ihned po doručení vyrozumění o zahájení exekuce otec pochopitelně podává návrh na zastavení exekuce s návrhem na odklad do doby skončení řízení o odvolání proti rozsudku. Přestože exekutor povinnému zajistil majetek na účtech nebo nařídil exekuci srážkami ze mzdy anebo povinný splácí dosavadní určené běžné výživné k rukám exekutora, oprávněný z výživného je nyní v horší situaci, než před exekucí. Srážky ze mzdy i další totiž plátce mzdy může exekutorovi vyplatit až po vyznačení vyrozumění o vyznačení doložky provedení exekuce, stejné je to i se splátkami povinného. Oprávněný tak může být rok, často i dva zcela odstřižen od výživného. Přitom řešení se nabízí a není jediné. V prvé řadě by bylo možno uvažovat nad prolomením zákazu provedení exekuce před vyznačením doložky provedení exekuce a umožnit exekutorovi i přes podaný návrh na zastavení exekuce provádět exekuci méně invazivními způsoby exekuce a výživné vyplácet. V případě úspěchu otce v řízení o určení výživného by odpovědnost za škodu nesl stát kvůli vadě rozhodnutí. Druhým řešením by bylo umožnit vedení exekuce pro výživné v takové výši, kterou otec nerozporuje. Tím by se výživné dostalo k potřebnému nezletilému dítěti.
Problém druhý – návrh na zastavení exekuce
Dalším častým problémem je situace, kdy otec tvrdí, že dlužné výživné zaplatil, ale nerozporuje běžné výživné. Pokud podal návrh na zastavení exekuce ve lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, tak i přesto, že by rád platil běžné výživné, fakticky zablokoval jeho distribuci od exekutora k oprávněnému. Zde je na místě řešení, kdy by běžné výživné bylo vypláceno i přes podaný návrh na zastavení exekuce, neboť předmětem sporu není běžné výživné, ale exekuce sama.
Problém třetí – zastupování nezletilého oprávněného
Podle ustálené judikatury nemůže rodič zastupovat v exekuci dítě v případě, že mezi rodiči vznikne spor o exekuci, nejčastěji jde o řízení o návrhu na odklad a zastavení exekuce. V takovém případě je na místě ustanovit kolizního opatrovníka. Jeho ustanovení soudem je však zdlouhavé a po celou tu dobu není o procesních návrzích povinného rozhodováno. Dle mého názoru by soud měl současně s pověřením exekutora vždy současně ustanovit nezletilému oprávněnému kolizního opatrovníka. Z hlediska nákladů by státní rozpočet zatížen nebyl, neboť kolizním opatrovníkem bývá ustanovován orgán sociálně právní ochrany dětí. Funkce opatrovníka by ve většině exekucí byla pasivní a k aktivizaci opatrovníka by došlo v okamžiku, kdy by s ním exekutor začal jednat v řízení o procesním podání některého z účastníků.
Jsem přesvědčen, že nad výše uvedenými problémy z aplikační praxe při provádění exekucí na výživné pro nezletilé dítě by se zákonodárce měl v zájmu nezletilých oprávněných vážně zamyslet a následně přistoupit k uvážlivému řešení, které by nepošlapávalo smysl a účel předběžné vykonatelnosti rozsudků na výživné a běžného výživného jako dávky splatné každý měsíc a ne až ve chvíli, kdy to formalistický exekuční řád dovolí.
JUDr. Lukáš Jícha
