Česká strana sociálně demokratická naříká. Naříká, protože prý je obětí soudních průtahů v případu Altner. Strana to prý ale snese, protože podle jejího předsedy, a aktuálně premiéra, už za svojí dlouhou historii přestála jiné pohromy a přesto přežila. Nemohu si v kombinaci těchto dvou stanovisek nevzpomenout na klasika české žurnalistiky 90. let, který v jistém pořadu vždy uzemňoval politiky otázkou „A co na to občan?“

ČSSD měla, pokud správně počítám, 4 ministry spravedlnosti. Tedy podle politického vyjádření slova smyslu. Snahu všichni měli, ale jak říká přísloví ostravských, „snaha není koksovatelná“. České justici to i přes jejich snahy prostě někdy trvá. Musí.

Snad jediný Pavel Němec udělal za dva roky malý krok pro justici. Ale ten měl tu výhodu, že to dělal z pozice síly předsedy koaliční strany. Často proti vůli ČSSD, která měla jiné priority.

ČSSD se vrátila k vládě a přenechala aktuálně ministerstvo spravedlnosti koaličnímu partnerovi. Z hnutí, které považuje za antisystémové. Fajn.

Co si napsali do koaliční smlouvy a programového prohlášení? Že přijmou nový trestní řád, nový občanský soudní řád a nový zákon o státním zastupitelství. A vedle toho další věci, ne nepodstatné, ale budiž. Je to cíl, program, to, co chceme. Smlouva.

Trestní řád se ztrácí ve vzduchoprázdnu, nový trestní řád taktéž. Nevím, co na to občan, ale justice už ví. Občan i justice to zase přestojí. Musí. Natožpak strana s takovou historií, pane premiére.

Petr Dimun