Závislost je zapeklitá věc. Někdy je příjemná, jindy až nezdravě návyková. Třeba závislost na ranním běhu může být vyloženě zdravá. Naopak pokud si občan zvykne na pravidelnou pomoc státu a přestane být odpovědný sám za sebe, stagnuje. Podobně začínající živnostník. Nechce záviset na státu, a přesto v základních informacích a službách závislý je.
Podle České správy sociálního zabezpečení i přes ekonomický růst klesá počet živnostníků, kteří se chtějí podnikáním živit. A podle nového průzkumu prý o podnikání sice uvažuje 35 procent studentů, ale napevno rozhodnuto je pouze šest procent. Nedivím se. Začínající podnikatel by dnes potřeboval poradce, aby v krátké době zjistil, co všechno po něm stát vlastně vyžaduje. A tak občan, který se rozhodl být nezávislý a chce se sám o sebe postarat, ať už jako řemeslník, kadeřnice, nebo farmář, stráví hodiny a dny tím, že shání informace.
Možná by pomohlo, kdyby mu stát v kostce sám řekl, co po něm vlastně chce. Protože nejen selský rozum a všechny manželské příručky říkají, že když po někom něco chci, měl bych mu říct co. Není to legrace. Ale platí to i ve vztahu stát-podnikatel. Systém, který by na jednom místě shrnul všechny nutné informace pro živnostníky, další systém, co by na jednom místě řešil všechny jejich odvody a daně, a konečně také systém, který by při jedné návštěvě firmy zkontroloval vše, co je třeba. Nevypadá to skoro ideálně?
Je to zcela reálné a jako politik považuji prosazení těchto věcí za naprostou prioritu. Protože stát je především služba a má takový být. Hlavně pro toho, kdo na něm závislý, ať už platem, či dávkami, není a ani být nechce.
Všichni dnes chceme jíst bio ovoce a zeleninu, sháníme domácí džemy a maso od řezníka a na kvalitního řemeslníka si rádi počkáme týdny. Dobrou kadeřnici bychom nevyměnili a za ručně vyrobené dřevěné hračky bychom pomalu platili zlatem.
Buďme těmto živnostníkům nejen zákazníky, ale chtějme pro ně i méně byrokracie státu, která je od jejich úžasné práce vzdaluje a zbytečně zdržuje.
Martin Plíšek, psáno pro deník Právo
