Plagiátorství je činnost, kdy někdo okopíruje výsledek duševní činnosti někoho jiného. V justici je plagiátorství ošemetná záležitost, soudci se často inspirují rozhodnutími jiných soudců, a v případě publikované sjednocované judikatury oběma Nejvyššími soudy tuto judikaturu ani nemohou pominout.
Něco jiného, než inspirace judikaturou, je ale okopírování celého textu rozhodnutí (tj. úplně celého odůvodnění, včetně chyb) od soudce stejného soudu. Na Krajském soudě v Brně se to stalo, a nikoliv jednou. Bohužel, stalo se to nám v naší kauze Mipl, o které jsme na již na české justici psali zde. Tři rozhodnutí insolvenčního soudu vydala nezákonná soudkyně paní Mgr. Krčmářová, proto byla zrušena. Nová soudkyně paní JUDr. Hanzlíková s odstupem necelých tří let vydala tři naprosto totožná rozhodnutí, celkem 66 stran textu! Rozdíl toliko v řádkování.
Každý se může přesvědčit sám a porovnat rozhodnutí B 230 s rozhodnutím B 406; a pak rozhodnutí B 220 s rozhodnutím B 407; a konečně rozhodnutí B 269 s rozhodnutím B 408.
Inu, bylo to i na české poměry hodně přes míru a proto jsme podali v červnu 2019 paní ministryni podnět ke kárnému řízení. Ministerstvo spravedlnosti nám v dubnu 2020 odpovědělo. Vzhledem k subjektivní šestiměsíční lhůtě moudrý čtenář správně předjímá, že odpověď po deseti měsících byla záporná. Nevyslyšení podnětu úřadem by samo o sobě nevadilo, to se stává; a v případě podnětů vůči českým soudcům je jejich odmítání rutinou. Nicméně, obsah odpovědi ministerstva je zdrcující. Odbor dohledu ministerstva v rámci svého šetření oslovil soudkyni JUDr. Hanzlíkovou, a ta sdělila ministerstvu, že tři zmíněná rozhodnutí vypracovala úplně sama (čemuž ostatně lze věřit, zmáčknutí CTRL-C a CTRL-V není náročné a více lidí to nevyžaduje). To byl stěžejní důkaz pro ministerstvo, že nejde o plagiát. Vysoké úřednice odboru dohledu (mající titul JUDr.) své odmítavé sdělení ještě podložily právní úvahou, že ani senát odvolacího soudu neshledal v okopírování textu důvod pro podjatost.
A tak se ptáme, znají pracovníci ministerstva rozdíl mezi podjatostí a kárným proviněním? Je jim známo, že senát odvolacího soudu nemá kárnou pravomoc? Vědí, že nestranné, nezávislé, odborné a spravedlivé rozhodování soudce spočívá v jeho posouzení věci ve stavu v době rozhodování?
Vysocí představitelé justice v médiích rádi mávají grafy, které mají prokázat spokojenost občanů s justicí. Ve svém širokém okolí (stovky lidí) neznáme nikoho, kdo by aspoň částečně mýtus představitelů justice sdílel.
Jak nemá být ohrožena důvěra v nezávislé, odborné a spravedlivé rozhodování soudu, když není ve společnosti (respektive v jejích elitách) vůle toto nezávislé, odborné a spravedlivé rozhodování po soudech chtít!
Nedávno ústavní soud vydal zásadní nález II. ÚS 4029/19, ve kterém uvedl, že akceptace a legitimita soudů v podmínkách právního státu nemůže být primárně založena na jejich mocenském působení, nýbrž na přesvědčivosti argumentace. Nezávislost a nestrannost soudů a soudců by proto neměla být vykládána tak, že se soudci nemají nechat „ovlivňovat“ jinými právními názory, nýbrž že předložené (alternativní) názory, pokud se s nimi neztotožní, mají co nejpřesvědčivěji vyvrátit, tedy překonat vlastní a kvalitnější argumentací.
Tím se vracíme k naší věci; už ta tři původní rozhodnutí vydaná soudkyní Mgr. Krčmářovou neobsahovala žádnou argumentaci k věci. My jsme kupříkladu namítali nicotnost (zdánlivost) právního jednání; a soudkyně se v odůvodnění zabývala neplatností právního jednání. My nevíme, jestli jen předstírala, že nezná rozdíl mezi neplatností a nicotností, anebo ho opravdu nezná. Ale jak může úředník odboru dohledu s právním vzděláním uvěřit přípisu druhé soudkyně, že věc řádně prostudovala a učinila stejné závěry jako soudkyně prvá!
Tohle není kritika obou soudkyň. Známe je, nezměníme je. Obě byly instalovány do funkce soudce v 90. letech, mají své morální a mravní limity, formované dobou a prostředím. Patří do určité skupiny (na Slovensku tomu říkají „rodinka“) a makají pro ni. Můžete jim lidsky něco vyčítat?
Tohle je kritika ministerstva. Systém brzd a protiváh moci výkonné a soudní a zákonodárné u nás nefunguje. Pokud jste se do Česka nepřistěhovali těsně před uzavřením hranic, víte, že vysoký úředník odboru dohledu několik let dohlížel na soudce, a posléze byl za svůj dohled odměněn beneficiem v podobě funkce soudce. Soudci nejen připomínkují, ale často sami píší zákony, podle kterých pak soudí. Sami soudci si určují, co je to jejich nezávislost a jak ji vykládat. Zdá-li se jim nízký plat, podají žalobu na stát, pak ji sami i rozhodnou, aniž by se kterýkoliv soudce napříč všemi stupni soustavy z věci vyloučil. Systém je prohnilý do základu.
Kompetentnost úředníků ministerstva spravedlnosti nebyla nikdy žádná hitparáda, nicméně, v posledním roce ze všech stran přicházejí zvěsti (doložené přípisy), že státní aparát je tragický. Nikoliv odbornost, nýbrž loajalita a žádná aktivita jsou určujícími kritérii pro postup. Ví ministryně Benešová, co se na jejím ministerstvu děje? Nechce se nám věřit, že by se na tom sama aktivně podílela, spíše bude pravdou, že ke stáří patří moudrost, nikoliv vitálnost.
David Pukl
