Quod licet Iovi, non licet bovi. Platí to ovšem i obráceně a rozhodně nesvědčí božské autoritě, je-li bůh přistižen, jak přežvykuje travinu a spokojeně přitom vykonává potřebu. Jednání Pavla Zemana, který inicioval několik schůzek v soukromé věci svého přítele, má několik rovin. A ve všech lze spatřovat možné porušení povinností státního zástupce.
Předně se jedná o schůzky samotné. Státním zástupcem je totiž člověk dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Toto se již stalo zásadou, opřenou o judikaturu kárných senátů.
Pavel Zeman konání schůzek nepopřel. Nepopřel ani předmět těchto schůzek. Ty se týkaly soukromého zájmu jeho přítele na sjednání dohody s příbuzným soudce Jana Czernina. „V roce 2014 jsem inicioval schůzky s Janem Czerninem, a to z toho důvodu, že jsem chtěl zprostředkovat smírné řešení sporu mezi mým přítelem Petrem Habersbergerem a panem K. E. Czerninem. Z toho důvodu jsem se opakovaně sešel s Janem Czerninem, kterého jsem požádal, zda by jeho bratranec a pan Habersberger mohli zasednout k jednacímu stolu a společně dosáhnout dohody. Nevystupoval jsem jako nejvyšší státní zástupce. Šlo mi čistě o to, aby se doutnající spor dvou lidí pokud možno ve smírné podobě urovnal,“ uvedl Zeman.
Už v tomto může být spatřován problém, neboť Pavel Zeman se rozhodl zhostit role, která náleží advokátům, popřípadě mediátorům. Lze přimhouřit oči a akceptovat jednání, kdy by Pavel Zeman vyvolal první schůzku, na níž by ověřil možnost kontaktu mezi právními zástupci obou stran. Místo toho však Zeman inicioval další dvě.
Vzhledem k času konání schůzek je pak problematické i to, že některé se mohly konat v pracovní době a Zeman na cestu k nim zcela jistě použil služební vůz s řidičem. „Za překročení pomyslné hranice mezi oběma právnickými profesemi je nepochybně nutné považovat situaci, kdy se státní zástupce jakkoliv podílí na zpracování podání ve prospěch klienta advokáta, i když tak činí bezúplatně a mimo své pracoviště ve volném čase. Uvedenou činností totiž státní zástupce bezesporu poskytuje právní služby, k čemuž jsou v zásadě oprávněni jen advokáti, jak vyplývá z § 2 zákona o advokacii. Pokud se navíc státní zástupce účastní procesu vyhotovení takového podání na svém pracovním počítači, porušuje tím svou povinnost využívat pracovní dobu k vykonávání svěřených prací, jakož i zákaz nepoužívat pro svou osobní potřebu pracovní prostředky včetně výpočetní techniky bez souhlasu zaměstnavatele, které jsou zakotveny v § 301 písm. b) a § 316 odst. 1 větě první zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů,“ uvádí se v rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu 12 Ksz 2/2018.
Dalším problémem je, co konkrétně na schůzkách Zeman sděloval a zda si zjišťoval informace z pozice své funkce. V prohlášení soudce Czernina z října minulého roku se píše, že si Pavel Zeman pro účely druhé schůzky informace o trestním řízení, které v té době začalo běžet proti dvěma úřednicím v případu figurujícím, opatřoval. Pavel Zeman to ve svém prohlášení ve středu popřel. „Mohu ujistit, že jsem v žádném případě při daných jednáních nevystupoval z vrchnostenské pozice, nedopustil jsem se neetického nebo nemorálního jednání a o informacích z trestního řízení nebyla vedena žádná komunikace,“ uvedl Zeman. Pro Českou justici však soudce Czernin své prohlášení v této věci ještě upřesnil a uvedl, že „nejvyšší státní zástupce mi při třetí schůzce řekl, že si informace z trestního řízení zjišťoval a následně některé takto prezentoval“.
Je to slovo proti slovu. Na stranu druhou, ve spise k případu by měly být teoreticky všechny žádosti o informace zaznamenány. Pokud se samozřejmě neděly neoficiálně.
Třetí rovinou je rovina střetu zájmů, respektive podjatosti. Pavel Zeman se do ní dostal ve chvíli, kdy vůči již zmíněným úřednicím byly zahájeny úkony trestního řízení. Podjatý pak byl nejpozději ve chvíli, kdy oběma úřednicím bylo sděleno obvinění. Jeho pravomoci dovnitř soustavy jsou jak procesní, tak personální a není možné tvrdit, že podjatý nebyl. Bylo by rozhodně zajímavé vědět, zda projevený zájem na soukromé věci svého přítele jako možný důvod podjatosti oznámil, když jako nejvyšší státní zástupce o věci později rozhodoval.
Pavel Zeman může samozřejmě dál pokračovat ve své obhajobě. Je však nutné si uvědomit, co po celých 11 let Zeman ohledně etických zásad nejen státních zástupců veřejně říkal. A pak platí, že na hlavu soustavy musí platit mnohem přísnější měřítka než na řadové příslušníky soustavy.
Jedinou polehčující okolností v této věci je, že informace o ní přišly až po šesti letech. Avšak bez ohledu na to bude pan nejvyšší státní zástupce od této chvíle v pozici, které se v politice říká chromá kachna: jeho autorita vynášet etické či morální soudy a schopnost působit jako vzor dovnitř soustavy je nenávratně narušena. Nemluvě o tom, budou-li někdy kární žalobci z řad státních zástupců stát před rozhodnutím, zda mají poslat před kárný senát státního zástupce s obdobným problémem.
Petr Dimun
