Na podzim minulého roku jsem napsal dvoudílný článek s názvem Paralýza justice I a II. Nemám v úmyslu zde v žádném případě uvádět otřepané, já to říkal. Naopak. Ani v nejmenším jsem netušil, v jak velké problémy se může špatný zákon o znalcích vyvinout a co všechno to přinese. (sem, se mi chtělo napsat v konečném důsledku, ale ten teprve bohužel ještě přijde). Už vůbec jsem tehdy netušil, jak se celá situace bude vyvíjet a že půjde o skutečnou paralýzu, a nikoliv pouze o bonmot. To že k dnešnímu dni vrátilo „znalectví“ více něž 1.200 znalců je jen začátek. To jsou z velké části lide, kteří o vrácení razítka uvažovali tak jako tak, třeba z osobních důvodů a špatná kvalita zákona je jen popostrčila. Musím se přiznat, že až po odevzdání mého razítka 31.12.2020 jsem si snad z nostalgie přečetl ještě několikrát zákon 254/2019 Sb. a nalezl v něm naprosto zásadní chyby. Uvést všechny nelze. To by bylo na knihu, a tak uvedu jen některé, ale podle mého názoru významné.

Obecná kvalita zákona

Podle některých znalců i právníků, ale i podle mého názoru, abych to neházel jen na jiné lidi, je sama kvalita zákona 254/2019 Sb. velmi špatná. V mnoha směrech nemá potřebnou logiku, a proto nelze vytvořit znalecké ústavy, znalecké kanceláře a současně nechat pracovat znalce jako OSVČ. Jde o svázání mnohých znalců, kteří znaleckou činnost dělali spíše jako doplňkovou ke své hlavní činnosti nebo zálibě, kterou provozovali desítky let a brilantně jí rozuměli. Jejich znalecká činnost vycházela z letitého zájmu o obor, a to mnohdy i několik generací zpět. Byla v tom hrdost. A hlavně tak činili dobrovolně! Ztěžování a omezování, činnosti takových lidí, může přinést pouze neřešitelnou situaci, která se bude napravovat velmi dlouho, pokud to vůbec půjde. V každém případě ale za velkých nákladů. Pokud by si někdo vzal zákon, tak jako jsem to udělal já, a pokusil se vytvořit alespoň nahrubo schémata, která by ukázala vztahy jednotlivých vyjmenovaných skupin ve spojitosti s existencí 14 krajů, zjistí, že vznikne nepoužitelný propletenec neboli odborně řečeno rekurentní vztahy. Pokud vzniknou v excelu, program na ně sám upozorní. V zákoně se rekurentní vztahy sami nepřihlásí. Ty musí odstranit tvůrce zákona. Podmínky vzniku jednotlivých znaleckých stupňů dané zákonem slovy, nelze v zákoně 254/2019 schematicky znázornit, a tedy je nelze ani ve skutečnosti provést. Ze zákona na míle daleko čiší, že zákon vypracoval někdo, kdo nikdy znaleckou činnost neprováděl ani žádnému znalci ani sebemenší chvilku neasistoval. Jednu věc za všechny. Vypracovat např. písemnou smlouvu, kde musí být uvedena cena posudku, je ve většině případů naprosto nemožné. Existuje jen málo oborů, a ještě méně situací, kdy nejde objem práce na posudku odhadnout dopředu na dny, natožpak na přesný počet hodin. Obzvlášť když zákon sám nedává nikomu odpovědnost za podklady předávané znalci a jejich úplnost. Čeká zákon, že si je znalec sežene sám a pak se nechá tepat u soudu, že nejsou všechny??? I toto může být důvodem ukončit znaleckou činnost.   

Statut soudního znalce

V dnešní době, kdy od roku 1967 (začátek účinnosti původního zákona o znalcích) se stal soudní znalec z váženého člověka fackovacím panákem u soudních řízení, je bezpodmínečně nutné, aby měl soudní znalec svůj pevný právní statut. Nechat se zesměšňovat a urážet u soudního řízení naprosto neznalými, ale drzími psychopaty a nechat si následně snížit znalečné na polovinu vyšším soudním úředníkem, který nemá nejmenší tušení o co jde, ale posudek se mu zdá tenký, je velmi ponižující a penězi těžko nahraditelné. I tato skutečnost je velmi významným důvodem proč znalci a bohužel budou končit.

Znalecký úkol a závěr posudku jako alfa a omega znaleckého posudku

Tyto dvě zásadní věci, tedy ještě jednou opakuji, ZNALECKÝ ÚKOL a ZÁVĚR POSUDKU jsou „převlečené“ v zákoně v § 28 za dvě slova, zadání ad b) a závěr ad g), viz níže. Přestože jde zcela nepochybně o dvě nejdůležitější věci v posudku a následně celém soudním řízení, je jim v zákoně o 50 paragrafech věnován pouze jeden paragraf, a z něj pouze dvě slova. Bez přesné definice těchto dvou pojmů včetně toho, kdo znalecký úkol zadává, kdo za jeho obsah odpovídá a kdo předává a odpovídá za úplnost předaných dokladů je celý zákon 254/2019 naprosto zbytečný nebo možná dokonce zavádějící. Daleko více paragrafů věnuje zákon trestům a pokutám.

Poznámka spíše pro odlehčení: I čeština a logika by měly být v zákonech vzorové a nikoliv zpackané. Podle § 28 předmětného zákona by měl být náležitostí znaleckého posudku, POSUDEK odstavec 2) ad e), viz níže. Jestliže to vezmeme ad absurdum, pak může znalec dostat pokutu až 50 tis. Kč, jestliže jeho posudek nebude obsahovat posudek. Co si myslet o tvůrci takového zákona nebo jen paragrafu?

§ 28 Náležitosti znaleckého posudku

(1) Podaný znalecký posudek musí být úplný, pravdivý a přezkoumatelný.

(2) Znalecký posudek musí obsahovat tyto náležitosti:

a) titulní stranu,

b) zadání,

c) výčet podkladů,

d) nález,

e) posudek,

f) odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku,

g) závěr,

h) je-li to možné, přílohy potřebné k zajištění přezkoumatelnosti znaleckého posudku,

i) znaleckou doložku a

j) otisk znalecké pečeti.

Podjatost či nestrannost soudního znalce

Ve slibu soudního znalce je bod, kde soudní znalec slibuje nestrannost. Ta ovšem bývá velmi často v zájmu např. obžalovaného zpochybňována mnohdy až absurdními způsoby a znalec její neexistenci musí na své náklady, zejména časové, sám vyvracet. Že nejde dokázat neexistenci čehokoliv konkrétními důkazy vynechme. To v případě soudů neplatí. Stačí, aby se jiný člověk v ulici, kde soudní znalec bydlí, jmenoval stejně a vznikne z toho pro soudního znalce ponižující vyvracející činnost činěnou opět zdarma. A teď si uvědomme důležitou skutečnost. Znalci byli převedení z nestranné justice Krajských soudů na Ministerstvo spravedlnosti, tedy pod jednu střechu se státními zástupci, žalobci čili k jedné straně trestních soudních řízení. Co z toho dokážou podle své potřeby vymyslet obhájci, odhadovat nebudu. Na to mám malou fantazii. Přesto tuším, že z toho pro soudního znalce potencionálně neplyne nic veselého a že jde minimálně o prodloužení řízení o několik měsíců nebo let. Pro znalce z toho plyne opět nervové vypětí zdarma. Pokud to není skutečně v rozporu se zákonem? Protože znalec by měl pracovat skutečně na neutrální půdě, v absolutním klidu a bez vnějších tlaků. I Toto může být dalším důvodem ukončit znaleckou činnost.

Centrální kontrola deníků soudního znalce

Nyní uvedu jeden z technických problémů převedení znalců na Ministerstvo spravedlnosti, které nepochybně vzniknou. V průběhu prvního čtvrtletí každého roku bylo obvyklé pro znalce zajít na svůj domovský Krajský soud a nechat si tam třeba po telefonické dohodě, překontrolovat svůj osobní znalecký deník a odevzdat statistický list. Ti, kteří bydleli na okraji kraje, tak učinili pomocí pošty. Tím se tato činnost diverzifikovala alespoň na dvě stravitelné části za jeden kraj. Krajů je v ČR 14. To znamená, že bylo 28 možností dopravení deníku na 14 možných míst kontroly. V současné době tak musí učinit pomocí pošty všichni. Neumím si představit, jak jedou znalci z celé republiky do Prahy k Botanické zahradě a tam stojí s deníky frontu vedoucí k železničnímu mostu. Při představě, kdy na Ministerstvo spravedlnosti přijde cca 7.000 deníků za obvyklé první čtvrtletí, přichází na řadu opět matematika. Jde o 116 deníků na jeden pracovní den čtvrtletí. Při 6,5 hodinách čistého času práce, pak je to za hodinu 18 deníků. To znamená, že na jeden deník má jedna pracovnice 3 minuty a 20 vteřin. A ještě tedy řečnická otázka. Kdo zpracuje 7.000 statistických listů opatřených dole znaleckou pečetí červené barvy!? Jen pro představu, jde o takové množství listů jako je 14 balíků papírů do tiskárny.

Poznámka: Z uvedeného vyplývá současně, že hypotetický znalec pan doktor Vomáčka ze Zlína nebude mít u sebe svůj deník třeba dva měsíce a může být pokutován, protože nenahlašuje na Ministerstvo spravedlnosti údaje o započatých posudcích o jejich čísle a o jejich zanesení do deníku. Teď si malinko „rejpnu“. Pokud svůj deník ještě někdy uvidí. Neboť stejná pracovnice musí deník zabalit, nadepsat správnou adresou, oblíznout známku a odnést na poštu. V zákoně také chybí nařízení v § 51, že se znalci v průběhu kontroly znaleckých deníků nesmějí stěhovat.

I Toto může být dalším důvodem ukončit znaleckou činnost.

Zákonodárné orgány schvalující zákony jako původce problému

Nejprve bych tady na tomto místě chtěl připomenout, že znalci jsou sociální skupina jako kterákoliv jiná. Jsou mezi nimi dobří i špatní lidé. To bohužel bylo, je a bude a všude. Zákon svým pečlivě propracovaným pokutovým řádem, ale ani jedinou pomocnou klausulí ve prospěch znalců, překvapuje i ty nejotrlejší. Pak považuji za důležité se podívat, kdo zákon o znalcích vypracoval schválil a odhlasoval. Takže se na zákonodárný orgán podíváme.

Je zarážející a stačí na to se podívat do Ústavy České republiky, že podle článku 49 tohoto nejvyššího právního předpisu ČR stačí pro účast v parlamentu, tedy zákonodárného orgánu, splnit pouze jednu podmínku. A tou je věk. Do sněmovny musí být poslanec stár minimálně 21 let a do senátu 40 let. Jiná podmínka v Ústavě ČR pro vstup do parlamentu skutečně není. Tady se hodí opět příklad ad absurdum, kdy poslanec musí dosáhnout věku 21 let, ale nemusí mít dokončené ani základní vzdělání. Nebo jiný trošku složitější příklad, kdy řidič tramvaje musí dosáhnout také věku 21 let, ale ten musí mít vzdělání. Musí projít kurzem a následně vykonat úspěšně zkoušku a stát se držitelem řidičského průkazu pro drážní vozidla. Jinými slovy, má potvrzení, že umí řídit alespoň tramvaj. Samozřejmě, že vím o § 159 občanského zákoníku, kde se praví v odstavci 1), cituji:

Citace: Kdo příjme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že jí bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

Musím se přiznat, že jsem ještě nikdy nezažil, že by někdo vrátil z uvedených důvodů funkci, nebo jak se říká vzletně, dal funkci k dispozici, do které byl zvolen. Smutné? Ale reálné! Ptal, jsem se na mechanismus myšlení zvoleného člověka kamaráda psychologa a ten mi to vysvětlil několika větami. Lidé, kteří přijmou volenou funkci si myslí, že jsou osvícení. Pouze 10 % z nich využije světlo k tomu, aby viděli, jakou odpovědnost si pověsili na krk. Zbylých 90 % zvolených lidí se dívají do tohoto světla, aby viděli, jestli svítí jen na ně a jsou tím světlem tak oslnění, že zbytek doby vykonávání funkce nevidí vůbec nic. Zkus se podívat do silné žárovky! Jak dlouho budeš mimo?

I Toto může být dalším důvodem ukončit znaleckou činnost.

Osobní poznámka závěrem: Po celou dobu, co jsem přemýšlel nad novým zákonem o znalcích, tedy vloni i letos, jsem měl pocit, že mi to něco připomíná a nemohl jsem si za boha vzpomenout. Až teď na konci se mi rozsvítilo. Jde skutečně o odlehčení, abych ty smutné tváře znalců, které v duchu vidím trochu rozjasnil. Vydržte, třeba se to napraví i když je jisté, že každá centralizace je špatná, a ne vždy ekonomicky výhodná podobně jak o stavební zákon.

Vzpomněl jsem si, jak Miroslav Horníček kdysi dávno vyprávěl, že když za války dokončil klasické vzdělání na gymnáziu maturitou, že byl vzat do práce do plzeňské Škodovky. Tam ho prý postavili k hromadě lístků. Jeho úkolem bylo ty lístky přebírat, řadit od jedné do sta, vzniklý balíček převazovat do kříže provázkem a balíčky házet do kotle. Nevím proč právě tohle se mi vybavilo? Nějaká spojitost tu být musí. Píšu to všechno s otevřeným srdcem, a tak jsem napsal i tohle.

Skutečný a vážný závěr

Existuje listina lidských práv a svobod a ta praví, že Nikdo nesmí být podroben ponižujícímu zacházení, což zákon výhružkami pokutou pro znalce, kteří pracují dobrovolně pro tuto zemi povětšinou za mizerné znalečné a které dopředu žene pouze přirozená snaha pomoct a dokázat, že něco umějí, přesně splňuje.

Jestliže si přeložíme obsah celého předmětného zákona do tří slov, lze to udělat asi takto: VSTUP ROZUMNÝM NEDOPORUČOVÁN      

Rudolf Doucha