Pokud čtu, že vlastník Cibulky „vypověděl“ smlouvu o jejím užívání nechápu, proč se ve všech mediích hovoří o squatterech, když existence jakékoliv smlouvy squatterství vylučuje. Zdá se mi, jakoby se někdo pokoušel vytvářet dojem, že pokud někoho nazveme squatterem, tak by to spíše v očích veřejnosti legitimizovalo policejní zásah, než kdyby se napsalo, že policie vyklidila uživatele domu. A to není dobře.

Před dvěma měsíci jsem se na svém blogu  rozepsal o některých právních náležitostech,  které se dotýkaly tehdy aktuální události –  policejního vyklizení usedlosti Cibulka, obsazené osobami, které si tam vlastník již nepřál.  Vyjadřoval jsem tehdy především nesouhlas s tím, že sdělovací prostředky označovaly obyvatele Cibulky jako squattery, když tito jimi zcela zjevně nebyli : ať si o squatterství myslíme cokoliv, jistě se shodneme na tom, že jde o situaci, kdy někdo nebo někteří bez souhlasu vlastníka vniknou do jeho nemovitosti a tuto nadále podle svého užívají.
Oba tyto znaky musí být naplněny: squatterem není ten, kdo vnikne do nemovitosti, přespí tam a zase odejde a stejně tak není squatterem ten, kdo měl nebo má souhlas vlastníka nemovitosti s jejím užíváním.
Cibulka totiž nebyla obsazena squattery, ale několika osobami a to na základě písemné smlouvy  (!!!), kterou tyto osoby uzavřeli s majitelem.  Ve smlouvě je sice výslovně uvedeno, že se nejedná o smlouvu nájemní, ale, že jde o smlouvu umožňující užívání této nemovitosti za určitých podmínek, je z ní zcela zřetelně patrno.
A v této souvislosti  v souvislosti s tím, že policie vyklidila nemovitost na přání vlastníka, jsem si dovolil položit několik otázek. Podal majitel Cibulky žalobu, kterou by se domáhal rozhodnutí o povinnosti vyklidit nemovitost  na základě porušení nebo neplatnosti uzavřené smlouvy? Nabylo takové rozhodnutí právní moci? Realizoval toto rozhodnutí soudní exekutor ? Zdálo se mi totiž, že je v souladu s českým právem, že pokud někdo užívá nemovitost na základě smlouvy, je význam jasný. Pokud jedna strana smlouvy namítá její porušení, je nejprve autoritativně rozhodnuto, zda tato smlouva byla či nebyla porušena a zda jsou tedy důvody pro důsledky z porušení smlouvy plynoucí: vyklizení.

Existence smlouvy squatterství vylučuje

Po několika publikovaných závěrech, které prošetřovaly zásah policie a zejména po dnešním rozsudku obvodního soudu nad jedním z těch, kteří Cibulku obývali musím s politováním konstatovat, že jsem se mýlil.  Policejní zásah byl shledán zcela v pořádku a soudce v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl: „Podstata rozsudku a toho jednání je výlučně posouzení porušení či neporušení vlastnického práva jako práva garantovaného Listinou základní práv a svobod.“
Znamená to tedy, že vlastnické právo determinuje  i smluvní ujednání do té míry, že bez ohledu na uzavřené smlouvy a bez ohledu na jejich verifikaci  prohlásí –li vlastník smluvní ujednání za porušení svého vlastnického práva, dojde na jeho žádost k policejnímu vyklizení uživatele nebo nájemce nemovitosti? Právě s ohledem na „posouzení porušení či neporušení vlastnického práva jako práva garantovaného Listinou základní práv a svobod“ ?
Pak ovšem nezbývá, než abych znovu položil otázku, kterou jsem položil na závěr svého blogu: Kde a koho příště ? Pokud tedy čtu, že vlastník Cibulky „vypověděl“ smlouvu o jejím užívání nechápu proč se ve všech mediích hovoří o squatterech, když existence jakékoliv smlouvy squatterství vylučuje. Zdá se mi, jakoby se někdo pokoušel vytvářet dojem, že pokud někoho nazveme squatterem tak by to spíše v očích veřejnosti legitimizovalo policejní zásah, než kdyby se napsalo, že policie vyklidila uživatele domu. A to není dobře.
Samozřejmě je možné, že právní důsledky jakékoliv smlouvy lze ukončit – žádná smlouva netrvá navěky. Vím toho málo o smluvních vztazích mezi vlastníkem Cibulky a „squattery“, ale jedno vím zcela bezpečně: o tom zda byla či nebyla smlouva vypovězena řádně, tedy o tom zda smluvní ujednání existuje či bylo řádně ukončeno nemůže a nesmí rozhodovat o své vůli ani vlastník ani policie, ale jedině soud! Bez soudního rozhodnutí nelze zasahovat svémocně do práva, které bylo jakýmkoliv ujednáním založeno. Stát má monopol na realizaci práva, ale tím spíše se státní orgány nesmí nechat „zatáhnout“ do „řešení“ občanskoprávních vztahů.

Stanislav Křeček, autor je zástupce ombudsmanky