Ze zákona je daná paušální náhrada za každý den přísedění 150 Kč hrubého nebo lidem v pracovním poměru náhrada mzdy až do výše 600 Kč. A tady je asi ten zakopaný pes, proč v soudních senátech vídáme tolik důchodců.

České soudy nemají peněz nazbyt a tak je logické, že pokud si mohou vybrat přísedícího, upřednostní radši člověka, který za svůj čas a námahu bude chtít menší odměnu. Vlastně je to svým způsobem fér, protože člověku v důchodu stát platí jiným způsobem.

Sama kromě toho, že pracuji na volné noze, jsem v invalidním důchodu a tudíž jsem pro soud „levná“. Pravda ale je, že v mém věku jsem v lavici přísedících obvykle jediná a soudy většinou sahají do prořídlých řad svých stávajících přísedících. Pokud jsou mladí lidé pro české soudy finančně nedostupní, určitě by se našla řada „čerstvých“ přísedicích v důchodovém věku, kteří na peníze tolik nedbají. Starší přísedící má také tu výhodu, že má více volného času a může být soudu k dispozici i v případech předem nepředvídatelných (třeba nečekané zadržení obžalovaného bez trvalého bydliště českou policií pro jiný trestný přečin).
Pro všechny by bylo jistě příjemné, kdyby vedle profesionálních soudců seděli inteligentní laikové, kteří by byli schopni a ochotni do rozhodováni soudu přispět svými argumenty a postřehy a je jen na veřejnosti, zda této možnosti české justice využije.

Přísedící může vidět něco navíc

Podle mne může být pro rozhodování soudu přísedící přínos a výhoda. Přísedící může například v soudní síni vidět to, co předseda senátu pro své čtení z listin vidět nemůže nebo mít zajímavý postřeh.
Pokud pominu účast na někdy smutných příbězích lidí, kteří se dostanou na šikmou plochu, stává se občas také, že obžalovaný se stal obětí pomluv a intrik a to je pak opravdu velmi příjemný pocit, když je pro nevinného člověka rozsudek osvobozující. Vždy si u čtení takového rozsudku užívám pohled na obžalovaného, kterému skoro slyšitelně spadne kámen ze srdce a na tváři se mu objeví šťastný úsměv a úleva.

Na obvodních soudech se řeší záležitosti do výše trestu podle trestního sazebníku 6 let. To znamená, že vraždy, velké loupeže nebo jiné podobné záležitosti se tam neprojednávají a proto se nikdo nemusí obávat, že bude muset být účasten takových příběhů a spolurozhodovat o výrazné změně osudu jiného člověka. V případě dosud netrestaných jedinců se většinou jedná o tresty podmíněné a spíše tedy výchovné než o „vězení natvrdo“.
Samozřejmě tato činnost vyžaduje jistou dávku entuziasmu a ochoty občas upozadit svůj osobní život, ale je to činnost velmi obohacující a paradoxně i radostná.