Misogynie, extremismus a terorismus v Británii

Misogynie, extremismus a terorismus v Británii
Štěpán Krejčí Foto: Archiv

Českým mediálním prostorem nedávno proběhla zpráva o plánované revizi antiextremistické strategie britské vlády, která by se měla zaměřit na nenávist vůči ženám, jejíž nárůst byl opakovaně identifikován experty včetně těch policejních jako společenská hrozba. V této souvislosti se v médiích objevilo několik zavádějících tvrzení, které by bylo dobré uvést na pravou míru.

V první řadě není pravda, že by ministryně vnitra Yvette Cooper „nařídila přezkoumat současný antiextremistický zákon,“ jak píše server iRozhlas, mimo jiné také proto, že žádný takový zákon dosud neexistuje. Tím, co má být přezkoumáno, je celková vládní strategie, nikoliv jeden konkrétní zákon. Ve veřejném prostoru panuje občas tendence volně zaměňovat termíny extremismus a terorismus, protože chování, které jsme si zvykli nazývat extremismem, často teroristickým činům předchází. Avšak zatímco terorismus je v britském právu zcela jasně definován v zákoně o terorismu (Terrorism Act 2000), žádná právně závazná definice extremismu neexistuje. Extremismus jako pojem existuje pouze na exekutivní úrovni v rámci strategie.

Echo24 uvedlo, že „extrémní misogynie, tedy nenávist, pohrdání nebo předsudky vůči ženám, tak mají být vnímány justicí stejně jako terorismus.“ To je ovšem vzhledem k výše zmíněnému spekulace. Aby se tak mohlo dít, musela by se buď výrazně rozšířit skutková podstata terorismu, nebo by se musel extremismus — tedy nikoliv primárně násilná propagace nenávistných ideologií — postavit zvláštním zákonem na roveň terorismu. V prvním zmíněném případě by se daly postihovat pouze násilné skutky či výhrůžky. Aby současná definice terorismu obsáhla misogynii, musela by se navíc notně „nafouknout.“ Zákon o terorismu momentálně vyžaduje, aby konkrétní jednání bylo jednak násilné, a dále aby jeho účelem bylo ovlivnění vlády či zastrašení veřejnosti nebo její části, a to z politických, náboženských, ideologických či rasových důvodů. I kdybychom připustili, že nenávist k ženám představuje ideologický důvod, lidé, kteří na jejím základě jednají, obvykle tak nečiní z popudu destabilizovat vládu či zastrašit širší populaci.

Druhá možnost, tedy postavení extremismu na roveň terorismu speciálním zákonem o extremismu, se též jeví jako nepravděpodobné vzhledem k tomu, že zákon o terorismu v dnešní podobě obsahuje jistá kontroverzní opatření, jejichž aplikace na pouhý nenásilný projev by i v dnešní době narůstajících cenzurních tendencí zcela jistě vyvolala značný profesionální i veřejný odpor a konflikt s právem na svobodu projevu. Například se jedná o pravomoc policistů bez příkazu zadržet fyzickou osobu, pokud se důvodně domnívají, že ta je teroristou. Netřeba si představovat ona metaforická stavidla, která by stejné ustanovení v potenciálním zákoně o extremismu otevřela.

Za jistý lakmusový papírek lze v tomto ohledu považovat působení někdejší ministryně vnitra Theresy Mayové, která přísnější postihování a kontrolu extrémismu prosazovala skrz návrh antiextremistického zákona (Counter-Extremism and Safeguarding Bill 2015). Ten do jisté míry kopíroval ustanovení zákona o terorismu, poskytoval ministrovi vnitra pravomoc zakázat působení designovaných extremistických organizací a rozšiřoval pravomoci policie a místních samospráv o sérii nařízení, jimiž by mohly potlačovat činnost jak fyzických osob, tak organizací. Návrh zákona byl silně kritizován už v parlamentním výboru a mnoho právních expertů vyjadřovalo obavy z vágní definice takzvaného nenásilného extremismu a z jejích potenciálních dopadů na širší veřejnost.  Mnoho odborníků také poukazovalo na fakt, že trestní právo již má dostatek možností, jak postihovat šíření nenávisti.

Situace se od té doby nezměnila, naopak: v Británii přibývá legislativa, která umožňuje trestněprávně postihovat nenávistné. Jedinou výhodou, kterou by tak postavení extremismu na roveň terorismu v právu mělo, by bylo potenciální zjednodušení činnosti orgánů výkonné moci skrz instituty jako je preventivní zadržení bez příkazu či vytvoření seznamu zakázaných extrémistických organizací, jejichž podpora by byla trestná.  Jinými slovy, exekutiva by nově mohla svobodu slova potírat preventivně, o což se již snažil návrh antiextremistického zákona ministryně Mayové, který skončil neslavně již ve výboru. Je třeba si uvědomit, že i když se složení Dolní sněmovny proměnilo, Sněmovna lordů zůstává oproti té, kterou nad sebou měla Mayová změněna minimálně a mnoho právních expertů, které konzervativní ministryně kdysi rozlítila svou snahou o obcházení důkazního standardu trestního práva skrz rozšiřování kategorie „důvodné podezření“, je stále na svých bývalých pozicích a k návrhu jakéhokoliv nového zákona se bude opět vyjadřovat. V tomto případě není pravděpodobné, že by červený kabát nové ministryně vnímali jinak než ten modrý, který na sobě měla Mayová.

Štěpán Krejčí

Zdroje:

“Británie směřuje k dalšímu levelu. Misogynie se má klasifikovat jako terorismus”, Echo24 https://echo24.cz/a/HZVR6/zpravy-domaci-misogynie-jako-terorismus-plan-britske-vlady-starmer-svoboda-projevu

“Nenávist k ženám bude v Británii zřejmě patřit mezi formy extremismu”, iRozhlas https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/nenavist-k-zenam-bude-v-britanii-zrejme-patrit-mezi-formy-extremismu_2408201112_cen

“Should extreme misogyny be labelled terrorism?”, The Spectator https://www.spectator.co.uk/article/is-a-new-law-needed-to-tackle-misogyny/

Terrorism Act 2000, https://www.legislation.gov.uk/ukpga/2000/11/contents 

“The proposed Counter-Extremism and Safeguarding Bill”, parliament.co.uk  https://publications.parliament.uk/pa/jt201617/jtselect/jtrights/105/10507.htm