V Poslanecké sněmovně vrcholí práce na projednávání vládní novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, která přináší bezmála dvě stovky změn. Mezi nejvýznamnější témata návrhu patří zavedení principu jeden dlužník – jeden exekutor, povinné zálohy, povinné zastavování exekucí a dále bezpočet nových povinností exekutorům i soudům, které přinesou značnou administrativní i finanční zátěž a řízení dále zaplevelí zbytečnostmi.

Přestože je dlouhodobě upozorňováno, že text návrhu, který byl v minulosti dvakrát vrácen Legislativní radou vlády, je nesystémový, vysoce překombinovaný, vnitřně rozporný a přináší řadu rizik, nic se na jeho podobě ani po třiceti pozměňovacích návrzích nezměnilo. Pro jeho rozsáhlost totiž náprava není možná, a tak se děje, že se projednává návrh, který je od počátku vadný a v zásadních otázkách neopravitelný.

Kupříkladu povinné zastavování je napsáno naprosto nešťastně. Má totiž platit, že exekuce v níž nebylo v posledních třech letech nic vymoženo, bude zastavena, pokud oprávněný nesloží zálohu na další vedení exekuce. Celková doba vedení exekuce bez úhrady je omezena na 9 let.

Jenomže věk je u exekuce jen číslo, které nic neznamená. Nepoznáme z něj, v jaké kondici je povinný a jeho majetek. Návrh je proto velmi povrchně napsaný a bude-li přijat, dojde k masovému zastavení všech exekucí, nejen těch marných, ale zejména těch exekucí, které by časem úspěšné byly.

Uvedu hned dva příklady:

První příklad – absence ochrany před obstrukcemi

Podle novely má lhůta pro vyměření další zálohy a zastavení exekuce běžet automaticky a přerušuje ji jen úhrada. Poběží tedy již ode dne podání exekučního návrhu a bude se do ní započívávat doba:

– kdy exekutor odstraňuje vady návrhu,

– doba od žádosti o pověření do vydání pověření

– celá doba projednávání návrhu na zastavení exekuce (výjimkou nejsou čtyřleté spory)

– doba přerušení i odkladu exekuce (výjimkou nejsou ani pětileté spory o zrušení exekučního titulu, popření pohledávky nebo projednávání vylučovací žaloby)

– doba řízení o námitce podjatosti exekutora (rok není žádná doba)

– doba projednávání všech řízení o návrhu na odklad, zastavení exekuce, odvoláních proti rozhodnutím exekutora a soudu (projednání jednoho odvolání trvá na krajském soudě od 6 měsíců po rok a půl)

Jde tedy o dobu, po kterou exekutor vůbec nemůže exekuci provádět a vymáhat peníze.

Ze své praxe bych mohl jmenovat celou řadu řízení, v nichž jsme léta vedli exekuci proti majetnému dlužníkovi, který se bránil tak urputně, že k vymožení pohledávky dražbou majetku došlo po deseti, třinácti, ale dokonce i patnácti letech exekuce. Po celou dobu dlužník neuhradil nic a řízení záměrně natahoval.

V případě povinného zastavování bude taková exekuce zastavena po třech, nejpozději po 9 letech, tedy ani nestihneme majetek prodat, protože nás k tomu dlužník dříve nepustí.

Příklad druhý – souběh exekucí

Novela zcela ignoruje souběh exekucí. Přitom podle statistik exekutorské Komory České republiky průměrně na jednu osobu připadá 5,7 exekuce. Na tyto případy pamatuje speciální zákon č. 119/2001 Sb. o souběhu exekucí. Podle něho se v případě nařízení více exekucí na stejný majetek provede ta první, ostatní se přerušují.

Novela ignoruje fakt, že počet exekucí, osob v exekuci i osob s více exekucemi se meziročně snižuje, což znamená, že exekuce se na osobách již nekumulují, tedy daří se jich ukončovat více, než je proti osobě zahájeno. Stále je tu ale dost řízení, kde si na vymožení pohledávky věřitel v pořadí musí počkat.

Kupříkladu při exekuci srážkami ze mzdy ji s výjimkou přednostních pohledávek provádí jen orgán první v řadě a další se dostanou na řadu až po vysrážení na první exekuci. Průměrná doba exekuce srážkami ze mzdy donedávna činila zhruba tři roky. Po zvýšení nezabavitelných částek, k němuž v posledním roce opakovaně docházelo, se doba srážení mnohde natáhne na dvojnásobek.

To v praxi znamená, že tříletý časový test není aktuální, ale přesto v zákoně zůstává. Měl by být dvakrát tak dlouhý a pamatovat na to, že při přerušení exekuce neběží žádné lhůty, a ne jako tady, že lhůty jdoucí ve prospěch dlužníka běží dál. Nejsme přece v trestním řízení.

Již dnes je přitom běžné, že se nám začnou provádět srážky ze mzdy u dlužníka, který je v exekuci třeba od roku 2009. Mezitím ze mzdy splatil řadu dřívějších exekucí, a v plném rozsahu ne zkratkou přes oddlužení.

Stejně tak při exekuci prodejem nemovitosti může dražbu provést jen orgán, který ji nařídil nejdříve. Ostatní exekuce stojí a věřitelé mohou své pohledávky přihlásit do dražby, kdy požádají o uspokojení z výtěžku dražby.

Jenže v situaci, kdy se dlužník brání a z první exekuce se stane desetiletý zápas o moc nad řízením mezi exekutorem a dlužníkem, budou věřitelé postupně odpadat, protože jim uběhne povolený čas. Zvláště tam, kde má dlužník hodně drobných dluhů, si věřitelé nebudou moci dovolit platit každé tři roky zálohu na další vedení exekuce. Pokud exekutor první v řadě vůbec za těch 9 let stihne dražbu provést, zjistí, že najednou nemá koho uspokojovat anebo sice uspokojuje, ale už ve zcela převráceném pořadí. Ti, kteří se přihlásili nejdříve, odpadli. Už nejsou oprávněnými z přerušené exekuce ve čtvrté skupině, ale jen dalšími věřiteli v sedmé skupině, protože jejich exekuce byly zastaveny. A možná, že už s uspokojením ani nepočítali a pohledávky odepsali. Na jejich místo se do čtvrté skupiny přihlásili jiní oprávnění s novějšími exekucemi, u nichž ještě tříletá doba pro zastavení exekuce neuběhla.

Jaký má smysl takto pošlapávat práva věřitelů, je mi záhadou. Mělo by platit, že tam, kde je dosud nezpeněžený majetek a tam, kde exekuce postihuje majetek, ale z důvodu dřívější exekuce ho nelze zpeněžovat, lhůta pro zastavení exekuce neběží.

V opačném případě nejen, že masivně odpadnou exekuce, které by v dnešním modelu byly časem úspěšné, ale současně budou soudy zavaleny zvýšeným nápadem nejrůznějších šikanózních podání dlužníků s cílem natáhnout délku exekuce do doby, než bude ne vymožena, ale zastavena.

Takto se právo vymáhat nedá. Smyslem a účelem exekuce je dosáhnout vynucení soudem přiznaného práva. Zákonodárce by se proto měl zdržet přijímání změn vedoucích k vytváření bariér.

JUDr. Lukáš Jícha