Na jaře letošního roku vyhlásil Ústavní soud několik nálezů, kterými dal šanci dětem být s oběma rodiči i v případě rozvodu (např. I.ÚS 2482/13). Zdeněk Jůza v článku Zdravý rozum na Ústavním soudu děkuje za tento posun soudkyni Kateřině Šimáčkové a doufá, že naše nejvyšší soudní stolice bude dál pokračovat v této cestě.
Jak jsem ale připomenul v článku Začne Ústavní soud konečně hájit právo dětí na oba rodiče?, už v roce 2010 měl náš strážce ústavnosti podobný záblesk zdravého rozumu (v nálezu III.ÚS 1206/09). Ten byl však následován řadou jeho rozhodnutí stvrzujících špatnou praxi obecných soudů, jež připravují děti o výchovu jednoho z rodičů. Není vyloučeno, že by se historie nyní zopakovala a nezdravý rozum znovu na nějakou dobu zvítězil.
Tomu by mohlo nasvědčovat rozhodnutí II.ÚS 1882/14 senátu ve složení Jiří Zemánek (předseda senátu a soudce zpravodaj), Radovan Suchánek a Vojtěch Šimíček. Ústavní soud zde bohužel pokračuje ve své dosavadní zvyklosti – nezabývat se předběžnými opatřeními řešícími svěření dětí do péče v průběhu řízení. Neboť „se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci samé a posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření je věcí obecného soudu“.
Jaksi ovšem „zapomíná“, že předběžné opatření zde neplní jen funkci určité pojistky proti vzniku škody, jak tomu bývá u jiných těchto prozatímních rozhodnutí. Ve věcech péče o děti po celou dobu, kdy je vedeno řízení, až do právní moci rozsudku, fakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé. A i v průběhu řízení přece nepřestává platit čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (která je součástí našeho ústavního pořádku), podle něhož „péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči“.
Jestliže Ústavní soud v nálezu I.ÚS 2482/13 správně konstatoval, že „nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů“, proč by to nemělo platit také v době, kdy probíhá soudní řízení? A to i s ohledem na fakt, že stav, kdy je dítě v průběhu řízení připraveno o péči jednoho z rodičů, bohužel bývá v konečném rozhodnutí často obhajován a potvrzován s tím, že „dítě už si zvyklo“.
Aleš Hodina
