Jedním z praktických problémů, kterým advokát při přebírání právního zastupování čelí, je ukončení právního zastupování předchozího advokáta. Tento problém je obzvláště palčivý ve věcech civilně-právních a řízeních, probíhajících de Zákona o zvláštních řízeních soudních, kde účastník řízení smí být zastoupen pouze JEDNÍM ADVOKÁTEM.
Stále je nutno mít na paměti ust. čl. 11 odst. 2 Etického kodexu advokáta, který zní:
„Poskytování právních služeb pro klienta, kterému v téže věci poskytuje právní služby již jiný advokát, nesmí advokát bez souhlasu již pověřeného advokáta převzít; chybí-li takový souhlas, smí být poskytnutí právních služeb převzato pouze teprve po řádném ukončení vztahu k již pověřenému advokátovi.“
V kárné žalobě, projednávané pod sp. zn. K 146/2016 byl projednáván případ, kdy klientka (v té době potenciální klientka, dále jen PK) přišla do nové advokátní kanceláře s tím, že ústně na sekretariátu vypověděla plné moci svému předchozímu advokátovi (dále jen PA), ale nemá o tom žádné potvrzení. Zároveň si „potenciální klientka“ nebyla jista tím, v jakých všech věcech ji dřívější advokát zastupoval.
Nová advokátní kancelář (dále jen NAK) následně sepsala dopis, adresovaný Původnímu Advokátovi, kde bylo uvedeno, že NAK „převzala veškerá právní zastupování“. Ovšem ani NAK nevěděla, v jakých všech věcech zastupování PK vlastně probíhá, protože PK jí nepředala – a ani nemohla předat doklady o svém právním zastupování, protože jí je PA nevydal. NAK se tedy na PA dožadovala vydání spisů…
K vydání spisů PK od PA k rukám NAK skutečně došlo, ovšem až poté, co NAK podala na PA stížnost. Ta byla – k velkému a stále trvajícímu údivu NAK ze strany ČAK odložena jako nedůvodná.
PA však poté, co spis vydal, nelenil a podal na NAK stížnost, že NAK převzala právní zastupování v době, kdy trvalo právní zastupování PA, takže NAK jednala v rozporu s čl. 11 odst. 2 Etického kodexu advokáta, a poskytovala právní poradenství ve stejné věci, ve které byla PK již zastoupena. Takto také zněla kárná žaloba na NAK.
K rozhodnutí došlo po ČTYŘECH LETECH a k doručení rozhodnutí od ČAKu do datové schránky NAK došlo po více než sedmi měsících od vydání rozhodnutí, na základě aktivit NAK.
Kárná žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, ovšem v odůvodnění tohoto rozhodnutí se nachází úvahy, které mají dle názoru autorky článku obecnou platnost, a proto stojí zato je plně citovat:
„Kárný senát je toho názoru, že klienta, respektive potenciálního klienta-žadatele o převzetí svého právního zastoupení advokátem, neváže, a to z podstaty osobní působnosti právní normy ani nemůže zavazovat stavovský předpis ČAK, takže budoucí zástupce – advokát nemůže potenciálního klienta „honit“ ke svému původnímu advokátovi, aby s ním nejprve ukončil právní zastupování. Potenciální klient má totiž právo požadovat už od nového advokáta poskytnutí právní pomoci (právní služby) ve věci ukončení svého právního zastoupení stávajícím advokátem. Nový advokát je však povinen ctít kolegiální povinnost podle čl. 11 odst. 2 etického kodexu a nepřevzít poskytování právních služeb klienta v téže věci, v níž mu poskytoval právní služby stávající advokát, pokud nebude prokázáno, že toto poskytování právních služeb bylo ukončeno, což lze osvědčit na příklad doručenou dodejkou listovní zásilky obsahující výpověď plné moci. Poskytne-li advokát potenciálnímu klientovi právní pomoc při ukončení jeho zastoupení stávajícím advokátem (typicky sepsání výpovědi plné moci), nelze v tomto úkonu právní služby spatřovat porušení čl. 11 odst. 2 etického kodexu.“
Ačkoliv se může zdát, že případ, jako je popsán výše, je pouze ojedinělou záležitostí, tak je možno konstatovat, že opak je pravdou. Právní laici, kteří přicházejí k advokátovi s žádostí o převzetí právního zastupování se naprosto pravidelně neorientují v tom, v jakém rozsahu je původní advokát zastupuje a nemají ani potuchy o tom, že musí nejdříve ukončit jedno právní zastupování, aby druhý advokát mohl vůbec jejich právní zastupování převzít. Situace, kdy sepisujeme „výpověď plné moci“ a posíláme je v podstatě v utajení jménem klienta jeho původnímu advokátovi, jsou alespoň v naší kanceláři dosti časté. Protože potenciální klient chodí za Novou Advokátní Kanceláří nikoliv proto, abychom vypověděli plnou moc původnímu advokátovi, ale pro to, abychom pokračovali v právním zastoupení v dané věci, byla i pro nás situace nepřehledná a obávali jsme se právě porušení ust. čl. 11 odst. 2 Etického kodexu. Nyní je zřejmé, že správný postup je takový, že Nová advokátní kancelář převezme právní zastupování Potenciálního Klienta ve věci „ukončení právního zastupování Původním Advokátem a převzetím spisu“ a dnem doručení této výpovědi Původnímu Advokátovi může Nová Advokátní Kancelář převzít právní zastupování Potenciálního Klienta ve věci tak, že se z něj stene Nový Klient.
V tomto smyslu považujeme objasnění správného postupu kárným senátem za přínosné. Nevýhodou je, že k dosažení tohoto výkladového stanoviska čl. 11 odst. 2) Etického kodexu advokáta bylo nutno, aby kárně stíhaný advokát strávil na své obhajobě stovky hodin místo toho, aby se Česká advokátní komora věnovala výkladům konsekvencí Etického kodexu, případně dalších stavovských předpisů i mimo kárná řízení.
Klára A. Samková
