Někteří politici a média začala dělat z Babiše Orbána. Způsobil to nelegislativní materiál ministra obrany Metnara, kterým se upravují některé kompetence exekutivy v případě mimořádných bezpečnostních situací. Jedna z variant opravdu svěřuje časově omezené mimořádné pravomoci vládě a premiérovi, ovšem za přesně stanovených podmínek.
Návrh, aby ve stavu ohrožení mohla místo Parlamentu případně rozhodovat vláda či premiér, který vládě předložilo Ministerstvo obrany ČR (MO), byl navíc předmětem rozsáhlé odborné debaty. Podle všech dostupných informací se totiž o návrzích řešení debatovalo s odborníky na ústavní právo nejpozději od léta 2018.
MO předložilo vládě minulý týden materiál „Zpráva o plnění neuzavřených úkolů vyplývajících z optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky“, v němž navrhuje varianty řešení pro případ rychlé reakce ve stavu ohrožení státu, kdy by se nemohly sejít Parlament či vláda. Odborná skupina v návrhu doporučila řešení, kdy by stav ohrožení vyhlásila vláda na návrh premiéra s následným přezkumem Parlamentu, popřípadě by tak mohl v neodkladných situacích učinit i premiér, jehož rozhodnutí by do 48 hodin musela schválit vláda a následně posvětit opět Parlament. V případě ztráty usnášeníschopnosti vlády by pak rozhodoval v zastoupení premiér s následným potvrzením či zamítnutím vlády.
Text však obsahuje i další varianty, například ustavení obdoby stálého výboru Národního shromáždění, který za První republiky rozhodoval v obdobných případech. Zároveň se v materiálu upozorňuje, že tato opatření jsou nutná i z důvodu našich závazků coby členského státu NATO v případě, kdy by nastaly okolnosti vyžadující rychlou reakci. Navíc je v něm výslovně uvedeno, že vláda má vzít návrh pouze na vědomí a konečné slovo bude mít Poslanecká sněmovna a Senát.
Předmětem mediální debaty se návrh stal poté, co na něj upozornil místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Pikal (Piráti). Podle něj není v současné době, kdy je vyhlášen nouzový stav, vhodná doba pro jeho předložení. „Jedná se o ohrožení principů parlamentní demokracie a dělby moci, kdy exekutiva se musí opírat o důvěru a souhlas parlamentu, který je brzdou pro převzetí moci ve státě, jak se nyní děje třeba v Maďarsku. Postupy pro krizová opatření je nutné řešit předem, ideálně zcela mimo krizový stav a s dostatečnou oponenturou opozice,“ píše Pikal ve svém příspěvku k tématu na „pirátských“ stránkách.
Materiál skutečně neprošel standardním připomínkovým řízením, a to se zdůvodněním v předkládací zprávě, že to není vhodné „vzhledem k povaze a citlivosti předkládaného materiálu“. Odbornou skupiny mělo být údajně doporučeno, aby bylo připomínkové řízení nahrazeno projednáním na schůzi Bezpečnostní rady státu (BRS). Ta materiál projednala 2. března a doporučila jej vládě k projednání. Nevhodné načasování projednávání materiálu posléze připustil i ministr obrany Lubomír Metnar. Otázkou je, jak si vysvětlit vyjádření premiéra Babiše, který na Twitteru uvedl, že nechápe, proč s tím přichází MO nyní, když je to věc z roku 2015. Bezpečnostní radě totiž pan premiér předsedá a pokud připustíme jeho výklad, pak na jednání BRS minimálně chrupkal.
Vraťme se ale k podstatě, tedy námitce „překvapivosti“ předložení materiálu, či dokonce jeho vpašování do procesu v době nouze. To rozhodně není pravda, neboť v materiálu obsažené návrhy řešení byly v rámci exekutivy projednávány již od roku 2004, kdy se poprvé dostalo téma na stůl vládě v podobě návrhu „Koncepce bezpečnostního systému ČR“. Úkol pracovat na konkrétních řešení v materiálu obsažených ústavní otázek a situací uložila vláda svým usnesením již v září 2005. Úkolu se chopil tzv. Výbor pro civilní a nouzové plánování a první výstupy své práce předložil BRS v roce 2007. Vláda se tímto prvním výstupem zabývala v lednu 2008, přičemž práce v odborných komisích a výborech pokračovaly další čtyři roky. Vláda se materiálem následně zabývala až v roce 2013, přičemž nesplněné úkoly byly opět svěřeny odbornému úřednickému aparátu.
Aktuální materiál se pak odkazuje na usnesení vlády z roku 2015, kdy byla na základě rozhodnutí tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky k věci svolala odborná skupina složená z ministrů vnitra, zahraničních věcí, spravedlnosti a obrany a vedoucího Úřadu vlády České republiky, kterou řídil ministr obrany. K jejímu jednání byli také přizváni odborníci na ústavní právo.
Podle jednoho z těchto odborníků, Jana Kudrny z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, navazovala práce této skupiny na dlouhodobé diskuse v akademické obci, které probíhaly ke stejnému tématu od přelomu let 2001/2002. Oborníci se práce skupiny podle Kudrny účastnili přibližně od léta 2018 a mezi účastníky patřili mj. profesoři Jan Kysela a Aleš Gerloch. Na její jednání měli taktéž docházet Cyril Svoboda, Jan Kněžínek či Petr Mlsna. Skupina se měla sejít přibližně pětkrát s tím, že ministrem obrany bylo na samém počátku výslovně konstatováno, že úkol přesahuje kompetence ministerstva obrany a s ohledem na společenský význam řešeného problému je nutné přenést debatu o variantách na politickou rovinu. „Návrhy obsažené v aktuálním vládním materiálu odpovídají variantám, které byly debatovány ve skupině a nic nového se v něm neobjevilo,“ konstatoval v rozhovoru pro Českou justici Kudrna.
Na celé věci jsou tedy zajímavé dva momenty, které tak nějak ilustrují setrvalé problémy naší veřejné debaty. Jedním z nich je délka a způsob projednávání poměrně klíčového materiálu, od jehož prvotního zadání vládou uplynulo 16 let, během nichž různě plul po ministerských šuplících a zase se vynořoval. Tahle zapadlá věc prostě nyní za zvýšené provozní teploty veřejného zájmu vybuchla jak ve spíži starý kompot.
Tím druhým je hysterie, kde tak nějak zapadnou fakta, což lze ovšem omluvit tím, že pár set kilometrů od nás je země EU, kde armádní důstojníci přebírají strategické podniky. Také ovšem platí, že Viktoru Orbánovi by se rozhodně nestalo, aby mu náhodou „ulítl“ na vládu materiál, který mu potenciálně přihrává zajímavé kompetence.
Petr Dimun
