Ministerstvo práce a sociálních věcí upravilo od 1. července tohoto roku výplatu humanitárních dávek, které mohou čerpat občané Ukrajiny s udělenou dočasnou ochranou. Téměř rok a půl od začátku války na Ukrajině a přílivu velkého počtu ukrajinských uprchlíků je dostatečná doba na to, aby stát zefektivnil jejich vyplácení, provedl jejich individualizaci a učinil nezbytná opatření proti jejich zneužívání. Další krok k ochraně veřejného zájmu by ale měla učinit moc soudní.    

Během vypomáhání v Krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině (KACPU) si mnozí pracovníci povšimli, že zvláště v první fázi příchodu ukrajinských uprchlíků se kromě žen, dětí a starých lidí registrovalo k dočasné ochraně velké množství mladých mužů původem ze západní Ukrajiny. Než do Prahy po několikadenní cestě v přeplněných a zatemněných vlacích dorazily ženy s dětmi z bombardovaného Donbasu či Charkova, tedy ti, kteří naši pomoc opravdu potřebují, byli tito muži ze západoukrajinských, válkou dosud téměř nedotčených oblastí zaregistrováni jako váleční uprchlíci a postupně obsazovali volné byty v Praze.

Podařilo se jim využít prvotního chaosu na hranicích anebo v tu dobu již byli na území EU. Jsou známy případy, kdy se do krajských center dostavovali v montérkách načerno pracující ukrajinští dělníci, aby v Česku legalizovali svůj pobyt jako váleční uprchlíci. V jiných případech žádali o dočasnou ochranu již vyhoštění Ukrajinci, kteří ve stanovené lhůtě nevycestovali. Postupně za nimi přijížděly celé rodiny. V této době se starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa v médiích chlubil, že jeho město ubytovalo desítky lidi ze zakarpatské Koločavy. Těžko si na Ukrajině představit místo, které by tehdy i dnes bylo bezpečnější a v zásadě nedotčené válkou. Není se čemu divit, že než do Česka dorazili Ukrajinci z hořícího Donbasu, místa ve školách, školkách a volné byty byly často obsazeny těmito lidmi. Jakpak by ne, cesta z klidného Zakarpatí do Prahy trvá pouze osm hodin. Z válečného Donbasu i několik dní. A právě mladý muž ze západní Ukrajiny (Zakarpatská, Ivano-Frankivská oblast) je typickým pachatelem trestné činnosti z řad ukrajinské komunity na území hl. m. Prahy.

Je pochopitelné, že s příchodem velkého množství válečných uprchlíků přicházejí do země i závadové osoby. Tento efekt doprovází každou migraci. Podle zpráv Policejního prezidia ČR vzrostla kriminalita páchaná občany Ukrajiny jen nepatrně. Tato statistika se ale s jistotou netýká Prahy. Na území hlavního města vzrostla po únoru 2022 kriminalita páchaná občany Ukrajiny výrazně – Ukrajinci zde páchají trestnou činnost zvláště násilného charakteru a přečiny typu ohrožení pod vlivem návykové látky nebo padělání a pozměnění veřejné listiny jsou téměř na denním pořádku. Častým trestným činem bývá i legalizace výnosů z trestné činnosti. V době víkendů a některého z ukrajinských svátků jsou policejní svodky plné záznamů spojených s občany této země. 

Některé pražské obvodní soudy vedou přibližně každé třetí trestí řízení proti občanovi Ukrajiny. Je to dáno atraktivitou hlavního města, kam se stahují závadové osoby, a nesvědčí to o ukrajinské komunitě jako celku. Naše OČTŘ tuto situaci dobře zvládají. Problém je jinde. Před únorem 2022 ukládaly soudy až na výjimky občanům Ukrajiny trest vyhoštění z území ČR. Při jinak nízkých trestech ukládaných i za závažnou a zvlášť závažnou trestnou činnost se jednalo o efektivní způsob, jak se zbavit cizinců páchajících u nás trestnou činnost. V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině ale pražské soudy již více než rok tento trest neukládají. V současné době je naprosto běžné, že i za zvlášť závažný trestný čin loupeže nebo např. těžké újmy na zdraví je občanovi Ukrajiny uložen pouze podmíněný trest bez dalšího peněžitého trestu, a hlavně – bez vyhoštění. V případě přečinů bývají podmíněné tresty ještě nižší, anebo se trestní řízení hned podmíněně zastavuje.

V tomto důsledku tak na území ČR zůstávají stovky občanů Ukrajiny pravomocně odsouzených za nejrůznější škálu trestných činů bez povinnosti vycestovat. Paradoxní na tom je, že se z velké většiny jedná právě o výše zmíněné mladé muže pocházející ze západní Ukrajiny, kde neprobíhá vojenský konflikt. Mimo  to se na území ČR volně dostávají i další občané Ukrajiny, kteří byli z Česka vyhoštěni již před válkou a figurují v evidenci nežádoucích osob (ENO). Hranice do EU je pro ně volně propustná. V roce 2014, kdy začala první fáze ukrajinsko-ruského konfliktu, se v Česku krátkou dobu rovněž neukládalo občanům Ukrajiny správní ani soudní vyhoštění. Poté se zkoumalo, z jaké části Ukrajiny cizinec pochází a nevyhošťovaly se pouze osoby s trvalým pobytem na Donbasu či Krymu. Poté byli opět vyhošťování všichni s odůvodněním, že osoba nemusí žít v oblasti konfliktu, ale může se přestěhovat na území Ukrajiny, kde neprobíhá vojenský konflikt.

V současné době tedy pobývají na území ČR odhadem stovky odsouzených mladých Ukrajinců pocházejících především ze západní Ukrajiny, kde neprobíhá vojenský konflikt. Mnozí z nich do Česka zvou své rodiny a vytvářejí si zde zázemí. Existuje předpoklad, že velká část těchto závadových osob u nás zůstane a do budoucna bude těžké je vyhostit i v případě opakování jejich trestné činnosti. Zaměstnání, zázemí, vazby a rodinní příslušníci – to je jeden z důvodů komplikujících jak správní, tak i soudní vyhoštění. Není jasné, proč pražská státní zastupitelství nenavrhují a soudy neukládají trest vyhoštění za situace, kdy soudní vyhoštění je platné pouze na území České republiky a vyhoštěné osoby mohou vycestovat kamkoliv do okolních zemí, přičemž se nemusí vracet přímo na Ukrajinu. Podle mých informací jeden moravský soud již k takovému trestu s tímto odůvodněním přistoupil. Rovněž je paradoxní, že Česká republika, která vojensky podporuje Ukrajinu, vlastně blokuje případný nástup nevyhoštěných Ukrajinců do ukrajinské armády, kde by mohli realizovat svoji nadbytečnou energii. Většina z nich totiž podlého ukrajinské branné povinnosti.

Většina ukrajinských uprchlíků, zvláště těch, kteří pocházejí z oblastí, kde probíhá vojenský konflikt, se v Česku chová slušně a naší pohostinnosti si váží. Je důležité jim pomáhat. Proč ale máme být shovívaví a držet na našem území Ukrajince, kteří zde páchají trestnou činnost, a přitom podléhají branné povinnosti ve státě, který vojensky podporujeme? V případě, že nedojde ke změně, bude tato část ukrajinské komunity představovat pro Česko bezpečnostní riziko.     

Milan Skála