Tak jsme se dočkali. Kandidát na ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů byl konečně představen poslancům sněmovního Výboru pro bezpečnost. Jeho projednání je podmínkou, nutnou pro jmenování nového ředitele premiérem. Zdánlivě jednoduchá procedura, která, po totální ovládnutí celé Sněmovny poslanci vládní ANOČSSD s vděčnými komunisty za zády a vždy připravenými hlasy SDP je pouhou fraškou, s předem daným výsledkem. Nakonec ale nebyla tak nezajímavá, jak se dalo očekávat. Už samotné výlevy premiéra vůči poslancům, kteří si dovolili dokonce chtít znát pouhá jména uchazečů o post ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů nemohlo nikoho nechat na pochybách, jak moc o svého černého koně v čele GIBS stojí.

Sice pouze krátce předem, ale přesto, se objevila tolik očekávaná, dosud utajovaná koncepce, se kterou JUDr. Radim Dragoun, Ph.D., doposud okresní státní zástupce v Lounech a v letech 1992-2006 bývalý kariérní policista, vyhrál výběrové řízení. ANO, to nejtransparentnější výběrové řízení ze všech transparentních, u kterého se tají i to, kteří uchazeči se jej zúčastnili. Nepochybuji, že některé z nich v některých subalterních funkcích ještě uvidíme a nelze než povzdechnout, že historie se opakuje. Podobnou komedii předvedl už Vít Bárta s Radkem Johnem, když po „naprosto transparentním“ výběrovém řízení, údajně bez jakéhokoliv vlivu ministra, zvítězil ten zcela objektivně nejslabší kandidát. Teď se pro změnu dozvídáme, že uchazeči o velmi vysokou veřejnou funkci ani nesouhlasili se zveřejněním svého jména. Ani poslancům Výboru pro bezpečnost, kteří mohou poslouchat i ty nejtajnější informace.

Již samotné složení „výběrové“ komise bylo signifikantní. Minimálně tři lidé z pěti jsou vazalové premiéra. Ing. Kazda z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, gen. Beroun z Vojenského zpravodajství a gen. Poulíček z Celní správy. Bez Andreje Babiše by ani jeden z nich ve funkci nebyl. Komisi sice dotvářeli zdánlivě nezaujatí gen. Dohnal z Vězeňské služby a gen. Ryba z Hasičského záchranného sboru, ale zajímavé je, že tam nebyl nikdo z policie. Proč asi? Skeptik by řekl: protože ji Andrej Babiš ještě zcela neovládá. ANO, ovládat ji bude, až bude mít svého ředitele GIBS. Jednoduché jak trojčlenka. Není divu, že komise doporučila kandidáta, se kterým předseda vlády bezvýhradně souhlasí a jehož výběr respektuje. Jak by to také vypadalo, kdyby se závěry své vlastní komise nesouhlasil. Chce-li někdo argumentovat tím, že policejní prezident tam nebyl proto, aby si potenciální kontrolovaný nevybíral svého kontrolora, zřejmě mu ušlo, že (oproti policejnímu prezidentovi) si svého kontrolora vybíral šéf celníků či hlava Vězeňské služby. Bystřejšího pozorovatele zaujalo i prohlášení bývalého ředitele policejního Útvaru zvláštních činností pořizujícího odposlechy Tomáše Almera, který nejprve prohlásil výběrové řízení za divadýlko a posléze přivítal, že byl do čela inspekce konečně vybrán člověk, který není spojován s policií. Po 14leté praxi JUDr. Radima Dragouna u PČR, navíc na velmi blízkém celorepublikovém útvaru, to působí podivně…

Pokud však byla Koncepce Generální inspekce v krátkodobém a dlouhodobém horizontu, kterou zpracoval favorit na ředitele GIBS nejlepší prací, na základě které bylo doporučeno jej jmenovat, pak by bylo dobré, aby i ty ostatní práce poslanci znali. Možná by to bylo obrovské překvapení. Toho se, přes tolikrát omílanou transparentnost „výběrového řízení“ zjevně nedočkáme. Nicméně máme-li k dispozici alespoň vítěznou koncepci, stojí za to se na ni (přes překlepy a gramatické chyby, které obsahuje) podívat detailněji.

1. Dovolím si tvrdit, že budoucí ředitel GIBS svoji „koncepci“ postavil na nedoložených a zavádějících premisách, u nichž ani nelze určit zdroj, natož je fakticky doložit. Možná je to tím, že ve své praxi okresního státního zástupce s prací GIBS nepřišel do styku. Žádné propojení GIBS s politickou sférou totiž nikdy nikdo neprokázal, jednalo se vždy o pokusy očernit vedení GIBS ze strany politických soupeřů s využitím vlastněných nebo spřízněných médií, povětšinou ze svěřeneckého fondu, obmyšlujícího premiéra České republiky K únikům informací z trestního řízení ze samotné GIBS pravděpodobně nikdy nedošlo, kromě případů zaměřených na diskreditaci vedení ze strany bývalých pracovníků GIBS. Únik z trestního řízení ze strany státního zástupce VSZ Olomouc Šeredy prostřednictvím bývalého policisty Komárka byl prý ve „veřejnému zájmu“, tudíž se nepočítá….
2. Negativní informace korespondující s dopisem Nejvyššího státního zástupce předsedovi vlády Andreji Babišovi jsou zjevně jednostranné a účelové, a posloužily k odstranění bývalého ředitele GIBS. Nejvyššího státního zástupce to na moc dlouho dobu ve funkci již asi nezachrání, v tomto případě se však jejich recyklace zjevně hodila. Prohlášení o údajných snahách GIBS o co nejjednodušší vyřizování věcí, existenci čárkového systému a činnosti omezující se na vyřizování pouze tzv. nápadu jsou nedoložená a působí jako standardní politická agitka.
3. Oproti tomu se autor vůbec nezmiňuje např. o tom, že GIBS za poslední dva roky prakticky rezignovala na preventivní a metodickou činnost a útvar, který se tomuto věnoval byl rozehnán. Jedná se o jednu ze zákonných činností GIBS a dobře připravený kandidát a navíc státní zástupce ji rozhodně zaznamenat měl.

Nicméně budoucí ředitel – zcela správně – chce poznat skutečný stav GIBS – tím dokládá, že ty negativní informace z preambule své koncepce nepokládá až tak za zcela pravdivé (to by už ten skutečný stav musel opravdu ale opravdu dobře znát) – a za tím účelem chce zřídit pracovní skupinu ředitele, od které si nechá radit. Vzhledem k tomu, kolik skutečně důvěryhodných lidí na GIBS po dvou (Murína a Haderkové) invazích zůstalo (v letech 2016 a 2017 odešlo cca 30 příslušníků, v roce letošním odešlo, nebo je ve výpovědi dalších asi 30 příslušníků), kdo mu poví relevantní informace, je už velmi diskutabilní. Dlužno ale naopak podotknout, že už počet 30 lidí, dosazených na ta správná místa (zejména za vedoucí pracovníky, operativce a vyšetřovatele) naprosto postačí k celkovému ovládnutí organizace, a tím potažmo i policie a dalších bezpečnostních sborů.

S čím samotná „Koncepce Generální inspekce v krátkodobém a dlouhodobém horizontu“ počítá?

1. S identifikací klíčových oblastí se lze ztotožnit, nicméně je lze pokládat za povrchní objevení Ameriky, postačilo si přečíst výroční zprávy. Takto má snad vypadat erudovaná koncepce bezpečnostního sboru? Možná ano, a bez ohledu na to, jak inteligentní bylo zadání, má se jednat o koncepci stabilizace, rozvoje, útlumu, postupné likvidace…? Z názvu ani obsahu záměr jasný není, o rozvoj či stabilizaci se však pravděpodobně nejedná.
2. Vítězná koncepce chce opětovně zavést krajské gubernátory GIBS, kteří budou lehce polapitelní do tenat regionálních lobby politiků, podnikatelů, ale i policistů a státních zástupců. Existence „pouhých“ pracovišť GIBS na krajích, které JUDr. Dragoun kritizuje a „zasadí se o jejich zrušení“, má svůj význam. Pokud byla inspekce pouhým „servisem“ pro státní zástupce (v době trvání Inspekce ministra vnitra od roku 2002 a Inspekce PČR do konce roku 2011) pak naprosto autonomní oddělení, která chce budoucí ředitel znovu zavést, měla tehdy smysl, neboť stejně byla podřízena státním zástupcům. Podle trestního řádu je policejním orgánem celá GIBS, nikoli jako u policie „útvary PČR“. Tímto je daná odpovědnost centrálnímu vedení GIBS. Proto bylo vnímáno zřízení centrálního Oddělení prověřování a dokumentace, s detašovanými pracovišti v krajích, zejména mezi odbornou veřejností, pozitivně. V čele krajských pracovišť působí příslušník s příplatkem za vedení, který odpovídá za jeho činnost vedoucímu oddělení. Ten je řízen přímo náměstkem pro trestní řízení. Tím je zavedena třístupňová kontrola, z původní dvoustupňové. Více očí více vidí. Systém, který chce p. Dragoun zavést, je modelem, převzatým z IPČR při vzniku GIBS, který stávající organizační strukturu pouze doplnil o vyšetřovatele (cca 20 osob), kteří byli „přidáni“ na jednotlivá „výkonná oddělení“ v krajích. Tento systém se ale ukázal jako kontraproduktivní. Vedoucí oddělení, kterých bylo celkem 8 (podle působnosti krajských SZ) sice přímo podléhali 1. náměstkovi ředitele GIBS, ale fakticky řídili veškerou činnost na svěřeném území od prvotního prošetřování poznatku či podnětu, přes jeho prověřování a vyšetřování. Tato koncentrace moci vedla spolu s propagací tzv. krajského práva (rozdílný přístup k aplikaci trestněprávních norem a interpretaci výkladových stanovisek dle teritoria) k nejednotnosti v náhledu na postup v trestním řízení a často vedla k revizi nebo zrušení rozhodnutí. Nicméně věc již zpravidla byla pravomocně rozhodnuta a Nejvyšší soud řešil dovolání nebo stížnost pro porušení zákona, či Nejvyšší státní zastupitelství přezkoumávalo odloženou či zastavenou kauzu. K nalezení práva tak docházelo s několikaletým zpožděním, byť o správnosti postupu mohly být pochybnosti již od počátku šetření. K tomu též byly vydány odlišné nálezy Ústavního soudu a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Praxe, zavedená v roce 2016 tomu měla zabránit. Nyní půjde o několik kroků zpět! GIBS musí – a je správné, že se o tom autor studie zmiňuje – řešit i tzv. bagatelní trestnou činnost. Tedy kriminalitu, která těsně hraničí s přestupkovým jednáním, za které sice může být propuštěn ze služebního poměru, nepřijde ale o výsluhové nároky. K rozlišení této hranice je třeba velmi pečlivě a komplexně posuzovat veškeré okolnosti a aspekty skutku a citlivě zvážit, kdy misku vah přechýlit na stranu trestního práva. Toho však nejsou schopny izolované ostrůvky v regionech, kde se s podobnými případy setkávají v řádech jednotek, je třeba na toto získat náhled s odpovědností za území celé České republiky.
3. Nadměrná koncentrace moci škodí. Proto lze hodnotit naprosto správně, že od prvotního prošetřování poznatků a podnětů a prověřování, tedy fáze kdy role státního zástupce je stále pouze okrajová, bylo odděleno vyšetřování. Logicky vzniklo centrální specializované oddělení, jehož pracovníci sice sídlí v regionech, dle místa svého bydliště, avšak odpovědnost za jejich výstupy má vedoucí oddělení – sídlící v Praze. Opodstatněnost tohoto kroku spočívala jednak ve zmíněné dekoncentraci, ale i s možností (o které se autor koncepce též zmiňuje) přidělovat případy k vyřízení specialistovi (např. dopravní nehody, domácí násilí, drogovou kriminalitu, trestné činy páchané na mládeži apod.) bez ohledu na jeho sídlo a neměnit přitom odpovědnost jemu nadřízeného (příslušník, konající vyšetřování je vždy podřízen vedoucímu oddělení v Praze, byť sídlí v kterémkoliv regionu). Má-li budoucí ředitel záměr znovu spojit prověřování s vyšetřováním, tak s tím zřejmě narazí i u některých bývalých kolegů státních zástupců, kteří stále vzhlížejí k původnímu modelu, který byl i u PČR za doby fungování Úřadu pro vyšetřování ČR, začleněného v roce 2002 do policie. Někdy i proti zdravému rozumu, jako v případě celorepublikových útvarů PČR. Lze věřit, že tyto informace dosud nejsou JUDr. Dragounovi známy, nicméně se nabízí případná odpověď, že naopak princip „místního práva“, coby okresnímu státnímu zástupci není cizí a vyhovuje mu. Domněnka, že by příčinou predikované změny bylo vytvoření „krajských gubernátorů“, kteří by ve spojení se spřízněnými státními zástupci řešili případy podle toho „jaksetokomuhodí“ tj. „kamarádi do kázně, nepřátelé do tepláků“, se prozatím jeví jako příliš provokativní a neodůvodněná. Ale to ukáže čas.
4. Přístupy do informačních systémů a vstupy do areálů bezpečnostních sborů jsou zásadním problémem, kvůli kterému by však bylo třeba změnit zákon. Stejně tak přístupy do evidencí probíhají pouze na základě výjimky policejního prezidenta. GIBS na to dlouhodobě upozorňuje od svého vzniku. Stačilo si jen přečíst výroční zprávy…
5. O propojení s IS ETŘ – počítačovým systémem policie, na kterém probíhá veškerá administrativa PČR, včetně běžného provozu, přestupkového o a trestního řízení, GIBS usiluje od počátku. Se vznikem GIBS totiž zde byl implementován IS Software 602, který byl prostě přidělen ministerstvem vnitra. Zde byly postupně zpracovány veškeré vzory. Teprve v roce 2016 se podařilo přistoupit k IS ETŘ, vzory jsou dále vytvářeny. Spojení s IS krajských státních zastupitelství, jako tomu je u PČR, by byl žádoucí.
6. Velmi problematické se však jeví záměr na zrušení, resp. omezení činností operativní dokumentace (sledování osob a věcí) a speciálních činností (tzv. agenti). K tomu je třeba uvést zásadní věc. V mnoha případech docházelo k tomu, že policisté, kteří byli předmětem těchto úkonů, měli spolužáky či bývalé kolegy v řadách těchto struktur u PČR. U GIBS došlo k oddálení těchto vazeb a je téměř vyloučené, aby se setkali. V případě využívání těchto služeb z PČR by se to naprosto vyloučit nedalo. I přesto GIBS nepokryje vlastními silami celou poptávku po sledování, takže spolupracuje nejen s PČR, ale i s Celní správou, ale v některých případech i se zpravodajskými službami. K zásadnímu zvratu došlo ve školení „sledovačů“, které z MV (zajišťujícího školu pro všechny služby) přešlo v roce 2016 pod policejní prezidium. Jediná GIBS s tím nesouhlasila a osamostatnila se, ostatní jsou školeni PČR. Sledovačka na GIBS dělá i zkoušky spolehlivosti, bez nich by byl celý koncept nezávislé a efektivní kontroly zcela shozen. Možná to je záměr…
7. Zkoušku spolehlivosti uvádí autor koncepce v souvislosti s trestním řízením, na místě je otázka, zda chce upravit ZS v trestním řádu, čímž fakticky zanikne její současná podoba a stane se jedním z prostředků trestního práva, tedy včetně schvalovacího procesu s účastí státního zástupce. Žalobci se tímto záměrem netajili a netají…
8. Audit vnitřního kontrolního útvaru je samozřejmě možné provést. Mohou se vyměnit lidé, ale činnost zůstane stejná – vnitřní kontrola a prověřování podezření z TČ příslušníka či zaměstnance GIBS (vyšetřování vede SZ). Někdo ale musí dělat prvotní posouzení podnětů podle tzv. rozhodovacího stromu. GIBS je zavalena podněty, které je třeba vyhodnotit, roztřídit a přidělit. Logicky útvar vnitřní kontroly (nazývejme to jak chceme) je orgánem zastřešujícím tuto činnost. Oddělení šetření podnětů je jeho součástí a v to v podstatě odesílá podněty, které nepřísluší inspekci do PČR, VS, CS, případně jinam. Ostatní jsou předány buď na Oddělení vnitřní kontroly nebo na Oddělení prověřování a dokumentace. Tento model byl na GIBS zaveden po čtyřech letech experimentů. Pokud nový ředitel najde jiný systém, tak nelze než blahopřát. Nicméně ta zavalenost a neustálé snižování rozpočtu vedlo k údajnému omezování a nechuti k operativnímu rozpracování. Tady by se ale měli chytit za nos i státní zástupci, kteří velkou částí těchto podnětů inspekci zahlcují.
9. Prosazování tzv. „mikrotýmů“, nebo podle učebnic managementu „pružných týmů“ v PČR bylo aktuální v 90. letech minulého století, kdy autor pracoval u PČR (a patrně tam se svými názory zamrznul). V dnešní době je to samozřejmost, k operativnímu rozpracování a vyšetřování závažných rozsáhlých kauz (ale i podstatně menších) se dnes tvoří pracovní skupiny, sestavené ze specialistů – operativců i vyšetřovatelů, zpravidla s účastí dozorového státního zástupce. Ale ono se to běžně dělalo s ÚOOZ, ale i dnes s NCOZ a funguje to. Takže objevení další Ameriky.
10. V oblasti personální politiky jsou nejdůležitější peníze. Lze se domnívat, že již nebudou problémem peníze na platy, neboť je třeba zvýšit zvláštní i osobní příplatky, bez ohledu na neustálé populistické poukazování premiéra na příliš vysoké platy u GIBS. Jinak mu noví absolventi právnických fakult nepřijdou. Nicméně se nabízí otázka, jaký má autor koncepce vlastně názor na odměňování. Zda každému stejný plat, jako mají státní zástupci a soudci bez ohledu na úspěšnost, nebo (to co předpokládá zákon o služebním poměru), aby každý byl individuálně oceněn za dlouhodobé kvalitní plnění služebních úkolů (osobní příplatek) a v případě mimořádně úspěšného zvládnutí služebních úkolů kázeňská či pracovní odměna? Odpověď na tuto otázku bude bezpochyby znamenat odhalení záměrů budoucího ředitele, zda chce na inspekci pouze „chovné“ nebo i „tažné“ koně.

Aby však nezaznívala jenom kritika, nabízím doporučení, co by mělo být podstatné pro úspěch GIBS:

• ředitel nebude dělat líbivé a populistické kroky vůči mediální a politické sféře a nebude se řídit „dobrými radami“ všehoznalých žurnalistů;
• GIBS nebude nemít problémy s financováním, rozpočtem mzdovým, provozním i investicemi;
• ředitel bude aplikovat systém výkonového odměňování, který sice vytrvale kritizují odboráři, ale který je velmi efektivní a předpokládá jej i zákon o služebním poměru;
• ředitel zapomene na krajské (okresní) právo a tvorbu „krajských gubernátorů“
• GIBS pořídí důstojné sídlo svých výkonných oddělení v Praze (i kdyby se to panu Stropnickému ml. a jeho squatterům opět nelíbilo);
• GIBS nenahradí bývalý ÚOOZ a současnou NPC (protidrogovku) a nepromění se v bezduchý nástroj některých aktivistických státních zástupců při realizaci jejich „odvážných“ právních konstrukcí;
• GIBS se nestane vazalem trestně stíhaných politiků, kteří jsou potenciálním rizikem pro všechny bezpečnostní sbory, natož jejich kontrolory;

Reforma Policie ČR z let 2006 – 2010 počítala se vznikem nezávislé kontrolní instituce bezpečnostních sborů. Zákonná norma sice byla přijata až v roce 2012, nicméně svým konceptem se nijak nelišila od normy původní. Od té doby se však změnilo mnohé, zejména v jednotlivých bezpečnostních sborech. Vzhledem k jejich postupnému rozvalu, by GIBS měla být posledním záchytným bodem bezpečnostního systému ČR. Vysoký stupeň shody dosavadních projevů budoucího ředitele JUDr. Radima Dragouna s názory premiéra a špiček státního zastupitelství, které stály za vstupem Andreje Babiše do politiky a jeho postupným ovládáním politiky, ekonomiky a médií, však  tomu bohužel zatím příliš nenasvědčuje. Riziko rezignace na nezávislost a proměny GIBS v nástroj zastrašování nepohodlných policistů a v nástroj vůle „kvazivyšetřujících soudců“ – státních zástupců je příliš veliké. Strašně rád se ale budu mýlit!