Moje přecházející tři články se stejnými základy názvu, tedy Paralýza justice I. až III., byly o znalcích. V současně době vycházejí různé varovné články o úbytku znalců a bijí tak trochu na poplach. Po vydání uvedených mých článků jsem byl přáteli z řad znalců požádán, zda bych mohl popsat alespoň schematicky, tedy bez porušení slibu mlčenlivosti, jak jsem zpracovával nějaký zajímavý posudek.

Zejména proto aby si i znalci mimo ekonomii a účetnictví, ale i neznalecká veřejnost vytvořila představu, jak tyto věci vůbec probíhají a jakou námahu vypracování posudku mnohdy stojí. Chvíli jsem váhal, zda na toto téma dát síly, protože se domnívám, že situace soudních znalců je obrazně řečeno v rohu, ze kterého není úniku. Bohužel. Ale nakonec jsem se odhodlal a popíšu alespoň základní problémy. Předem upozorňuji, že velmi často vypracovávání posudku u počítače nebo u stolu zabírá cca ¼ celkového času z celkového času, který znalec účtuje. Ale teď už k věci.

Předně je důležité si říct, že soudní znalci neubývají. Oni už žádní od 1.1.2021 nejsou. Od tohoto data jsou pouze znalci ministerští. Jen jim to ještě nikdo neřekl. Stejně tak, jako jsem psal v některém ze svých dřívějších článků o zaměňování pojmů, i tady, toto zaměňování pojmů vévodí. Jaký je v tom rozdíl? Zásadní. Jde o to, pod koho znalci ideologicky vzato spadají. Ale jinak tuto věc tady řešit nebudu. Snad uvedu jen řečnickou otázku se svým komentářem, na kterou si každý moudrý vedle mého názoru vytvoří i názor svůj.

Řečnická otázka zní: Komu se znalec zpovídá i při malé chybě v posudku v současné době? Co bude dělat až mu plechový hlas z automatu Ministerstva spravedlnosti oznámí, že dostal pokutu 10 tis. Kč. Tou chybou může být i nedodržení zákona v bodě, kdy měl oznámit počátek práce na posudku a neučinil tak. V zákoně není ale uvedeno, zda počátkem práce na posudku je podepsání smlouvy zatím bez ceny za posudek, protože ji znalec nezná, neboť neviděl podklady nebo je začátkem práce na posudku den, kdy tyto podklady obdrží? Ohledně podkladů vzniká ale další problém. Co bude znalec dělat a kam to má ohlásit, když po prostudování převzatých podkladů zjistí, že jsou špatné, nedostačující nebo úplně jiné. Jde je vrátit a je vlastně na začátku. Ale neví, na kterém. Připomíná to konstatování jednoho známého českého severo-polárního badatele: Jdu na jih, jdu na sever, jdu na jih, jdu na sever.      

Vraťme se, ale k tomu, proč jsem tento článek přeci jen začal vlastně psát. Ještě jednou ten hlavní důvod uvedu a trošku přesněji. Jde o to ukázat, co zásadního znalec v oboru ekonomie se specializací např. na finanční analýzy nebo na účetnictví, musí mnohdy podstoupit. Začnu se znaleckým úkolem.

Ten bývá jednoduchý a obvykle může znít: Zjistěte kvalitu hospodaření nebo kvalitu účetní evidence společnosti XY za roky 2000 až 2005. Dovětkem bývá obvykle to, kde najdete potřebné podklady. Tady začíná práce a první problém znalce, aniž by věděl, do čeho vůbec jde. Že by vám je někdo dovezl, to můžete zapomenout. Potřebné podklady analyzovaných společností nebývají v obývacím pokoji původního majitele společnosti, který zkrachoval možná vlastní vinou, ale v archivu. A tady to všechno skutečně začíná.

• Pod pojmem archiv si musíme představit jakýkoliv málo dostupný a léta nepotřebný prostor, který by se bez, přehnaně řečeno „předělání“ na archiv pravděpodobně zboural a úplně odstranil. To znamená, že je to např. původní chlév někde v polích, původní sklad pneumatik, bývalý cukrovar, pivovar nebo dřívější ubytovna zahraničních dělníků někde na periferii jakéhokoliv města nebo těžko dostupná půda starého domu. Jde tedy zejména o to, jak s takhle uloženým materiálem naložit. Zda ho zpracovávat v archivu, nebo ho někam převážet. Ale kam? A čím?

Poznámka: jen pro představu uvedu, že dvacet šanonů váží cca 40 kg, tvoří při šíří hřbetu 8 cm, celkovou délku 1,6 m délky v regálu a představuje cca 10.000 dokladů.

• Další problém nebo potíž je, že pro uskladňování šanonů se špinavými papíry není třeba archiv vytápět. To znamená, že je v optimálním případě uvnitř stejně jako venku. Od -15 do + 35 na půdě i více stupňů Celsia (od 258,15 do 308,15 stupňů Kelvina). Jako klad lze uvést, že v archivu bývá mnohdy bezvětří, pokud vstupní vrata nejsou o 20 cm výš, než by bylo vhodné.   
• Další reálný a obvyklý problém je množství šanonu. Jde-li o 3 šanony, věc má snadné řešení i když si pro ně jedete třeba z Prahy do Lanškrouna (cca 150 km) a kam je pak musíte opět vrátit. A je třeskutá zima. Posudky, o kterých píšu měly šanonů v jednom případě 600 tj. cca 1.200 kg, 48 m regálu a 300.000 dokladů, ve druhém případě bylo šanonů 1.600 tj. cca 3.200 kg a ve třetím případě šlo o 35 papírových pytlů neznámého obsahu, ve kterých údajně byly i šanony, tehdy umístěné v Plzni.
• Další problém je, že v některých archivech si archiváři představují uskladnění šanonů třeba i bez jejich pořadí ale alespoň v regálech. Jinde si představují archivování tzv. na hromadě. Tam se dá najít cokoliv i pobíhající myši.
• Jeden z dalších problémů může být i to, jak najít ty šanony, které vám má archivář předat, ale neví, kde jsou? O tom, že neví, zda jsou všechny ani nemluvě.
• Další a opět velký problém je vypracovat přehled předaných podkladů, ze kterých může být nebo nemůže být znalecký posudek vypracován.
• Dalším problém jsem už částečně uvedl. 600 šanonů představuje cca 300.000 listů. Zda ale některý doklad při stěhování vypadl nemůže vědět ani znalec ani archivář.
• Zcela nejdůležitější problém je nebezpečí v podobě infekčních nemocí, které roznášejí zejména hlodavci. Např. Tularémii, lidově zvanou zaječí nemoc, která pokosila u Stalingradu významný počet vojáků všech tří armád. Sovětů, Němců a Italů. Hermetický skafandr nikdo znalci neuhradí. O tom, že se těmito prostorami prohání ve vzduchu cokoliv není sporu. Respirátor na takové potvůrky nestačí. Ty vdechnete okolo respirátoru spolu s 80 % vzduchu, který běžně i s respirátorem dýcháte.
• Vyvstává tady další velmi důležitá otázka, kterou zákon opět neřeší a proč znalci mnohdy odcházejí. Kdo znalci, který musí mít vysokou školu, léta praxe a vlastní sadu respirátorů uhradí práce, které vykonal, aby na konci zjistil, že posudek nelze vypracovat a nemá tedy co odevzdat? Kdo mu ty hodiny odpracované v potu a prachu uhradí. Znalec je podnikatel jako jakýkoliv jiný, který chce za svou práci a používání svého majetku dostat odpovídající odměnu nebo znalečné.  

Tady vznikají skutečně velké problémy, a to, jak k tomu celkově přistoupit. A zkušený znalec vedle toho ještě ví z praxe, že stačí aby u soudu vytáhl kdokoliv, byť i pouze jeden, nový doklad, který on neměl a veškerá práce je na nic. Nastupuje princip zvaný IN DUBIO PRO REO, tedy veškeré pochybnosti jdou ve prospěch obžalovaného. Tedy neúplný posudek, a to stačí k tomu, aby byly veškeré, výše popsané práce i zdravotní rizika související s tímto případem skutečně zbytečné.

Jak se to vyvíjí dále

Pakliže počet šanonů nebo jiných dokladů je stravitelný, sedne si znalec ke svému počítači, ke své tiskárně a k nakoupeným papírům a začne pracovat. Práce na posudku jsou natolik rozdílné, že je není možné zevšeobecňovat a stručně popsat. Jde vždy o nový případ. Popisovat ji tedy nebudu, ale popíšu další děj, který je také velmi zajímavý a důležitý a málokdo si dokáže představit, že se znalectvím souvisejí.

Po odevzdání posudku a sečtení odpracovaných hodin, se začne další anabáze. Zadavatel se začne zdráhat předložené vyúčtování uhradit. Zejména zadavatel ze státního sektoru, neboť se mu vyplacením znalečného údajně krátí peníze na jeho odměny. V lepších případech tato diskuse neproběhne a znalečné je uhrazeno v plné míře. V horším případě se tato „diskuse“ může protáhnout i na rok se smutným výsledkem. Snížíte znalečné abyste dostali alespoň něco a měli na benzín a na další cestu pro šanony někam do neznáma.

Dalším krokem je návštěva soudu

Znalec je obvykle pozván k soudu, aby stvrdil posudek. Doba mezi odevzdáním posudku a pozváním k soudu se různí. Obvykle se pohybuje mezi jedním a třemi roky. Můj osobní rekord je třináct let. Další problém, který tady může nastat a mě se stal, že přijedete na osmou hodinu z Prahy ke krajskému soudu v Brně a on se nekoná. Zapomněli vám odročení zatelefonovat. Co teď? Nikde nikdo. Soudce je na dovolené nebo je nemocný a v kanceláři nemají pravomoc vám zařídit vyplacení cestovného a musíme počkat až se soudce uzdraví. Můžete si být jisti, že ten den už neuděláte vůbec nic. Cesta po D1 je trestem za nějaký velký hřích.

Za měsíc do Brna jedete znova a jste pozván do jednací síně, kde začíná diskuse mezi vámi a obhájcem, snažícím se vyvrátit každé slovo závěru vašeho posudku. Tady si myslím, že začíná to pravé znalectví, na které musí být znalec psychicky připraven a co dělá znalce znalcem. A co nezíská, když udělá zkoušku ministerského znalce někde na akademii. Vzděláním ani pětiletou praxí někde v kanceláři, tuto zkušenost nezíská. Tady hájí znalec své vlastní psychické zdraví může se vykašlat na to, co si o tom, kdo myslí. To je psychicky nejnáročnější znalecká činnost, za kterou se vám opět mnohdy zdráhají zaplatit. Zejména jde-li o rozvodové pře. V očích obou rozvádějících se i jejich obhájců jste idiot, který nadržuje druhé straně. O křiku a urážení znalce není nouze. Nejpikantnější na tom celém je, že posudek vám zadá soud, ale se znalečným musí souhlasit právě rozvádějí se. Což postrádá logiku, ale proč ji hledat právě tady, když není i jinde.

Po ukončení vašeho výstupu fackovacího panáka, jedete sto km domů a doma najdete předvolání k soudu pro stvrzení jiného posudku, na druhé straně republiky, které bude probíhat za měsíc a podle vašich zkušeností velmi podobně.

Myslím si po několikanásobném přečtení tohoto článku, že se mi podařilo napsat alespoň nejdůležitější situace, které patří ke znalectví automaticky a málokdo to ví. U jiných, než účetních oborů je to velmi podobné. V lékařství stačí aby nepřišel pacient. V leso-znalectví vám před posouzení stromu, strom pokácejí s tím, že se spletli. Ve stavebnictví máte posoudit budovu a někdo na vás tlačí abyste napsali, že je staticky v pořádku, jinak vám nezaplatí a ona před vaším příjezdem spadne, atd, atd.

Jsou lidé, kteří se každý večer před spánkem pomodlí a pak v klidu usnou. Probdělých nocí v mém případě kvůli nějakému posudku jsem zažil opravdu hodně. Stejně jako urážek a ponižování.

V současné době se před spaním nemodlím, ale pochválím se, že jsem k 31.12.2020 znalectví vrátil a v klidu usnu.  Dobrou noc.

Rudolf Doucha