V současné době přibývá sporů, ve kterých se klienti pojišťoven soudně domáhají vrácení zaplacené částky či určitých poplatků z uzavřených pojistných smluv. Spotřebitelé-klienti pojišťoven, zřejmě pod vlivem ujišťování netransparentní organizace v pozadí, v tomto postupu spatřují primárně možnost, jak ušetřit. Tento zdánlivě bezproblémový krok s sebou však přináší řadu rizik, kterých by si spotřebitelé měli být vědomi, než se do jakéhokoli sporu s pojišťovnou pustí. Spory totiž mohou oproti původnímu očekávání pro spotřebitele v krajních případech skončit likvidačně.

Ukázkovým příkladem z minulosti je kauza bankovních poplatků, která vygradovala v roce 2014. V tomto případě se spotřebitelé domáhali vrácení bankovních poplatků představujících náklady spojené vesměs s vedením hypoték či spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud[1] však dal za pravdu bankám a konstatoval, že poplatky jsou účtovány oprávněně. Oproti slibům a ujišťování organizátorů hromadného postupu uměle vyvolaná hromadná žaloba dopadla jasně ve prospěch bank a mnoho spotřebitelů, nalákaných vidinou snadného zisku bez jakéhokoli rizika, skončilo v exekucích s dluhy, které doteď splácí.

Přesto se zdá, že lidská paměť je krátká a lidé nepoučitelní. Určité kauzy tak mají tendenci se cyklicky opakovat a spotřebitelé zase věřit nedůvěryhodným organizacím jen proto, že slibují vidinu snadného zisku.

Jako odstrašující příklad ze současnosti lze zmínit zejména tzv. kauzu Dieselgate, v níž jsou spotřebitelé uvězněni ve vleklém mnohaletém soudním sporu komerční společností, za kterou stojí neznámí investoři a vysoké dluhy. Spotřebitelé v této kauze také byli na jejím počátku ujištěni o rychlém zisku bez jakýchkoli rizik. Společné vymáhání údajných nároků na základě komisionářské smlouvy, na níž je žaloba založena, ovšem nemá žádný zákonný podklad. Takový postup je proto pro spotřebitele velmi riskantní. Nejen, že je nevhodný procesně (spotřebitelé při společném vymáhání ztrácejí možnost soudní řízení jakkoli ovlivnit), ale v případě neúspěchu hrozí opakování scénáře z bankovních poplatků – nakonec právě samotní spotřebitelé mohou být soudem považováni za přímé žalobce a nést tak náklady dosud bezvýsledných mnohaletých soudních řízení.

I ve sporech ze životních pojistek spotřebitelé, zřejmě za podpory neznámého a netransparentního spolku, primárně spatřují možnost, jak rychle a bezpečně získat vyšší částku. Avšak tento na první pohled zdánlivě bezpečný a snadný krok s sebou přináší řadu rizik.

Jednak, navzdory ujišťování spolku, není jisté, zda spotřebitel soud vyhraje. V případě prohry pak ponese náklady soudního řízení. Může tak, podobně jako klienti v kauze bankovních poplatků, skončit v exekuci.

I pokud spotřebitel vyhraje, je sporné, zda ke svému prospěchu. Může se totiž stát, že soud zneplatní celou pojistnou smlouvu. Se zneplatněním smlouvy je přitom spojena řada vedlejších negativních jevů, kterých si spotřebitel nemusí být při zahájení sporu vědom. Pokud je totiž pojistná smlouva zneplatněna, pak na ni právo hledí tak, jako kdyby nebyla nikdy uzavřena, což může ovlivnit nejen nároky spotřebitele do budoucna, ale také i zpětně do minulosti!!

Investiční životní pojištění totiž funguje na principu, kdy dochází ke zhodnocení investované částky až po celkovém doběhnutí smlouvy. Pokud však dojde ke zneplatnění pojistné smlouvy, neznamená to pouze, že se vložená částka nezhodnotí tak, jak bylo sjednáno, ale spotřebitel může být ve výsledku zatížen také dalšími výdaji spočívajícími např. v nutnosti dodanění v minulosti uplatněných daňových zvýhodnění, ale zejména také v nutnosti vrátit pojišťovně přijatá plnění. Spotřebitel se tak zneplatněním smlouvy sice zbaví povinnosti hradit pojistné, ale zároveň už ze smlouvy v budoucnu nedostane žádné plnění, a pokud mu někdy nějaké bylo vyplaceno, bude ho muset pojišťovně vrátit. Na životní pojistky přitom bývají často navázaná výhodná úrazová pojištění. Úrazové pojistky patří mezi nejčastěji čerpaná plnění a téměř každý, kdo má tuto pojistku sjednanou, už z ní čerpal a nejspíš ani v součtu neví, jak moc.

Kvůli aktuální pandemii COVID-19 se mnoho lidí setkalo také s výpadky příjmů. Pojistná část investičního životního pojištění obvykle zahrnuje pojistnou ochranu proti rizikům spočívajícím mj. v závažném onemocnění, pracovní neschopnosti, hospitalizaci či nemožnosti splácet úvěr při ztrátě příjmů. Po skončení pandemie koronaviru se začnou dotčené osoby obracet na své pojišťovny a žádat náhrady za vznik jednotlivých rizik z titulu svých pojistných smluv. Jestliže však pojistná smlouva byla či bude následkem vedení soudního řízení celkově zneplatněna, pak už pojišťovna není spotřebitelům povinna cokoliv hradit. Veškeré nároky plynoucí z pojistných smluv tak budou bezpředmětné a řadu let plněná smlouva ztratí během chvilky pro spotřebitele jakýkoli význam.

Další, často ze strany spotřebitele domáhajícího se zneplatnění smlouvy opomenutý háček, spočívá v tom, že u smluv o investičním životním pojištění může klient využít také možnosti tzv. mimořádného výběru. V součtu může být tedy spotřebiteli v průběhu trvání pojistné smlouvy vyplacena skutečně vysoká částka. Co se však s přijatým plněním stane, jestliže je smlouva zneplatněna? Jak již bylo řečeno, při zneplatnění se na smlouvu hledí, jako by vůbec nevznikla. Soud tedy konstatuje, že na obou stranách vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající ve finančních prostředcích (plněních), které strany v průběhu trvání smlouvy přijaly, a následně tato plnění proti sobě započte. Spotřebitel tak může za určitých okolností spor vyhrát (jeho smlouva bude na jeho žalobní návrh zneplatněna), a skutečně nebude muset hradit několikatisícový poplatek, jehož zrušení se u soudu domáhal. Zároveň však, pokud provedl mimořádný výběr, bude muset pojišťovně ještě sám doplácet. Toto hořkosladké Pyrrhovo vítězství tak může mít pro spotřebitelé nedozírné finanční následky.

V budoucnu tak můžeme být svědky podobné situace, jaká nastala v kauze bankovních poplatků. Žádný obecný postup nikdy neplatí paušálně a stejně výhodně pro každého. Než se proto spotřebitelé rozhodnou domáhat se zrušení povinnosti hradit určité poplatky spojené (nejen) s pojistnými smlouvami soudní cestou, měli by si sami zhodnotit nejen zdánlivě atraktivní přínosy tohoto postupu, ale také veškerá rizika. V opačném případě by se mohlo stát, že místo kýžené úspory ponesou finanční následky svého rozhodnutí ještě dlouhou řadu let.

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13.

Martin Rezek