Doba adventní je pro normálního člověka ve znamení shonu. Příprava na Vánoce vrcholí, nakupují se dárky a vůbec je člověk tak nějak imunní vůči všemu ostatnímu, co na něj chrlí zpravodajství o věcech v průběhu roku jinak důležitých. Zkušení političtí praktici tudíž ví, že je to ideální doba na realizování kroků, které by jinak spustily smršť dotěrných otázek a způsobily by nepříjemné výměny názorů ve veřejném prostoru.

O tom, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán ne zcela souzní, řečeno diplomaticky, s generálním ředitelem Vězeňské služby Pavlem Ondráškem, se v resortu a širším informovaném okolí ví. Jeho náměstek pro trestní politiku Vladimír Zimmel, který má na ministerstvu metodicky službu na starosti, se v průběhu roku po odchodu Heleny Válkové také v tomto duchu činil, jen co je pravda. Jedna kontrola na generálním ředitelství stíhala kontrolu druhou a jeho „spanilé jízdy“ po věznicích neměly vždy charakter pouhé informativní návštěvy ministerských úředníků. Koneckonců, není ani v Čechách zcela obvyklé, aby na veřejnost unikaly do médií řízeně vytýkací dopisy mezi ministerským náměstkem a generálním ředitelem věznic.

Jsem dalek toho tvrdit, že Vězeňská služba je v ideálním stavu. Předně, žádná vláda několik volebních období nazpět nepovažovala tuto oblast za hodnu zvláštního zájmu. A tak zatímco se trestní politika státu přitvrzovala, nikdo neřešil „výstupy“ takové politiky. Výsledek byl, že vězeňská populace rostla, ploty a zdi věznic byly děravější a kapacita věznic dosahovala obrazně řečeno posledního vlaku ze stanice, která má být odevzdána nepříteli. O platových a jiných podmínkách příslušníků služby nemluvě – prioritou byly spíše policisté, jejichž nepřítomnost v ulicích volič vidí. Dopustím-li se cynické úvahy, pak má vězeňská služba tu nevýhodu, že nenastala nějaká vězeňská vzpoura a největší škůdce jejího možného prospěchu se jmenuje Václav Klaus, který jí v roce 2013 notně ulevil svojí amnestií.

Pavel Ondrášek je ve funkci krátce. Neměl tedy možnost prokázat, zda je součástí problému či jeho řešením. Psal jsem tu už, že odvolání předchozího generálního ředitele Petra Dohnala postrádalo štábní kulturu. Má-li pan ministr vcelku bohulibý záměr svléknout manažery generálního ředitelství a jednotlivých věznic z uniforem, je to hodno věcné debaty a seriózního zájmu. Učiní-li však první krok k takové reformě tak, že využije času snížené celospolečenské vnímavosti v době předvánoční a kvůli prkotině odvolá po krátké době jeho mandátu ředitele Ondráška, způsobí si problém nejen sobě, ale znehodnotí i další kroky, které možná mají smysl a vedly by k lepšímu fungování služby.