Divadla fungují zatím v omezeném rozsahu, takže zřejmě někteří chtějí nabídnout srovnatelnou produkci na jiných místech. Jsem si jist, že trestní soud není tou právě nejvhodnější forbínou. Mám na mysli trestní soud o vlivu sportovních funkcionářů na rozdělování dotací státu na sport. Z mediálních referencí se zdá, že národním umělcem tohoto tragikomického divadla je Velký Čáp Míra…

Velkého čápa Míru jsem zažil na vlastní kůži v roli svědka před soudem v jiné třaskavé kauze jeho možného vlivu na justiční prostředí. Míra nezklamal a již tehdy k údivu a pobavení přítomného obecenstva vypovídal. Ovšem ani tehdy to nebyla žádné legrace. Ovšem role svědka a role obžalovaného jsou setsakramensky jiné. Teď přituhuje. O tom, že Velký Čáp Míra miluje fotbal nadevše, nepochybuji. A to nejen já, ale všichni, kdo fotbal milujeme. A že ve spoustě Horních – Dolních zařídil i nějakou umělku nebo nové kabiny.  A že měl a má upřímnou radost z toho, když se v Horních – Dolních může čutat do mičudy od žáčků až do veterány, i když by to jinak na škváře nebo na trávě nešlo.

Trestní soud ale není morální soud. Trestní soud je o tom, zda z onoho rozdělovacího procesu dotací na sport neuvízly nějaké grošíky nebo nějaká jiná neoprávněná výhoda (= majetkový prospěch) v soukromé kapse. To už by asi velká legranda nebyla. A tento soud je také o tom, zda si stát nedostatkem transparentního a kontrolovaného systému rozdělování dotací na sport právně nepřipustil sportovní funkcionářské prostředí příliš k tělu. V tom fyzickém morálním slova smyslu se to asi už stalo – ale za to trestní soud netrestá.

Martin Mikyska