Ministr Pelikán končí, přesto stihl podepsat vyhlášku o personálním a materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčních správců. Ta totiž bude mít na proces oddlužení zásadní vliv. Její problém je v tom, že neakceptuje insolvenční správce jako podnikatele, ale že jim nastavuje podmínky a limity, jako kdyby byli státem placení úředníci.

Zásadní problém pak ministerstvo spatřuje ve sdílení administrativního personálu. Ten řeší v provozovně pár hodin v týdnu rutinní agendu. Zaměstnání na plný úvazek není rentabilní a vyhláška jej ani neumožňuje.

Přitom náplň práce asistenta je daná a proces oddlužení smí řídit jen správce. Nehrozí tedy, že by byl sdílením personálu dlužník jakkoliv znevýhodněn či poškozen. Překvapivé je, že Pelikán jde proti v současné době poměrně rozšířenému trendu sdílení, tedy podpoře hospodárného chování. A to v situaci, kdy se za uplynulých deset let odměny správců nenavýšily ani o inflaci. Dalším problémem je, že tato pravidla jsou zakotvena ve vyhlášce, která ukládá správcům více povinností, než samotný zákon. V připomínkovém řízení proto některá ministerstva a zastupitelské organizace insolvenčních správců namítaly překročení zákonného zmocnění. V neposlední řadě je potřeba zmínit platný nález Ústavního soudu ČR, ve kterém se uvádí, že insolvenční správce podnikatelem je.

Tomáš Valášek