WikiLeaks v červenci 2015 zveřejnil zprávu, že naše policie nakoupila virové šmírovací programy k nasazení mimo jiné na Seznam.cz, na kterém působí Novinky.cz, a Parlamentnilisty.cz, na nichž je Protiproud. Odhalení nesla policie nelibě a komentovala, že je to se svolením soudu. I dlouho po listopadu 89 je nutné bojovat za svobodu slova a šíření informací. Stávající systém nechrání před zneužíváním moci.
Je možné, že motivy šmírování určitých médií jsou legitimní. Ale celostátní složky policie i současné vedení státního zastupitelství nejsou zábranou zneužívání moci. To, že určité jednání musí povolit soud, není ochranou, pakliže i Ústavní soud toleruje manipulaci s kauzami ve státním zastupitelství. Pokud dochází k přehazování kauz bez ohledu na pravidla příslušnosti státních zastupitelství a k možnosti, že si státní zastupitelství vybírá soudy, které rozhodují o jejich návrzích, vždy najde nějakého soudce, který z důvodu osobních vazeb nebo protože policie a státní zastupitelství na něj něco ví, návrhu státního zastupitelství vyhoví.
Ptejme se, proč byly šmírovány tyto informační weby a ne např. web České televize či Aktualně.cz. Anebo je šmírován policií a státním zastupitelství i web Aktuálně.cz, jen se to dosud neprovalilo? A co ví policie a státní zastupitelství na Václava Moravce z jeho činnosti na počítači? Není Moravec náhodou vydíratelný a není to důvod jeho protežování některých představitelů policie a státního zastupitelství? A jaký má vliv to, že část státních zástupců spojených se současným vedením si nechala platit pobyty v USA. Nešlo o korupci?
Historicky policie a státní zastupitelství svobodu slova neprosazovaly. Tato svoboda byla spojena s politickou soutěží a svobodným parlamentem. Pokud ztratí svá práva parlament ve prospěch represivních mocenských orgánů, jako je policie a státní zastupitelství, skomírají i politické svobody lidí. Proto je nutná demokratická kontrola represivních orgánů výkonné moci. Jejich představitelé musí být schopni říci, proč šmírovali část novinářské obce.
Nemohou se hájit utajením do nekonečna. To musí skončit se skončením případu, protože dotčeni šmírováním mohli být statisíce lidí. Státní zastupitelství musí být schopno říci, které z nich dalo příslušný návrh soudu a proč si vybralo daný soud. Poté, co se ukazuje manipulace s příslušností státních zastupitelství i soudu – viz přihrání kauzy Rath Lence Bradáčové do Ústí nad Labem, činnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na území Prahy v kauze Tluchoř, Fuksa, Šnajdr a výběr soudce rozhodujícího o vazbě až v Ostravě, nemůže být státní zastupitelství ani soud vnímány jako účinné prostředky ochrany práv lidí. Účinným prostředkem je jen veřejná parlamentní kontrola s tím, že pokud se zjistí zneužívání moci, nemohou viníci nadále moc v represivním aparátu držet.
Zdeněk Koudelka, autor je advokát
