Dne 26.2.2022 bylo publikováno prohlášení nejvyššího státního zástupce JUDr. Igora Stříže, které bylo silně medializováno. Je nazváno: „Informace k možným trestněprávním limitům svobody projevu ve vztahu k situaci na Ukrajině“. Obsah tohoto prohlášení lze považovat za precedent ve vydaných tiskových prohlášení Nejvyššího státního zastupitelství od jeho vzniku dne 1.1.1994, tedy v celé jeho novodobé historie za vedení nejvyšších státních zástupců JUDr. Bohumíry Kopečné, JUDr. Víta Veselého, Mgr. Marie Benešové, JUDr. Renaty Vesecké a JUDr. Pavla Zemana. Navzdory tomu, že od zveřejnění této tiskové zprávy uběhlo téměř 20 měsíců, mají pouhé čtyři vět dalekosáhlé účinky na právní vědomí celého občanstva.

První věta obsahuje sousloví „považuji za nezbytné informovat“, „může mít dopady i do oblastí jejich svobody projevu“. Jedná se o především uvozující autoritativní deklaraci vycházející z pozice deus ex machina, jakési právně politické nadstavby.

Druhá věta se odvolává na článek 17 Listiny základních práv a svobod s doplněním, že „svoboda projevu má v demokratickém právním státu své limity“. Článek 17 Listiny základních práv a svobod obsahuje celkem pět odstavců.[1]  Tisková zpráva obsahuje prosté konstatování, že „každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný“, přičemž textace o způsobu, který považuje za vhodný, není v článku 17 Listiny základních práv a svobod nikde zachycena. Článek 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod naopak konstatuje, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Tedy hovoří o jiném způsobu vyjadřovat své názory, nikoliv o způsobu, který považuje za vhodný. Očividný lapsus nesvědčí o vytříbenosti jazykového vyjádření.  Zcela je v tiskové zprávě zamlčen článek 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, byť je axiomem ústavního pořádku, a to v rámci omezení stanovených v článku 17 odst. 4 Listiny základních práv, kdy tak může být činěno pouze zákonem a v taxativně zde stanovených případech.

Třetí věta uvozuje dva trestné činy a to schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, když je zamlčeno, že schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku se týká pouze trestnosti jednání konkretizovaného v prvním odstavci, tedy zločinu[2]. Ustanovení § 365 odst. 2 trestního zákoníku odkazuje na souvislost s majetkovým prospěchem (pachatel nebo osoba jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest nebo na takovou odměnu nebo odškodnění pořádá sbírku) a týká se také zločinu. Pokud se týče popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního  zákoníku[3], nemohlo být ke dni uveřejnění zprávy dne 26.2.2022 vůbec zřejmé, zda genocidium v souvislosti s útokem Ruské federace na Ukrajinu vzniklo. Pouze dva dny od útoku Ruské federace na Ukrajinu nepostačují k ověření takového faktu. Navíc genocidium je zločinem proti mezinárodnímu právo nejen v době válečného konfliktu, ale i v období míru, kdy také může být pácháno. Ke genocidiu na území Ukrajiny se následně vyjádřila také mezinárodní komise OSN pro Ukrajinu v čele s Ericem Möse, na kterou lze pro stručnost odkázat.[4]

Čtvrtá věta obsahuje apel na všechny osoby, aby se k veřejným projevům, které by překračovaly stanovené ústavní a zákonná omezení, která v obsahu prohlášení však nejsou dále definováno, neuchylovaly. Takový politický apel činí orgán moci výkonné, navzdory tomu, že výkon působnosti státního zastupitelství musí probíhat nezávisle na jiných orgánech, tedy i na orgánech veřejné moci, i na místních, politických, soukromých nebo jiných vlivech a zájmech.[5]

Srovnejme s tiskovým prohlášením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4.10.2019 ve věci tzv. Čapího hnízda, kdy nejvyšším státním zástupce byl JUDr. Pavel Zeman. Toto prohlášení reaguje zcela jinak, a to uvážlivěji, s doporučujícím charakterem, partnersky, nikoliv autoritativně, z pozice síly a nadřazenosti. Předně nejvyšší státní zástupce zde uvádí, že v „dané věci  je Nejvyšší státní zastupitelství doposud mediálně zdrženlivé“, přičemž  toto stanovisko je v prohlášení JUDr. Igora Stříže ze dne 26.2.2022 opomenuto, dále uvádí, že „nechce zavdat do budoucna pochybnosti o své nezaujatosti“, přičemž prohlášení  JUDr. Igora Stříže ze dne 26.2.2022 již a priori takové pochybnosti zavdává a v neposlední řadě Nejvyšší státní zastupitelství uvádí že „není o aktuálním stavu věci podrobně informováno, protože mu takové informace podle zákona nenáležejí“, a priori tedy musí být Nejvyšší státní zastupitelství, resp. JUDr. Igor Stříž o situaci na Ukrajině ke dni 26.2.2022 podrobně informován, přičemž není známo či uvedeno jak, navíc, pokud mu podle zákona tyto informace nenáležejí. Dále je poznamenáno, že veřejnosti by měly být sdělována v případě existence veřejného zájmu pouze rozhodnutí, která jsou konečná a byla již doručena všem účastníků. Závěrem uvádí, že nejvyšší státní zastupitelství není centralizovaná soustava, kde by hlava soustavy měla informace o všech probíhajících řízeních a mohla do jednotlivých věcí zasahovat s tím, že připomíná institut instančního dohledu a aprobace. V neposlední řadě uvádí možnost přezkumu Nejvyšším státním zastupitelstvím a zejména zdůrazňuje, že věc nebude dále komentovat a žádá tudíž o pochopení, což podtrhuje snahu o apolitičnosti.

Je nabíledni, že textace těchto dvou tiskových zpráv stojí ve vzájemném protikladu. Prvá zpráva je zřetelně rysem politického autoritářství, politické instrumentalizace trestního práva, pro běžné občanu hraničící s verbální výhružkou typu: „pokud budeš neposlušný, budeš monitorován, trestně stíhán, odsouzen“. Jedná se unifikující, imperativně vojenské vyjádření, kde občan České republiky není partnerem, obsahující premisy, že následky každého jeho činu jsou obsaženy již v činu samotném. Fakticky se jedná o pokyn státním zástupcům využívat trestní právo v rámci glajchšaltování.

Takové prohlášení se již nikdy nedá vzít zpět. O to více je ale třeba dnes trvat na tom, aby nezůstalo zapomenuto.

Michal Ulrich

---

[1] Článek 17 odst. 5 není v této souvislosti relevantní, neboť se dotýká povinnost státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat informace o své činnosti. 

[2] Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, které jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let

[3]Srov. čl. II Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN, kdy genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

[4] Srov. https://media.un.org/en/asset/k1c/k1cqpqyep9 nebo  https://www.euronews.com/2023/03/16/murder-torture-and-rape-but-no-genocide-the-uns-latest-report-on-ukraine

[5] Srov. Etický kodex státního zástupce, https://verejnazaloba.cz/wp-content/uploads/2020/01/Eticky_kodex_statniho_zastupce.pdf