Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se stal terčem kritiky za to, že se dožaduje informací v konkrétní trestní věci. Primárně je mu vyčítáno, že tak činí v případu, v němž některá média skloňují jeho jméno a naznačují, že je osobou prověřovanou. Pochybení orgánů činných je zlehčováno, ministrem uplatňovaná zákonná pravomoc dotazovat se je hodnocena jako zastrašování. „Stoka“ tak odhaluje v době, kdy se má schvalovat novela zákona o státním zastupitelství a kárném řízení, mnohá úskalí současného, ale bohužel i navrhovaného systému. A měla by zákonodárce varovat před nadbíháním populistickým hlasům, volajícím po absolutní nezávislosti bez jakékoliv kontroly a odpovědnosti. 

Nejdříve fakta. Policisté pod dozorem státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Petry Lastovecké už několik let vyšetřují podezření z trestné činnosti při nakládání s brněnským obecním majetkem. Případ je provázen, diplomaticky řečeno, velmi intenzivní informační spoluprací orgánů činných s médii. Ve veřejném prostoru se tak v podstatě obratem (doslova ze dne na den, jak ukazují konkrétní příběhy stíhaných) objevují informace o vývoji při vyšetřování. Což, týká-li se to osob veřejně činných, s sebou nese logicky konkrétní dopady na jejich veřejnou a politickou činnost. Ústavní soud (ÚS) přitom nedávno vyslal (nejen) orgánům činným v trestním řízení signál, že mají být ve svých „taženích“ vůči politikům uvážlivější. Konkrétně jde o nález II. ÚS 417/21, senátu Kateřiny Šimíčkové, Ludvíka Davida a Davida Uhlíře.

„Politický systém České republiky je založen na volné soutěži a čl. 22 Listiny základních práv a svobod ukládá povinnost umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil. Státní orgány vstupující autoritativně do této sféry musí konat velice obezřetně a jejich zásahy mohou být odůvodněny pouze silným obecným zájmem. Takovým zájmem je nepochybně stíhání veřejně činných osob, které jsou důvodně podezřelé z trestné činnosti. V konfrontaci těchto zásad však požívá vyšší ústavní ochrany princip volné soutěže politických sil a neodůvodněný zásah státu je potenciálním rizikem i pro samotnou demokracii,“ konstatovali ani ne před dvěma lety soudci ÚS.

V případu „Stoka“ však v poslední době došlo k událostem, které právě onu Ústavním soudem vyžadovanou obezřetnost a důvodnost výrazně zpochybnily. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) totiž vyhověl čtyřem stížnostem obviněných v případu a jejich stíhání zrušil. Samozřejmě, že k tomu v rámci trestního procesu ve fázi přípravného řízení dochází. V tomto případě je ale potřeba číst pozorně důvody, proč tak státní zástupce NSZ učinil. Nejde totiž o žádné marginální chyby, které je možné rychle napravit a, obrazně řečeno, rozjetý vlak nasadit znovu na správnou kolej.

Důvodem pro zrušení jednoho z usnesení o zahájení trestního stíhání například byl účelový výběr výpovědí toliko v neprospěch obviněných, přičemž ty v jejich prospěch byly bez vysvětlení pominuty. V rozhodnutí je zároveň vyslovena pochybnost nad důvodností trestního stíhání s ohledem na klíčovou otázku úmyslu a motivace.

Fatální omyl OČTŘ

Ale mnohem závažnější bylo, že se v případě jedné z obviněných orgány činné dopustily fatálního omylu, když si ji spletly v odposleších. Navíc žena byla prokazatelně v dané době na jiném místě.

Pokud by tohle měl přehlížet ministr spravedlnosti jako potenciální kárný žalobce, který je limitován lhůtami pro podání kárné žaloby, pak rozhodně nelze přejít jiný lapsus.

Státní zastupitelství je hierarchický systém, který se řídí zásadou nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých stupňů. Zároveň také zásadou kolegiality a spolupráce. Orgány činné v trestním řízení jsou pak v jeho přípravné fázi povinny organizovat si svou činnost tak, aby účinně přispívaly k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.

Pokud tedy státní zástupce NSZ, který rozhodoval o podaných stížnostech, ani přes třikrát opakovanou výzvu, nedostal od dozorové státní zástupkyně Lastovecké kompletní spisový materiál, je to v souladu s těmito zásadami? Připomínám, že o podaných stížnostech je státní zástupce povinen rozhodovat bez odkladu, v řádu dnů, maximálně jednoho týdne, jinak to zakládá jeho kárnou odpovědnost.

Politicky nekomfortní pozice

Ministr Blažek je samozřejmě v politicky nekomfortní pozici. Může ignorovat podněty a dotazy a nevyužít svého oprávnění podle § 13 zákona o stáním zastupitelství. Pak by ale měl důsledně vyžadovat po vedoucích státních zástupcích, konkrétně po vrchním státním zástupci v Olomouci a nejvyšším státním zástupci, aby v tomto případě zvážili svoji kárnou pravomoc. A v případě, že si rozhodnou ji nevyužít, své rozhodnutí rychle a precizně odůvodnili. Pak to bude jen jejich odpovědnost, vyhodnotí-li výše zmíněná pochybení jako marginální.

Anebo může postupovat tak, jak činí nyní, tedy „na vlastní triko“. Těžko si představit bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže, jak se nervově hroutí, jsa „bombardován“ dopisy od ministra. Má-li vedoucí státní zástupce pocit, že po něm chce ministr informace, které mu nenáleží podle zákona, může jeho žádost odmítnout. A ministr může politicky zvážit, zda využije cesty správní žaloby, kde doloží, že na požadované informace má nárok. Bylo by to asi poprvé, ale určitě by to bylo systémovější řešení než nedůstojně pofňukávat v médiích, jak je dopisy od ministra ohrožena nezávislost státního zastupitelství.

Petr Dimun