Soudní exekutor je prodlouženou rukou státu, vykonává státní moc a svojí činností zajišťuje zachování elementárních principů právního státu, a proto nesmí být veřejností vnímán jako součást jakési vymahačské mafie, nesmí být spojován s kupčením s pohledávkami. Exekutor musí pracovat a rozhodovat nestranně a nezávisle, to mu ukládá zákon a to očekávají účastníci řízení. Lze ale provádět výkon exekuce nezávisle a nestranně, když musí exekutor vyvíjet u jednoho z účastníků řízení tzv. „obchodní činnost“, aby jeho zakázky získal?

Pokud stát převedl ze soudů rozhodovací agendu exekutorům, musí též zajistit nestrannost a nezávislost rozhodování. V ČR je vedena exekuce na 10 % obyvatelstva – tedy na necelý 1 000 000 fyzických osob. Jistě není zájmem státu, aby bylo co nejvíce vězňů ve věznicích, stejně tak nesmí být zájmem exekutorů, aby bylo co nejvíce exekucí. Současný systém však generuje nenasytnou poptávku po pohledávkách. K řešení problémů exekucí, které všichni známe, nevedou neustálé dílčí novelizace zákonů, ani neustálé zpřísňování sankcí. K odstranění problémů nedošlo, zato exekuční řád je zcela nesrozumitelný.

O profesi soudního exekutora není zájem díky ekonomické nejistotě způsobené populistickými návrhy na snížení našich odměn. Již nyní se do výběrových řízení uchazeči nehlásí, když v roce 2010 jich byly stovky. V letošním roce skončilo 11 soudních exekutorů loni 3. Pokud se sníží tarif, skončí desítky úřadů. Nebudou nástupci a nastane dominový efekt. Systém se zhroutí. Úvaha ministerstva spravedlnosti, že časem vznikne jeden či dva velkoúřady typu Česká pošta, které budou vést 4,5 mil. exekucí je utopistická, a připomíná vize budovatelů komunismu.

Rozpad systému

Pokud se problematika exekucí nezačne z gruntu řešit, systém se rozpadne. Rozpad systému lze odvrátit teritorialitou. Efektivity exekučního řízení se zavedení teritoriality nijak nedotkne, exekutor má být i nadále odměňován za to, co vymůže. Právo oprávněného na výběr soudního exekutora není v ústavě zakotveno, při nařizování výkonu rozhodnutí, nebo správních exekucí teritorialita soudů nikomu nevadí. Ani soudce si nevybíráme a nelze láteřit, že by velcí zadavatelé měli potíže s  administrativou pro 150 exekutorů, když bez reptání podávají žaloby na 86 okresních a 8 krajských soudů. Teritorialitu mají soudci, notáři, státní zástupci, insolvenční správci, i policisté, tedy kromě exekutorů všechny právní profese, na které stát převádí část své moci.

Argument odpůrců teritoriality, že teritorialita je výplodem neúspěšných tedy malých úřadů, je zcestný. Žebříčky úspěšnosti vymáhání neexistují, a tedy není jasné, odkud odpůrci teritoriality ví, že některé úřady vymáhají více, než jiné. Úspěšnost úřadu nelze měřit počtem zpracovávaných exekucí, tento parametr zákon a logika prostě u exekutorů jako měřítko jejich úspěchu neshledává. O podnikatelských aktivitách exekutorů exekuční řád nehovoří na rozdíl od např. zákona o bankách, kde jsou regulovány téměř všechny bankovní aktivity.

Evropské řešení

V dnešní Evropě existuje systém neomezené územní působnosti soudních exekutorů pouze u nás a na Slovensku. I tam je však v procesu vládní návrh teritoriality. Věřím, že tento návrh nebude živořit jako náš parlamentní tisk 499, jež je již rok pevně zabetonován před branami PSP. Důvody pro zavedení teritoriality jsou tedy nasnadě a dovolím si je shrnout: Systém vymáhání všemi exekutory na celém území státu splnil svou historickou úlohu v počátečním rozběhovém období.

Povinnému musí být umožněna reálná účast na řízení, nyní se často nemůže k exekutorovi přes celou republiku ani dostavit, aby zaplatil. Argument, že lze projednat věci elektronicky, neobstojí, někteří povinní nemají ani na obědy pro děti, natož na počítač s internetem. Nemají bankovní účty. Blízkost exekutora znamená výhodu i pro oprávněného, protože bude navštěvovat povinného častěji a bude svůj okrsek dobře znát.

Musí být omezeno nadužívání a zneužívání exekucí. Musí se omezit dluhové pasti. Musí se omezit lehkovážnost řady subjektů k poskytování služeb „na dluh“.

Musí být naplněn efektivní a reálný dohled nad činností exekutora exekučním soudem, a tedy průběžné odstraňování excesů při exekuční činnosti a lepší předvídatelnost práva prostřednictvím sjednocující judikatury krajského soudu. Musíme zavést podmínky pro nestranné a nezávislé rozhodování exekutora.

Může být profese exekutora respektovaná a důstojná? V naprosté většině evropských zemí tomu tak je. Věříme, že nastala doba k přehodnocení patnáctileté praxe a zavedením teritoriality vstoupíme mezi státy Evropy, které teritoriální princip činnosti exekutorů po staletí s respektem a důstojností používají.

 Petr Kučera, předneseno na semináři Teritorialita soudních exekutorů, soudní samospráva v Poslanecké sněmovně