Dva „čerství, odpočinutí a neunavení“ ministři české vlády se poslední listopadový den ujali svých úřadů. Prezident Miloš Zeman totiž jmenoval nové ministry zdravotnictví a pro lidská práva a legislativu. Ministra Svatopluka Němečka nahradil v čele resortu zdravotnictví Miroslav Ludvík a senátora Jiřího Diensbiera vystřídal v pozici ministra pro lidská práva a legislativu poslanec Jan Chvojka – tomuto postu se většinou neřekne jinak než ministr bez portfeje. Zlolajníci říkají dokonce ministr bez práce.
Ministr zdravotnictví Ludvík prohlásil, že bude ministrem pacientů a jeho dosavadní profesní dráha ředitele jedné z největších nemocnic v Praze nasvědčuje tomu, že svým slovům může dostát. Podívejme se proto spolu blíže, co může druhého z ministrů – ministra bez portfeje, v úřadě očekávat a také na to, co může od nového ministra očekávat zejména právnická veřejnost. Poslanec Chvojka se totiž nezasvěcenému pozorovateli může jevit na první pohled jako dosud nepopsaný list. První pohled však nebývá tím konečným pohledem, který si vytvoříme pochopitelně až časem.
Mnohé ale může napovědět již prvních několik prohlášení nového pana ministra – totiž, že nebude chystat nějaké personální zemětřesení a bude se zabývat více kultivací právního prostředí. To může svědčit o uvážlivosti a racionálním postoji nebořit všechno šmahem, ať to stojí, co to stojí. Úřad ministra bez portfeje má totiž dvě základní oblasti, a to oblast lidskoprávní a oblast Legislativní rady vlády (LRV). Zatímco v lidskoprávní oblasti byl dosud ministrem Diensbierem připuštěn až bezbřehý aktivismus střižený někdy až nepochopitelnou naivitou, LRV složená z předních odborníků z různých oblastí práva pracovala jako výkonný státní úřad.
Pokud budeme brát za bernou minci vyjádření ministra Chvojky pro média, totiž že lidská práva jsou pro všechny a nikoliv jen pro některé minority, pak zřejmě bude lidskoprávní oblast jeho úřadu postavena do situace, kdy bude zapotřebí činnost v této oblasti podřídit určitým regulím. Ideální by do budoucna bylo, aby činnost v oblasti lidských práv korigovala osobnost, která neupadne v podezření, že je ve vleku politického vedení ministerstva. Jako ideální by se v tomto případě mohl jevit někdo z úřadu Veřejného ochránce práv. Dosud z této instituce bylo dopřáno sluchu spíše Anně Šabatové, ale proč by to do budoucna nemohl být třeba Stanislav Křeček, který pracuje nejen na poli lidských práv, ale umí i posoudit právní relevanci určitých kroků. Z médií pak víme, že prvotní kontakt zde byl již navázán. Chtěl-li by ministr Chvojka na tomto úseku ještě posílit, pak by bylo ideální vzít do tandemu s doktorem Křečkem například některého z bývalých ústavních soudců.
V LRV není zapotřebí v podstatě žádných změn. Nový ministr ale avizoval posílení expertních týmů této instituce. Jako jeden z úkolů si pak vytýčil i debatu nad Ústavou, první jednání skončilo velmi nadějně. V této oblasti se totiž můžeme nadít možná velkého překvapení. Může se stát, že v zájmu plnění vládního prohlášení si v rámci ústavněprávní debaty atrahuje Chvojka například oblast emancipace justiční moci, kterou nechal ležet ladem ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Pokud by team LRV byl posílen i o skupinu, která by mapovala i dopady na uživatele legislativy, nebylo by to od věci. Takovýto team složený z předsedů krajských soudů ostatně již existuje, a nebylo by divu, kdyby celé kolegium předsedů bylo zapojeno do posuzování nových právních norem.
Tato úvaha nad budoucností ministerstva pro lidská práva a LRV pod vedením nového ministra je jen náčrtem toho, co bychom mohli od Jana Chvojky očekávat. Některé počiny z poslední doby dávají naději, že čas do voleb nebude promarněn. Jisté je však v této chvíli pouze to, že k úkolům svého ministerstva bude nový ministr přistupovat z jiného úhlu, než tomu bylo dosud za ministra Dienstbiera. Přejme si proto, aby se nové koště páně ministra Chvojky jen tak brzy neobrousilo a bylo stále funkční.
Jaroslav Vachuda
