Když jsme minulý týden na České justici publikovali text o kritických názorech části právnické obce na některé kroky vlády v souvislosti s řešením pandemie koronaviru, reagovala část našich čtenářů nepřekvapivým způsobem. „Tady se bojuje s pandemií, lidi šijí zadarmo zdravotníkům roušky a partička „budižkničemů“ řeší, jestli má vláda takové či onaké pravomoci. Kam jsme to dospěli,“ psala jedna ze čtenářek.
Tento týden jsme se pozastavili nad nejnovějším nápadem šéfa Ústředního krizového štábu Romana Prymuly, který o víkendu v jednom z televizních diskusních pořadů oznámil, že by čeští občané, navrátivší se ze zahraničí, měli být internováni na dobu karantény na jednom místě. A opět se vzedmula vlna všelidovéhopochopení.„Nezájem! Odcestovali i když to věděli! Zavřít ať to nešíří dál! Podívejte se na Litovel, co udělala jedna rodina s egem,“ projevil se jeden ze čtenářů.
Jak je vidět i na bleskových průzkumech veřejného mínění, vláda má ve svých krocích podporu většiny společnosti. Jakkoliv jsou její kroky často zmatené, například otevírací doba obchodů se pro seniory nad 65 let už měnila třikrát během pár dnů, pan premiér mluví o „válce s neviditelným nepřítelem“. A v čele této války, jakýmsi náčelníkem generálního štábu, je vojenský epidemiolog Roman Prymula. Ten, očividně posilněn maximální důvěrou premiéra, už bez konzultace s ministrem školství navrhuje podobu nového školního roku, stanovuje termín otevření hranic či způsob, jakým mají obchodníci nabízet své zboží.
Od premiéra to byl chytrý tah, dát do čela krizového štábu nepolitika (i když R. Prymula s politikou v minulosti koketoval a kandidoval například neúspěšně do Senátu za SPOZ), neboť opozice pak o to hůře může vládu za její kroky kritizovat. Těžko se polemizuje politikovi s argumentem, že to „rozhodl pan epidemiolog, profesor Prymula, kterého nám závidí celý svět“. A to přestože se ukazuje, že jím volená řešení mají i v odborné obci své kritiky. Názor přitom mění pan profesor v jednotlivostech opakovaně, jako tomu bylo například v otázce toho, zda mohou své děti po uzavření škol dát na hlídání seniorům. Po vyhlášení uzavření škol odmítal varování některých odborníků, aby rodiče dávali své ratolesti na hlídání prarodičům, aby během několika dnů doporučoval totéž.
Lidí, kteří upozorňují na otázku míry zvolených opatření, jako například vyhlášený fyzioterapeut Pavel Kolář či bývalý guvernér a viceguvernér národní banky Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl je více.
Pochybnosti nad způsobem, jakým vláda vyhlásila stav nouze, pak veřejně vyslovil právník Tomáš Sokol, ústavní právník, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kysela či docent z téže fakulty Jan Wintr, který na svých osobních stránkách zveřejnil dokonce právní analýzu ústavnosti a zákonnosti vyhlášení nouzového stavu.
Uvádím zde souhrn kritických názorů záměrně, neboť v onom mediálně ohlášeném válečném stavu se víří emoce, narůstá v lidech strach a vede to k vyhřeznutí spodních proudů, které se projevují tu jako zvýšená aktivita bdělých občanů, tu zase jako požadavek na jmenovité uvádění adres lidí, kteří jsou nakaženi.
Je v zájmu nás všech, i vlády samotné, aby zachovala zdravá vůle k pochybnostem. Zvláště tehdy, jsou-li obcházena zavedená pravidla, jako tomu bylo právě při vyhlášení nouzového stavu a ustavení Ústředního krizového štábu. Nepřipuštění oponentů a ředitelský způsob vedení antivirové kampaně totiž vedl k tomu, že se naslouchalo méně oponentům a o to více pak sociálním sítím. Možná bychom se pak vyvarovali situacím, kdy každý den slyšíme od vlády revize včerejších rozhodnutí, protože se to „dozvěděli z facebooku“.
Petr Dimun
