Dne 5. listopadu 2019 vynesl Ústavní soudu nález č. II ÚS 474/19, který se bezprostředně týká advokátů a toho, zda si skutečně musí nechat vše od svých bývalých klientů líbit.
K podstatě věci: Stěžovatelka uveřejnila v lednu 2015 na internetovém portálu http://www.firmy.cz recenzi na advokátní kancelář, jejíž text zněl následovně:
„Naprosto neseriózní jednání. Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy. Neprovedl jediný právní úkon, přesto shrábnul 18 tisíc Kč jako zálohu. Čeká mne s Mgr. V. bohužel soud. Nejsem Mikuláš a záloha nebyla darem.“
Jak zkonstatovaly všechny soudy, včetně soudu Ústavního, minimálně dvě informace, totiž že advokát se spojil s protistranou a že neprovedl žádný právní úkon, byly nepravdivé. (Jak se prokazovalo či neprokazovalo spojení s protistranou, není z nálezu Ústavního soudu zřejmé, avšak to, že advokát minimálně převzal právní zastoupení, tedy učinil minimálně jeden úkon právní pomoci, je evidentní.) Stěžovatelka byla rozsudkem okresního soudu uznána vinnou ze spáchání přečinu pomluvy. Za tento a za sbíhající se zločin křivého obvinění byl stěžovatelce uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. V kontextu s dalšími informacemi v recenzi byla daná tvrzení vzhledem ke způsobu zveřejnění a rozsahu zobrazení uživateli způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného advokáta u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání. Odvolání stěžovatelky krajský soud zamítl. Následné její dovolání k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že obecné soudy v rozporu s čl. 39 Listiny náležitě neuvážily a nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe, respektive princip ultima ratio; jednání, které bylo stěžovatelce vytýkáno, totiž nemohlo být považováno za trestné postižitelné.
Na okraj je nutno dodat, že stěžovatelka se soudila s advokátem o zálohu ve výši 18.150,- Kč a po proběhnuvším odvolání byl advokát nucen vrátit přeplatek zálohy ve výši 96,80 Kč. V této věci vyslovuje Unie advokátů, z.s. kolegovi advokátovi svou soustrast, protože nutnost být objektem této soudní pře muselo být krajně nepříjemné a nákladné, když ničím jiným, tak promeškaným časem, který musel na svou obranu vynaložit.
S dalším postupem kolegy advokáta se však Unie advokátů, z.s. již bezezbytku ztotožnit nemůže, nicméně je toho názoru, že z daného sporu je potřeba si vzít „poučení z krizového vývoje“ a použít jej jako návod, jak mohou advokáti svá práva a svou dobrou pověst hájit.
Poškozený advokát podal v únoru 2015 trestní oznámení na svou bývalou klientku. V rámci tohoto trestního řízení nejdříve uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, tento svůj návrh následně vzal zpět s tím, že pro stěžovatelku snad bude dostatečným ponaučením její účast uhlavního líčení a celé trestní stíhání. Ve shodě s nálezem Ústavního soudu se Unie advokátů, z.s., domnívá, že kolega advokát se měl vydat cestou občanskoprávního návrhu – žaloby na ochranu osobnosti. Zásada subsidiarity trestního stíhání je totiž standardní judikaturou dobře propracovaný koncept a UA vyslovuje svůj jistý údiv nad tím, že orgány činné v trestním řízení (jednalo se o Frýdek-Místek a posléze Krajský soud v Ostravě) vůbec trestní oznámení přijaly a zabývaly se jím. Z tohoto hlediska se jeví Unii advokátů, z.s., nález Ústavního soudu jako předvídatelný.
Otázkou je, co dál. Ve smyslu ust. § 81 a násl. Občanského zákoníku je zřejmé, že se stěžovatelka skutečně dopustila zásahu do advokátovy cti způsobem, který je způsobilý závažně poškodit jeho jméno a dobrou pověst. Pokud se tedy kolega advokát vydá strastiplnou cestou občanskoprávní žaloby, pravděpodobně uspěje. Právo na samotnou omluvu se nepromlčuje, ovšem, pohlédneme-li na celou časovou osu, je zřejmé že pokud by poškozený advokát žádal náhradu nemajetkové újmy tak, jak ji původně uplatnil v rámci trestního řízení, tu by nyní již nebylo možno z důvodu promlčení uplatnit. Je tedy na místě vyslovit doporučení, aby se v takovýchto případech, které skutečně jsou způsobilé zásadně poškodit dobré jméno advokáta, obraceli poškození na soud v rámci občanskoprávního řízení.
Toto doporučení předává Unie advokátů, z.s., kolegům advokátům s veškerou vážností zejména s ohledem na skutečnost, že advokáti mají stále omezené možnosti reklamy (což Unie advokátů v dnešním marketingově až přehuštěném světě považuje za absurdní), takže kritika, a to neoprávněná kritika, umístěná právě na veřejně dostupných internetových portálech, může mít skutečně na profesní postavení advokáta zhoubný dopad. Není možné, aby advokáti byli nuceni si nadále nechat vše od svých klientů líbit. Každý advokát je dnes v pozici, kdy musí nejenom hlídat zájmy klienta, ale musí zároveň hlídat i své vlastní zájmy. Zejména musí vytvářet takovou „důkazní stopu“ aby mohl kdykoliv prokázat, a to jak v případě stížností klienta či bývalého klienta podanou na Českou advokátní komoru, nebo v případě, jak je tomu nyní s umístěním recenze na veřejně dostupném informačním webu, že postupoval lege artis, v zájmu klienta a v rámci jeho instrukcí. Proto musí vytvářet pro svou vlastní ochranu záznamy z jednání s klientem, ze kterých je zřejmé, že klient byl informován o rizicích, pramenících z jím vyžadovaného právního postupu. Ustanovení zákona o advokacii, případně vnitrostavovských právních norem, že advokát není vázán právním názorem klienta ve směru k případům, jako je ten, o kterém je nyní referováno, bohužel nepomůže. Advokát může mít pravdu, kolikrát chce, před útoky klienta jej to neochrání.
Nyní je nutno se zamyslet nad tím, proč by i po více než pěti letech od uveřejnění hanopisu na jeho adresu se měl postižený advokát domáhat omluvy v rámci občanskoprávního řízení. Vše záleží na tom, zda uvedená „reklama“ stále „visí“ na www.firmy.cz Dlužno říci, že UA prošla na portálu „firmy.cz“ odkazy na frýdecko-místecké kolegy a uvedené „hodnocení“ již zde nenašla. Je však nutno připomenout celou anabázi, která pravděpodobně vedla k odstranění nepravdivého přípisu. Již v únoru 2015 se poškozený advokát dožadoval u provozovatele dotčeného portálu „firmy.cz“ o smazání stěžovatelčiny recenze, čemuž provozovatel portálu nevyhověl s odkazem na to že podvodnost či neplatnost recenze nebyla prokázána. Advokátovi doporučil reagovat přímo a situaci pro další uživatele objasnit. UA si troufá tvrdit, že poslechnout této rady by byla přímá cesta do pekel, protože ať by advokát napsal co by napsal, jeho „vysvětlení“ by se mohlo velmi snadno stát předmětem zkoumání České advokátní komory z toho hlediska, zda se chová dostatečně „důstojně“ a neporušuje tedy etický kodex advokacie. Lze tedy kolegovi z Frýdku-Místku gratulovat k jeho zdrženlivosti. Pravděpodobně teprve pravomocné (i když nyní zrušené) odsouzení pisatelky vedlo provozovatele portálu www.firmy.cz k tomu, že daný komentář odstranili…
Na tomto místě je potřeba si připomenout, jaká je odpovědnost provozovatele internetových portálů za to, že na umožňují v jimi ovládaném prostoru uveřejnění informací, které mohou být zásadním způsobem poškozující. Krajský soud v Ostravě, na jehož základě byla pisatelka pravomocně odsouzena, vydal svůj verdikt dne 15. 6. 2018. Je tedy pravděpodobné, že nepravdivé hodnocení kolegy advokáta bylo veřejně dostupné od ledna 2015 do půli července 2018, kdy bylo vyhotoveno rozhodnutí v písemné formě a následně nabylo právní moci. Tedy bylo dostupné více než tři roky. Spíše tedy než ve směru k původní „pachatelce“ je na místě, aby se kolega advokát zamyslel nad případnými kroky, směřujícími proti provozovateli daného portálu. Otázce odpovědnosti provozovatele internetového portálu za pravdivost zpráv, jejichž zveřejnění umožnil, se bude Unie advokátů, z.s. nadále věnovat.
Klára Samková
