Analytická společnost InsolCentrum zpochybnila údaje o počtu osob v exekuci, které uvádí Exekutorská komora České republiky a Mapa exekucí. V rámci akce „Exekuční loterie“ totiž v součinnosti s televizí Prima došlo k náhodnému vylosování tří obcí, u nichž následně došlo k porovnání počtu osob v exekuci uváděného Mapou exekucí a skutečným stavem v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“). Rozdíly byly značné, přičemž nejvíce se rozcházely údaje u obce Braňany v Ústeckém kraji, kde Mapa exekucí uváděla až o 62% procent vyšší počet osob v exekuci než jich je v CEE.

Vznikl tak spor o to, kdo má pravdu. A proč vlastně?

Počet osob v exekuci je běžně uváděn mezi 820 tisíci (poslední známý údaj zveřejněný Exekutorskou komorou), přes 860 tisíc (údaj z roku 2017) až po milion (údaj zaokrouhlený). Buď jak buď, všechna tato čísla jsou významně v rozporu se současným vývojem v počtu exekucí. V roce 2016 došlo k významné regulaci podmínek poskytování spotřebitelských úvěrů, ekonomice se daří, Češi jsou nejlépe splácející dlužníci v Evropské Unii a máme nejnižší zadluženost domácností. Nových exekucí meziročně významně ubývá a roční nápad exekucí je nejnižší od roku 2007. V minulém roce bylo ukončeno více exekucí, než jich bylo zahájeno. Trend zastavování exekucí s neplatnými rozhodčími doložkami nadále pokračuje. To vše by mělo svědčit spíše o úbytku počtu osob exekucích.

V čem je tedy problém? Jsem přesvědčen, že problém je především v mylné interpretaci dat uložených v CEE a nezohlednění jejich pohybu v čase.

Na úvod je třeba uvést, že CEE nikdy nebyla stavěna za účelem plnění role statistické služby. Jde o veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou. Evidují se v ní usnesení soudu o nařízení exekuce a o pověření exekutora provedením exekuce, exekuční příkazy, příkazy k úhradě nákladů exekuce a usnesení soudu o zastavení a odkladu exekuce.

Podle důvodové zprávy exekučnímu řádu z roku 2001 měla CEE vést k posílení právní jistoty. Jejím účelem umožnit ověřování exekucí vedených vůči konkrétním osobám a tím usnadnit účastníkům splnění důkazní povinnosti týkající se dobré víry při nabývání majetku, neboť v případě zveřejnění exekuce na centrální adrese nemůže nabyvatel tvrdit, že při převodu věci o exekuci ničeho nevěděl. Jinými slovy měla chránit kupujícího před nebezpečím neplatného nabytí majetku od osoby v exekuci. V té době totiž platilo absolutní generální inhibitorium a právní úkony povinného, které učinil po doručení usnesení o nařízení exekuce, byly absolutně neplatné. Co na tom, že prodávajícímu povinnému zaplatil kupní cenu v řádu desítek či stovek tisíc korun za vozidlo či dokonce milionů korun za dům, který nikdy platně nenabyl. I přes jisté výhrady k nedostatečnému pokrytí a okamžiku dohledatelnosti exekuce,[1] CEE svůj původní účel splnila a naplňuje ho dodnes. Dokazuje to její široké využívání veřejností.

Relevantním je tedy jen údaj o počtu exekucí, avšak nemá a nemůže mít vypovídající hodnotu o počtu osob ani o původu vzniku dluhu, jeho výši, natož pak skladbě pohledávky a jejího příslušenství.

Z CEE nevyčteme, kolik exekucí je spláceno, kolik jich je „u ledu“ kvůli probíhajícím insolvenčním řízením nebo dědickým řízením. Přitom jeden dlužník v insolvenčním řízení může mít i desítky věřitelů a exekucí, avšak po dobu probíhajícího insolvenčního řízení fakticky žádný problém s nimi nemá, ať už je jejich počet jakýkoli. Nelze je totiž provádět.

Mapové znázorňování údajů dle mého názoru možné není vůbec. CEE neumí reagovat na změny trvalého pobytu dlužníka, a to jak v průběhu exekuce, tak kdykoli během života. Co exekuce, to jiný zápis adresy trvalého pobytu.

Spolehnout se nemůžeme ani na údaj o počtu osob. Běžné jsou duplicitní a dokonce triplicitní zápisy osob. Pokud totiž exekuční titul zní jednou na rodné číslo fyzické osoby, podruhé u téže osoby na IČO živnostníka a potřetí u téže osoby na pouhé datum narození, může se snadno stát, že jedna osoba bude vykázána jako osoby tři.

Problematické je i oddělení zrna od plev. Povinný, který má pět exekucí, může mít pět exekucí pro bagatelní pohledávky, které jako pracující člověk dříve či později uhradí anebo může mít exekuci jednu, kterou pro její výši neuhradí nikdy. Počet exekucí je s výjimkou údaje o počtu nezaplacených pohledávek mikroekonomicky nic nevypovídající číslo a zjednodušující rovnítko 1 exekuce = 1 problém zde neplatí.

Kdyby totiž průměrná odchylka počtu osob v exekuci udávaných Mapou exekucí a realitou činila řekněme jen 40 %, pak v exekuci by bylo jen 492 000 osob. Za relevantnější však je třeba brát údaj o počtu osob, které v exekucích trvale setrvávají. Proto je třeba tento údaj redukovat o přibližně 130 tisíc osob, které procházejí procesem insolvenčního řízení a jejich exekuce budou po splnění oddlužení zastaveny. Odečteme-li obecně tvrzenou 25 procentní úspěšnost exekucí (z ročního nápadu 500 tisíc exekucí), pak odečítáme dalších 125 000 osob. Tím se dostáváme k relevantnímu číslu přibližně 237 000 osob, které by reálně mohly mít problém s trvalými exekucemi. I u nich lze však v horizontu 5 let očekávat odliv přibližně 130 000 osob do oddlužení. Zbývá tak 107 000 osob, které nemusí být řešitelné ani exekucí ani insolvencí, ať už chybí majetek pro provedení exekuce či vůle podrobit se povinnostem v insolvenčním řízení.

Výše uvedená kalkulace ukazuje, že CEE bude sloužit dobře jen tehdy, bude-li používána k účelu, pro který byla stvořena – tedy prověřování solventnosti smluvního partnera. Případ obce Vrbno nad Lesy, která podle mapy exekucí měla mít 70 procent obyvatel v exekuci, avšak ve skutečnosti je jich pouze 12 procent, je jasným důkazem, že s daty v CEE není radno pracovat způsobem, pro který s jejich použitím nebylo počítáno, a nejsou v takto zpracovatelné podobě vedeny.

Interpretace založená na aplikaci dat, která nelze seřadit, nemůže být jiná než zavádějící a vedoucí ke klamným závěrům. O to víc je pak na pováženou, že tyto výstupy jsou následně prezentovány jako základ pro tvorbu sociálních opatření a především legislativy.

Lukáš Jícha

[1] Blíže viz. Drapáč, Jan. Generální inhibitorium a chrana práv osob jednajících s povinným. Online. Dne 6.4.2012, cit dne 16.1.2010. Dostupné na https://www.epravo.cz/top/clanky/generalni-inhibitorium-a-ochrana-prav-osob-jednajicich-s-povinnym-81498.html