Ve čtvrtek 13.10.2016 byl na zasedání Ústavně-právního výboru PS přijat pozměňovací návrh poslankyně Marie Benešové k návrhu novely Insolvenčního zákona, který se opět přiklání k původnímu návrhu Ministerstva spravedlnosti ve věci přidělování insolvenčních řízení jednotlivým insolvenčním správcům.
„Pro systém vedení seznamu insolvenčních správců odborně zaměřených na řešení úpadku konkursem a z toho vyplývajícího ustanovování insolvenčního správce pro konkrétní insolvenční řízení se tak na příště ničeho nemění vyjma toho, že správce si bude muset vybrat obvod jednoho krajského soudu, v rámci něhož bude chtít svoji činnost vykonávat a kde mu tedy také budou přidělovány nové případy, a to jak v oddlužení, tak i v konkursech,“ vysvětluje Marie Benešová.
Tento návrh byl následně dle důvěryhodných zdrojů přijat téměř jednomyslně, přestože se již v médiích objevily i výklady, že poslanci hlasovali „omylem“, případně že to, co vlastně schválili, zjistili až po hlasování.
Původní návrh Ministerstva spravedlnosti vycházel z negativních zkušeností s (ne)fungováním provozoven insolvenčních správců a snažil se tuto situaci napravit změnou spočívající v návratu přídělových míst u jednoho správce ze současných cca 80 možných (provozovny v každém okrese) na jediné místo dle jeho volby (buď sídlo nebo jediná provozovna). Tím by se opět zajistil lepší kontakt s účastníky řízení i přenos práce z nekvalifikované pracovní síly sedící na provozovnách zpět na insolvenční správce. Postupovalo v podstatě tak, jak mu později doporučil i Ústavní soud.
Tento návrh ministerstva, byl velmi pozitivně hodnocen i ze stran největších autorit v oboru Insolvenčního práva, kteří za účelem podpory tohoto návrhu vydali tzv. „Májové memorandum“, podepsané a přijaté většinou místopředsedů insolvenčních soudů a předsedy pěti spolků insolvenčních správců. Přesto však byl tento návrh ministerstva následně pozměněn vládou, aniž by dodnes bylo přesně známo, z jakého důvodu. Ta naopak opět rozšířila přídělová místa do všech krajů ČR. Tedy správce by opět mohl mít provozovny kdekoli v ČR a situace, která se jeví jako neutěšená již velmi dlouho, by tak pokračovala i nadále. Jsem tedy nyní velmi ráda, že díky Marii Benešové do poslanecké sněmovny opět putuje návrh, který měl již dříve tak silnou odbornou podporu.
Já si osobně myslím, že přijetí tohoto pozměňovacího návrhu je dílčím vítězstvím zdravého rozumu a pádných argumentů nad silnou lobby jen určité skupiny lidí, neznalostí a lidskou hamižností. Provozovny jsou již téměř tři roky takovým neverending story v oblasti insolvencí. Kdyby tak insolvenční správci za tuto dobu mohli věnovat tolik času a energie „svým“ insolvenčním řízením, kolik jsou nuceni věnovat problematice provozoven, ať už myšleno v boji o přežití svých kanceláři v důsledku rozpínavosti pár správců, kteří si z insolvencí rozjeli megabyznys přes mrtvoly, tak kvůli organizačním věcem s provozovnami souvisejícím – tedy zřízení, technické a organizační zajištění, provoz, personální otázky, enormní nárůst nákladů, atd…! s provozovnami, o které naprostá většina osob dotčených insolvencemi vlastně nikdy nestála. Věřitelům, dlužníkům, soudům nepřinesly vlastně nic pozitivního. Buď se jich to téměř nedotklo (věřitelé) nebo jim to zkomplikovalo práci (soudy, insolvenční správci). A dlužníci? Článků o nešťastných dlužnících bloudících městem a marně hledajících kanceláře svých přidělených insolvenčních správců již bylo napsáno hodně. To zde není třeba opakovat. Dlužníci, z nichž většina nemá ani na lístek na autobus, vesměs s nulovým kreditem v telefonu, bez připojení k internetu, bydlící v malých dědinách, jistě neskáčou nadšením, že dostali ve svém insolvenčním řízení přiděleného správce z Prahy, jehož jméno končí „v.o.s.“ Z vlastní zkušenosti můžu říct, že sehnat mobilní telefon na samotného správce z takovéto kanceláře, případně se s ním na něčem domluvit, trvá často déle než sehnat mobil na ministra.
A je to tedy takto správně? Takhle se ty insolvence mají dělat? Čí je toto představa efektivního fungování insolvenčního prostředí? Takže pokud tedy ze všech stran slýcháme, jak jsou provozovny ok a zapotřebí, tak mne napadá pořád dokola hláška z filmu Pelíšky: „A komu tím prospějete, co???“ Já to totiž za celou dobu nezjistila, samozřejmě vyjma bankovních kont několika insolvenčních správců. Z hlediska zájmů zde stojí proti sobě zájmy dlužníků, soudů a 90% insolvenčních správců proti 10% insolvenčních správců. Počítám, že věřitelé se hlasování zdržují, jelikož s nimi ten kontakt probíhá opravdu většinou elektronicky a méně než s ostatními subjekty. A přesto zde stále dokola čteme, jak jsou provozovny potřebné.
Jediný argument, který bývá prezentován jako zásadní pro zachování provozoven, je zamezení teritoriálních a údajně nezdravých vazeb mezi soudci a insolvenčními správci. Ale to je samozřejmě naprostý nesmysl. Insolvenční správce je prodlouženou rukou soudu, není to přece strana sporu, která by se touto cestou domáhala nějakých výhod sama pro sebe. Účastníky insolvenčního řízení jsou věřitelé a dlužník, nikoli insolvenční správce. Jediná oblast, kdy by toto mohlo být považováno za nebezpečné, je přidělování jednotlivých insolvenčních kauz.
V minulosti si pro dané řízení vybíral „svého“ insolvenčního správce soudce a tak se skutečně mohlo někdy dít, že konkrétní soudci si určovali své vybrané správce, a pak se v řízeních děly občas zvláštní věci. Zejména Krajský soud v Brně byl v tomto směru velmi často mediálně přetřásán. Ale přidělování nových insolvenčních věcí probíhá již několik let automatizovaným systémem, tzv. kolečkem, bez vlivu soudců na výběr insolvenčního správce, počítačově. V čem tedy je ta údajná nezdravá teritorialita? Toto je záležitost, která byla legislativně vyřešena poměrně správně již zavedením kolečka. Provozovny ani žádný další legislativní zásah už v tomto směru zapotřebí nejsou. A pokud se stále někde ojediněle vyskytují nešvary ze strany insolvenčních správců, jsou zde prostředky sankcí přímo v daných řízeních (pokuty, zproštění z funkce) a následně i přímo ze strany Ministerstva spravedlnosti, které nad činnostmi insolvenčních správců vykonává dohled a může jim přímo odebrat licenci. Nejlepší přehled o výkonu funkce insolvenčních správců má právě Ministerstvo spravedlnosti, které díky těmto nasbíraným informacím o (ne)funkčnosti systému provozoven předložilo nový návrh novely Insolvenčního zákona, který navrhoval provozovny zrušit.
Na závěr si dovolím ještě jednu úvahu a věřím, že budoucnost ji potvrdí. Současný stav, tedy možnost zřizování provozoven, bude totiž do budoucna znamenat jen jednu velkou absurditu: Po zavedení provozoven se správci rozdělili na 3 skupiny: ti, co v tom viděli velkou obchodní příležitost; pak ti, co se přizpůsobili, aby se uživili, a dále ti, kteří doufali, že se podaří provozovny zrušit a odmítali se přizpůsobit a tím snižovat svoji kvalitu práce.
Ovšem pokud by situaci nevyřešila ani tato novela Insolvenčního zákona a provozovny nadále zůstaly, nelze očekávat, že by v ČR zůstali správci, kteří si provozovny nezřídí. Všechny nás to živí, udělali jsme už hodně pro to, abychom si vybudovali kvalifikované zázemí, takže se i ti poslední přizpůsobí systému a provozovny si zřídí. Jaký bude výsledek? Všichni správci budou mít provozovny všude, takže ve výsledku na tom budeme všichni stejně, jako by provozovny nebyly, ovšem s obrovskými náklady, budeme trávit čas v autě ježděním po celé ČR místo skutečně odbornou prací IS, a dlužníkům se tímto nepřiblížíme (jak tvrdí zastánci provozoven), ale naopak vzdálíme. Nikdo nemůže čekat, že bude správce se sídlem v Plzni jezdit za dlužníkem do Karviné, i kdyby tam měl provozovnu… Pokud tedy naši zákonodárci nepochopí tuto nesmyslnost nyní před schválením novely, zcela jistě ji oni i všichni insolvencemi dotčení pochopí velmi brzy po jejím schválení… Věřím však stále ve vítězství zdravého rozumu a pravdy, a že tento návrh bude schválen v podobě, jakou předložilo MSp a posléze Ústavně-právní výbor a nedojde nepochybně „omylem“ ze strany našich poslanců k podpoře minoritních zájmů škodících prostředí jako celku.
Petra Hamplová
