Paní ministryně práce a sociálních věcí, místopředsedkyně ČSSD, Jana Maláčová přešla od slov k činům a předložila k připomínkám plán, jak „snížit platy politiků“. V oficiálním materiálu se však doznává, že toto proklamované snížení platů by se nejvíce dotklo soudců a potažmo státních zástupců. „Návrh (…) v 1. variantě stanovuje výši platové základny představitelů na úrovni o cca 18,6 % nižší, u soudců se jedná dokonce o cca 32,2 % pokles oproti aktuálně platné výši. Ve 2. variantě se navrhuje dvouletá fixace (2021 a 2022) stávající výše platových základen představitelů státní moci a soudců (a potažmo státních zástupců),“ uvádí se konkrétně v návrhu paní Maláčové.
Jakkoliv by se z toho, že byl návrh poslán do připomínek, dalo usuzovat na „zvýšení stupně nebezpečí“ jeho realizace, opak je pravdou. Jedná se spíše než o vážně myšlený krok o záplatu na vetchém politickém šatu paní ministryně.
Nejdříve tedy několik postřehů. Paní ministryně nápad na snižování platů ústavních činitelů neprojednala ani ve vlastní straně, jejíž je místopředsedkyní. Podporu tedy rozhodně nemá ani mezi vlastními poslanci. I kdyby ji ovšem měla, potřebovala by podporu ministrů za ANO, potažmo poslanců tohoto hnutí. A jak víme, v ANO platí, že prsten moci, který vládne všem, má na ruce pan premiér Babiš.
A ten si s paní ministryní již nějakou dobu nemůže přijít na jméno, jejich vztah přerostl až do osobní roviny. Za této situace lze jen těžko předpokládat, že by návrh paní Maláčové získal podporu pana premiéra.
Rozpačitě působí koneckonců i materiál sám, když sice obsahuje úvahy a propočty, které se již nějakou dobu snaží uplacírovat jistá guerilla na ministerstvu práce a sociálních věcí, avšak co se týče preciznosti zdůvodnění, má k přesvědčivosti daleko. V podstatě se v něm dočteme jen to, že v souvislosti s pandemií možná hrozí ekonomické problémy. Tohle rozhodně neobstojí tváří v tvář mohutným hradbám propracované judikatury Ústavního soudu, co se platových podmínek soudců týče.
Návrh neobstojí ani z pohledu naléhavosti potřeby ulevit ekonomice a případné povinnosti soudců a státních zástupců podílet se solidárně na snižování výdajové zátěže státu.
Pan premiér totiž sveřepě trvá na tezi, že půl bilionový schodek rozpočtu je láce, kterou si můžeme jako údajně nejlépe hospodařící stát široko daleko dovolit a ve vládě se svádí nevyhlášená soutěž o to, kdo více přidá důchodcům. Platy se mají zvyšovat například i učitelům a v plánu nejsou ani žádné velké škrty a úspory. Naopak, ekonomičtí ministři mluví o potřebě investovat a podporovat spotřebu. Snižovat tak platy výběrově jen některým, a nejvíce soudcům, to je opět v příkrém rozporu s tím, co setrvale v této věci říká Ústavní soud.
Soudci a státní zástupci tak mohou být, co se týče svých platů, v klidu. Na druhou stranu, tahle debata vždy otevře ve společnosti stavidla populismu, kde plat soudců a státních zástupců bude jen těžko hledat hlasitého a přesvědčivého obhájce.
Petr Dimun
