Mocenští činitelé se v dubnu 2016 v Praze rozhodli prosazovat název Czechia jako neoficiální název státu v zahraničí. Držitelé moci by měli užívat oficiální název státu – Česká republika. Neoficiálně ať si každý označuje stát, jak chce. Do toho se státní moc plést nemusí.
Ovšem je u nás nelichotivá tradice měnit stát či alespoň jeho název každých 20 let. A někteří se rozhodli, že zase nadešel čas na změnu. Jsem Moravan a žiji na Moravě. Název Česko neužívám. Nepotřebuji ani Czechii.
Tyto novodobé názvy jsou projevem centralistických snah po uniformní jednotě a likvidaci historických odlišností. Čechy, Morava, Slezsko jsou pojmy tisíciletými, včetně jejich latinských názvů Bohemia, Moravia, Silesia. I za dlouhou dobu bude jasné, o jaké území jde, až jiné, dobově módní pojmenování těchto zemí odvane čas na smetiště dějin. Ctít tradice je dobré, včetně historicky vzniklého pojmenování zemí. Státy bez dějin jsou, jak lidé bez lásky.
Dnes jsou jedinci, kteří projevují neznalost historie a zeměpisu. Primátor Brna Petr Vokřál (ANO) v Českém rozhlase, pořadu 20 minut Radiožurnálu 15. 4. 2016, na otázku ohledně odchodu iráckých imigrantů z moravského Brna uvedl: „že momentálně o to zůstat tady v Čechách, se zdá, nikdo zájem nemá.“. Veřejný činitel by měl znát historii své země a vědět, kde dělá primátora. Jako Praha není na Moravě, Brno není v Čechách, ať už to komunální politici Agrofertu ví nebo ne.
