Ve schránce elektronické pošty zazvonila zpráva, týkající se nového kola jmenování soudců. Osoba, která zprávu s materiály, jež byly po 17. listopadu předloženy vládě, zaslala, si pak klade řečnickou otázku, zda se jí to nezdá. Poukazuje se přitom na kandidáta Pavla Bednaříka, který má být jmenován soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Část podkladů se týká vzdělání a praxe do nástupu k ministerstvu. Zde není uvedeno nic zavádějícího, ostatně odbornou erudici, pedagogické schopnosti a právnické myšlení či dovednosti doktora Bednaříka nikdo nikdy nezpochybňoval. Určitý problém však nastává v období, kdy pracoval ve funkci vedoucího oddělení justičního dohledu, a zvláště v době, kdy působil ve funkci ředitele odboru dohledu ministerstva spravedlnosti. Uvádí-li se, že se osvědčil i ve vedoucích pozicích a „vždy směřoval k nalezení a prosazení nejen racionálního a účelného, ale zároveň i spravedlivého řešení“, pak jde o informaci poněkud přikrášlenou. Je totiž veřejným tajemstvím, že odbor dohledu se stal postupně za ředitelování doktora Bednaříka a panování bývalého I. náměstka Voláka, zvláště v období bývalé ministryně Marie Benešové, z elitního odborného útvaru útvarem velmi problematickým. A právě za ředitelování kandidáta se ani po nástupu nového vedení stav odboru nezlepšil, a proto snad měl být z funkce odvolán a pak i vyřazen narychlo z minulého kola jmenování soudců.
Jde-li ovšem o nalézání a prosazování „nejen racionálního a účelného, ale zároveň i spravedlivého řešení“, tak zde tkví pravděpodobně poměrně zásadní problém kandidáta. Pomineme trochu osobní vazby na soud (každý přece někoho někde zná), který jej opakovaně navrhuje ke jmenování, a zaměříme se na poněkud volnější pojímání (ne)závislosti, kterou kandidát osvědčil při působení ve vedoucí funkci. V médiích se počátkem roku objevila tabulka s odměnami vedoucích pracovníků za rok 2013, Pavel Bednařík obdržel za rok částku ve výši 135 tisíc Kč, tedy cirka 11 tisíc Kč odměny za měsíc. Nic světoborného, pokud se ovšem nepodíváme, za jakou činnost byla odměna mj. vyplacena – bylo to za práci v komisi pro posuzování podnětů k podání stížností pro porušení zákona. Pikantní na tom ovšem je, že tuto komisi rozpustil v polovině roku 2012 ministr Blažek, ředitel Bednařík tedy pobral odměny také za práci, kterou nevykonal, a ani v průběhu roku 2013 vykonat vůbec nemohl!
Na další pochybení kandidáta poukázala média již krátce poté, co ministryně spravedlnosti vzala v únoru zpět stížnost pro porušení zákona ve prospěch obv. Ing. P. T., kterou podala její předchůdkyně. Na ohnutí původního záměru referentů jím řízeného odboru na odložení podnětu do „žádoucího“ směru se kromě náměstka Voláka měl podílet také ředitel Bednařík. Je velmi zajímavé, že je bývalý ředitel navrhován za soudce, i když za obdobnou činnost byl jeden z jeho předchůdců pravomocně odsouzen, a i o případ průběhu věci obv. Ing. P. T. na ministerstvu spravedlnosti se mají zajímat orgány činné v trestním řízení. Je tedy přinejmenším podivné, že zpracovatelé podkladů sdělují vládě, že „k jeho chování a způsobu života nebyly zjištěny žádné negativní poznatky“, skoro jako by nikdo nečetl noviny a nezabýval se blíže lehce ověřitelnými skutečnostmi. Představa, že si pro soudce přichází policie, je ovšem tak děsivá, že si naznačené žádá bližšího prošetření.
Dostáváme se k otázce v titulku. Opravdu chceme mít ve funkcích osoby, byť schopné právní profesionály, které poslouží buď svým privátním zájmům a požitkům, anebo poslouží požadavkům mocných? Nebo potřebujeme sebevědomé, neovlivnitelné a nezávislé soudce? Ta otázka tak platí nejen směrem k veřejnosti, ale také i směrem k soudcovské radě Okresního soudu v Českých Budějovicích, která souhlasila s přidělením kandidáta k tomuto soudu.
Jaroslav Vachuda
(Autor je odborový funkcionář MSp.)
