Vážený pane premiére,

dovolte mi, abych se na úvod představila.

Jmenuji se Eva Kulhanová, je mi 37 let, jsem svobodná a bezdětná. Pracuji jako zapisovatelka a soudní tajemnice na Okresním soudě v Teplicích, a s ohledem na své zaměstnání se dostávám do velice úzkého kontaktu s různými skupinami lidí a jsem tak svědkem mnoha různých způsobů, jak jsou tyto skupiny finančně zajištěny. A velice se mi nelíbí způsob finančního zajištění těch nejslabších sociálními dávkami. V této souvislosti jsem se se svými návrhy již obracela na různé veřejné osoby naší vlády, ať už se jednalo o bývalého premiéra Babiše, či Vás, stejně tak jsem se obracela na ministry práce a sociálních věcí od roku 2018. BEZÚSPĚŠNĚ! V jednom případě jsem byla nepřímo nazvána rasistkou a závistivou osobou. Abych byla upřímná, je mi jedno, jestli si o mě budete myslet, že jsem rasistka. Nejsem, je mi jedno, jestli je člověk černý, bílý nebo fialový, pokud se řádně stará o své děti, plní si povinnosti, řádně chodí do zaměstnání a hradí svoje závazky. Jde mi o princip a systém výplaty sociálních dávek. Předchůdcem pana ministra Jurečky, nebo respektive spíše jeho posluchovači, neboť nejsem tak naivní, abych si myslela, že se můj návrh dostal až k němu, jsem byla označena prakticky za rasistku a osobu, která nemá soucit. 

Věřte mi, že soucit mám, ale i ten má své hranice. Pracuji ve státní správě již 12 let, a právě s touto skupinou obyvatel jsem téměř v každodenním kontaktu a proto vím, jak systém výplaty sociálních dávek umí zneužívat. To jste věděl, že např. otcovství k nově narozeným dětem určují na nejstaršího muže rodiny, který je na tom zdravotně natolik špatně, že je u něj předpoklad, že brzy zemře, aby si poté zajistili výplatu sirotčího důchodu? Nebo, že rodiče přenechávají péči o své děti prarodičům, aby ti mohli pobírat pěstounské dávky? Ale také stojí za zmínku, že děti rodí účelově, aby si navýšili množství vyplacených sociálních dávek, třeba už jen o přídavek na dítě. Těchto příkladů je spousta a spousta. Byla jsem při výkonu svého zaměstnání opakovaně svědkem nejen toho, že na sociálních dávkách pobírají 30 000 Kč i více, ale i toho, kdy sami připustili, že nemají důvod za těchto okolností chodit do zaměstnání.

A teď ten paradox, ukončila jsem vysokoškolské vzdělání, a nemohla najít práci, poté jsem byla půl roku na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, a ještě vystavena pohrdavému chování tamní pracovnice, že nejsem schopná si najít zaměstnání. Opravdu jsem se snažila, posílala životopisy na všechny strany, ale bez praxe mě nikde nechtěli přijmout. Ale jak mohu sehnat praxi, když mě nikde nechtějí zaměstnat, a když jsem požádala o pouhé poskytnutí šance na získání praxe bezplatně, byla jsem odmítnuta. Za půl roku od skončení studia se mi podařilo práci získat, ačkoli nebyla v mém oboru, a s ohledem na nulovou praxi, jsem měla výplatu 10 000 Kč čistého měsíčně. Díky tomu, že jsem žila v tu dobu ještě u rodičů, jsem nebyla vystavena existenčním problémům, protože opravdu netuším, jak bych to s takovou výplatou zvládla. Postupem času, odpracovanými roky, občasným zanedbatelným přidáním, se má výplata zvýšila, ale ani po téměř 12 letech tvrdé práce na soudě, to není na vyskakování, a musím se opravdu otáčet, abych vše uplatila. Dokonce jsem si musela najít brigádu, kdy oba víkendové dny, místo odpočinku, trávím na brigádě, a v týdnu po práci na soudě chodím ještě minimálně 4x na noční místo spánku. A teď se Vás ptám pane premiére, jak je možné, že lidé, kteří v životě nepracovali, pouze sedí doma a plodí jedno dítě za druhým, mají na sociálních dávkách více než já, která každý den vstává ve 4:00 hod. ráno, abych byla v práci včas, v 5:00 hod., a zvládla veškeré své povinnosti, a vracím se kolem 15:30 hod., a to jsem placena za 8 hodin. Můžete, ale nemusíte mi to věřit, ale opravdu se celý den nezastavím.

A v této souvislosti, protože nevím, jak jinak už svůj návrh protlačit právě k těm osobám, které o našich osudech a zejména financích rozhodují, se na Vás obracím.

Navrhuji proto, aby:

1. osoby, jimž jsou sociální dávky vypláceny, byly důkladně prověřeny, zda je jejich pobírání důvodné a oprávněné. Vysvětlím proč, byla jsem několikrát svědkem toho, že např. prarodiče pobírali sociální dávky z důvodu péče o vnouče, ačkoli rodiče měli poměry na to, aby se o své dítě mohli starat, ale jen proto, že se jim nechtělo, anebo aby právě dosáhli na sociální dávky, se „oficiálně“ nestarají, ale ve skutečnosti se s dítětem stýkají a podílí se na jeho výchově.
2. prověřila bych na úřadu práce, jak zní rozsudek ohledně placení výživného povinných rodičů, na jejichž děti jsou vypláceny dávky pěstounské péče a dávky, které jsou vyplácené osobám, jež mají dítě v péči jiné fyzické osoby než rodiče. Pokud by bylo zjištěno, že rodiče mají směšné výživné, žádné výživné, nebo jsou rozsudky staré 3 a více let, úřad práce by byl povinen podat návrh k soudu na zvýšení či vyměření výživného rodičům těchto dětí. Nevidím důvod, proč já jako daňový poplatník mám živit děti rodičů, kteří nejsou schopni a ochotni se o své děti starat. Sama děti nemám proto, že si to nemůžu dovolit, nežiju nezodpovědně a jsem si vědoma, že dítě něco stojí. Nevidím nic statečného na tom pořídit si 2 a více dítě a pak stát před úřadem práce s nataženou rukou, či se dětí různými způsoby zbavit (ústavní výchova, péče jiných osob – pěstounská péče, péče jiné fyzické osoby, osvojení apod.).
3. rodiče, kteří nejsou schopní se postarat o dvě děti, byli postihováni za další neuvážené rodičovství a selhávání v něm. Tyto děti pak končí v ústavech, různých formách péče, které hradí stát … je to úplně zbytečné.
4. byly osekány sociální dávky na minimum, aby všechny nemakačenka a pobírače sociálních dávek toto opatření donutilo chodit do práce. Klidně bych přidala účetním kvůli zvýšení množství práce, aby byli lidé vypláceni týdně, protože chápu, že výplata za měsíc může být pro někoho dlouhá a demotivující.
5. osoby omezené ve svéprávnosti, u kterých možnost na zlepšení jejich psychického zdraví je nulová, aby byly v rámci antikoncepčních možností ošetřeny tak, aby nevznikalo riziko, že při útěku z domácnosti, ústavu apod. je někdo zneužije a tyto osoby buď otěhotní, či zaplodí. Děti těchto rodičů jsou potom na tom mentálně hůř než jejich rodiče. Tyto osoby si neuvědomují, co zplození dítěte všechno znamená, a stejně jsou potom tyto děti svěřovány buď různým osobám, či do různých sociálních zařízení, což vyžaduje další státní prostředky.
6. nebyli léčeni feťáci a alkoholici, když dobrovolně začali sami fetovat či nadužívat alkohol. Nechápu, proč by stát měl hradit jejich léčbu, která není nijak laciná!! V televizi, na internetu apod. jsou konané sbírky pro nemocné děti. Kdo hradí protialkoholickou a drogovou závislost? Zjistila jsem si, že náklady na tuto problematiku plynou z veřejného zdravotního pojištění. S ohledem na to, že protialkoholická léčba pro jednoho člověka stojí 6 709 026 Kč, a protidrogová 13 066 652 Kč (údaje jsou dostupné na webových stránkách VZP), a lidé, kteří se většinou z těchto závislostí léčí, jsou nepracující, tudíž neodvádí žádné odvody do zdravotního pojištění, tak to není špatné, když tyto služby a péči mají zdarma, a hradíme to my, daňoví poplatníci, kteří na nějaké závislosti nemáme čas. Nejen, že ti to lidé zneužívají zdravotního pojištění a zneužívají peníze, které by mohly být užity pro těžce nemocné lidi s vážnými chorobami, ale svými závislostmi, a zejména drogovými, si způsobují další potíže, a tím mám na mysli různé duševní poruchy. Z toho plyne další zneužívání státních peněz lidmi, kteří nemají ani minimální zásluhu na jejich odvodu, a to tím, že jsou jednak ze státních peněz léčeni v psychiatrických léčebnách, kdy pobyt v nich stojí denně cca kolem 7 500 Kč, možná i více, dle potřeb daného pacienta, a dále čerpají invalidní důchod a další dávky. A to opět ze státních peněz, na kterých se žádným způsobem nepodíleli. Je mi s podivem, že všichni tito lidé, kteří zneužívají alkohol, fetují, řádně neplatí své závazky a náklady na život, nestarají se řádně o své děti, tak mají neustále výhody – dostávají různé sociální dávky, a ne zrovna v nízké výši, celá společnost se o ně stará, a postará se o ně, i pokud nastane situace, že se ocitnou bez prostředků na ulici – děti se umístí do ZDVOPu, oni dostanou dávku mimořádné okamžité pomoci atd., a to jen tak, protože jsme solidární společnost a nenecháme je padnout. Oni ničí naši republiku, zneužívají vše, co se dá, nechovají se řádně, jak mají, a nikdo je neklepne přes prsty, aby se vzpamatovali a začali fungovat tak, jak se má. Jak k tomu přijdou občané, kteří žijí podle zákonů, řádně se starají o své děti, chodí do práce, hradí veškeré náklady a závazky, které mají? To opravdu neexistuje žádný mechanismus, který by „pijavice“, které náš stát shora popsanými způsoby, vysávají, donutil k řádnému životu? A víte, co je nejhorší, že tito lidé mají hromady dětí, protože mají spoustu času, který netráví v zaměstnání, a navíc nemají v sobě špetku zodpovědnosti, a nejsou schopni zodpovědně plánovat své rodičovství. A co se stane z dětí dávkařů, kriminálníků, alkoholiků a feťáků? Jenom další dávkaři, kriminálníci, alkoholici a feťáci, protože budou opakovat model chování svých rodičů.

Mám i další nápady, ale tohle jsou ty nejhlavnější a nejdůležitější, které mě nejvíc pálí.

Myslím, že by to pracující lidé a daňoví poplatníci ocenili, kdyby jejich peníze nebyly tímto způsobem rozhazovány a byly raději využity na důležitější a potřebnější věci.

Děkuji za Váš čas a jsem s pozdravem

Ing. Eva Kulhanová

Vážený pane ministře Blažku,

obracím se na Vás s žádostí a problémem, který mne již delší dobu tíží. Již 12. rokem pracuji na soudě na opatrovnickém oddělení a za dobu své praxe jsem se opakovaně setkala s tím, že byl účastníky podán návrh, byl náležitě zapsán, předložen soudci, vypracován referát, poté mnou či mými kolegyněmi vypraven, a poté obvykle bezdůvodně vzat zpět a řízení zastaveno. Následně byl v krátkém časovém horizontu (2 měsíce až půl roku) většinou stejnými osobami podán návrh znovu, vyžádané zprávy k předchozímu návrhu nemohly být použity, neboť již byly zastaralé a celý tento proces musel být opakován.

Vnímám to jako zbytečné plýtvání peněz, když si jen uvědomíte, kolik stojí odeslání obálky či datové zprávy, obálky samotné, papír, barva do tiskárny atd. Mnohdy si účastníci ani zásilky na adresách, které si označí, nepřebírají a zásilky jsou jim zasílány opakovaně a opakovaně jsou za to utráceny peníze. A to už nemluvím o čase, který musí věnovat soudce, vedoucí, případně zapisovatelka tomu, aby vše zopakovali (referát, opětovné zasílání, vyznačování pohybů spisu apod.), vím, že je to naše zaměstnání, ale raději bych čas, který trávím v práci, využila efektivněji při psaní rozsudků nebo vypravování referátů u nových návrhů, než abych opakovaně vyžadovala zprávy ohledně účastníků, kteří mi za měsíc vezmou návrh zpátky, za další 2 až 6 měsíců mi ho opakovaně podají, a já musím opět veškerou svou energii věnovat tomu, abych vyžadovala již jednou vyžádané zprávy. A nejde jen o čas náš na soudě, ale i pracovníků institucí, od kterých zprávy žádáme.

V této souvislosti jsem Vás chtěla požádat, zda by bylo možné, aby návrhy byly zpoplatněny. Má představa je taková, že prvotní návrh na úpravu péče a výživy by byl bezplatný, ale každý další návrh, i ten, kde by se jednalo o prvotní úpravu, ale bylo zjištěno, že obdobný návrh již byl podán, ale řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno, by byl zpoplatněn. Nemusel by být hned, ale pokud by v průběhu řízení soudce vyhodnotil, že návrh byl podán jen z rozmaru účastníků, kteří se jen mnohdy nudí a baví je prostě chodit k soudu a hádat se, tak do rozsudku dát povinnost k úhradě soudního poplatku v nějaké předem určené výši např. tabulkově, jako je tabulkově zpracován výpočet výživného. Na civilu to tak funguje, tak proč by to nešlo na opatru?

Stejně jako bych nechala účastníky zaplatit i marné doručování zásilek na jejich adresy, ani nechci počítat, kolik stojí opakované zasílání listin. Vím, že v této otázce marného doručování je to jako házení hrachu na stěnu, protože vymáhání je mnohdy nákladnější a vyšší než samotný poplatek. Ale přijde mi, že si dnešní společnost ze soudu, případně soudců už nic moc nedělá. Lidé nemají žádnou úctu ani respekt, jsou drzí a neomalení a neškodilo by jim, aby je někdo trochu plácnul přes prsty. Byla jsem účastna jedné kauzy, která se táhla 6 let, a to jen z důvodu, že rodiče záměrně zdržovali a mařili jednání, a nikdo s nimi nic neudělal. Pak nemají mít soudy špatnou pověst, že jednání trvají dlouho, když se účastníci nedostavují na jednání, nepřebírají zásilky a neplní pokyny soudu, a ještě jsou tak drzí, že se soudem nespolupracují, ale do vyneseného rozsudku si podají odvolání, protože přeci oni mají svá práva, ale povinnosti už nevidí.

Tímto Vás zdvořile žádám o zvážení mého návrhu, neboť i tímto mírným opatřením by náklady soudů mohly být kompenzovány, když by se alespoň částečně formou poplatků z návrhů jim vracely zpět.

S pozdravem

Ing. Eva Kulhanová