Okurková sezóna přinesla v letošním roce specifické téma. Je jím naplňování míst ústavních soudců, která se po uplynutí desetiletých mandátů postupně uvolňují. Téma složení Ústavního soudu možná není pro širší veřejnost úplně sexy, ale ti, kteří sledují dění ve státě a jeho směřování vědí, že jde o výjimečnou agendu prezidenta, která na deset let dopředu definuje směřování právního státu.

První tři nominace obecně respektovaných jmen bylo možné považovat za jakousi rozcvičku. Prezident předložil ke schválení Senátu první tři vesměs očekávaná jména a přes dílčí turbulence je Senát bez potíží schválil.  Druhou vlnu poznamenala nominace pana doktora Fremra. Vše, co mohlo být řečeno k této záležitosti, řečeno bylo. Podstatné je, že v době okurkové sezóny a vládních prázdnin připoutalo toto dění pozornost médií a veřejnosti k procesu obměny Ústavního soudu.

Krátce zrekapitulujme vývoj zhruba od března 2023. Pan prezident po nástupu do úřadu deklaroval, že výběr kandidátů na jmenování do pozice ústavního soudce bude oproti minulým obdobím „transparentní“. Jmenoval konzultační panel složený z úctyhodných osobností a oslovil řadu právnických institucí s tím, aby předložily návrhy osobností, které – dle nejlepšího přesvědčení těchto subjektů – splňují kritéria pro případné jmenování. Nejde pochopitelně o obligatorní zákonná kritéria, ale o kompetenci odbornou, hodnotovou, schopnost hájit základní hodnoty právního státu apod.

Velká část právnické obce přivítala tuto výzvu a zaslala prezidentu republiky svá doporučení. Převážná většina tak učinila veřejně a vystavila tak osoby ucházející se o stolec u Ústavního soudu veřejné diskusi a hodnocení. Jiné instituce tak neučinily a kandidáti těchto subjektů zůstávají neznámí či se okolnostmi postupně odkrývají.

Nikdo neví, jakými kritérii se v konečném důsledku při výběru kandidátů prezident republiky řídí. Je to tak správně, neboť jmenování je výlučnou ústavní pravomocí prezidenta. Spoluodpovídá pak Senát, který navržené kandidáty schvaluje. Odborné panely, právní instituce, stejně jako veřejnost odborná i laická, novináři i odborní komentátoři mohou pouze formovat mínění pana prezidenta, ale výběr zůstává vždy na něm a Senátu.

Z veřejných prohlášení prezidenta republiky lze seznat, že by měl rád Ústavní soud co nejbarevnější. Měly by v něm být zastoupeny relevantní právní profese, přičemž ve standardních právních státech jde o soudce, advokáty a představitele akademické obce. Složení soudu by mělo být genderově, regionálně i věkově vyvážené a snad by mělo odrážet i různá hodnotová ukotvení soudců, jakkoliv se obtížně zkoumá.

Napjaté očekávání u advokátů

Doposud pan prezident Senátu zaslal ke schválení šest nominací. Poměr žen a mužů je 50% na 50%, z hlediska věku a regionálního působiště jde též o vyrovnanou a vyváženou šestici. V čem pestrost prozatím naplněna není, je profesní historie. Pan prezident předložil Senátu ke schválení čtyři soudce a dva akademiky. Korektně je třeba uvést, že doktorka Křesťanová před vstupem do justice též působila v advokacii.
Z řad advokátů prozatím nebyl panem prezidentem navržen Senátu žádný kandidát, ačkoliv dvě ze tří navržených osobností Českou advokátní komorou byly pozvány konzultačním panelem ke svému představení a doktorka Monika Novotná byla konzultačním panelem doporučena panu prezidentovi k případné nominaci. Z řad advokacie tak trvá napjaté očekávání, jak se prezident republiky rozhodne.

Vlnku na poklidné hladině letního očekávání vzedmul místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček, který v rozhovoru s Ondřejem Koutníkem pro Seznam Zprávy veřejně vystoupil s názorem, že kandidáti z řad advokátů nemají být partnery velkých advokátních kanceláří, kteří si odvykli psát podání k soudům nebo se specializují na agendy, které Ústavní soud v praxi téměř nikdy neřeší.

Pan místopředseda Ústavního soudu má pochopitelně plné právo na takový názor, zejména pokud je o jeho správnosti přesvědčen. Přesto v kontextu doby a souvislostí ve kterých byl přednesen je třeba jej blíže zhodnotit.

Uvedený výrok publikoval vlivný představitel justice, jehož hlas nepochybně u prezidenta republiky rezonuje zejména v době, kdy prezident bude Senát žádat o souhlas se jmenováním dalších dvou ústavních soudců. Výrok pana místopředsedy není adresován všem advokátům, ale pouze partnerům velkých advokátních kanceláří, kteří si odvykli psát podání či se nevěnují relevantní agendě.

Pominu-li skutečnost, že není jasné, co se rozumí velkou advokátní kanceláří, není zcela jasné ani to, proč by se definované omezení mělo vztahovat pouze na partnery advokátních kanceláří, a nikoliv na všechny advokáty bez rozdílu. Pochopitelně pokud se jakýkoliv advokát, ať již v pozici partnera, zaměstnaného advokáta či samostatného advokáta, věnuje jiné než právní a specificky procesní agendě či ve své praxi nikdy nenarazil na standardně řešenou agendu Ústavního soudu, nebude asi vhodným aspirantem na pozici ústavního soudce. Domnívám se, že zcela analogicky to však platí pro všechny právnické profese, včetně akademické sféry. A dokonce v určitých případech i pro soudce.

Zůstává tedy otázkou, proč místopředseda Ústavního soudu svoji výhradu adresoval pouze úzkému segmentu partnerů velkých advokátních kanceláří. Jelikož tato otázka zůstala nezodpovězena je namístě se ptát qui bono?

Mgr. Lukáš Trojan, partner /asi/ velké advokátní kanceláře