Ministerstvo obrany musí se svými klíčovými modernizačními projekty spěchat. Co nestihne podepsat do sněmovních voleb, může skončit vzhledem ke schodku veřejných financí u ledu. Z velkých projektů mají největší šance na dotažení pořízení francouzských samohybných houfnic Caesar a izraelských systémů protivzdušné obrany Rafael. Naopak uzavření kontraktu na bojová vozidle pěchoty je v nedohlednu: I optimistický harmonogram, o kterém nedávno informovalo Ministerstvo obrany vládu, počítá s podpisem kontraktu až za 8 měsíců.
Jobovy zprávy pro české veřejné finance přichází jedna za druhou. Ministerstvo financí ČR navrhuje na rok 2022 státní rozpočet se schodkem 390 miliard Kč. První návrh rozpočtu MO ČR na rok 2022 počítá s tím, že oproti původnímu plánu dostane MO ČR o 4,4 miliardy Kč méně. A to právě na investice. To ale může být ještě optimistická varianta. Neoficiálně už se hovoří o možnosti, že Ministerstvo obrany bude v roce 2022 chudší o 10 miliard Kč. A to už znamená pořádný zářez do vyzbrojovacích plánů.
Caesar a Spyder mají šanci
Za těchto okolností mají největší šanci na uzavření kontraktu dva finančně méně náročné projekty. Pořízení samohybných děl Caesar od francouzského státního podniku Nexter Systems s cenovkou do 10 miliard Kč a nákup systému protivzdušné obrany krátkého dosahu (tzv. SHORAD) Spyder od Izraele s náklady do 15 miliard Kč. Zmíněné ceny jsou maximální a vysoce překračují původní představy ministerstva. Je zřejmé, že dojde k cenovému kompromisu, i když je nepravděpodobné, že by bylo možné oba projekty pořídit za původně plánované ceny.
U francouzských houfnic předpokládalo ministerstvo cenu 5,9 miliardy, u izraelského Spyderu to bylo 9 miliard Kč. Důvodem zvyšování cen je, že cenové odhady vznikají mnoho let předtím, než je ministerstvo schopné vyjednat a uzavřít kontrakt. Cena děl se kalkulovala v roce 2019, cena systému protivzdušné obrany dokonce v roce 2016. Od té doby roste inflace, cena oceli a v neposlední řadě přichází i nové požadavky vojáků, které projekt sice zkvalitňují, ale cenu zvyšují.
I když je jednání s Francouzi a Izraelci složité, oba projekty mají slušnou šanci na uzavření kontraktu v létě 2021. Významným podpůrným argumentem pro ně je, že zahrnují významný podíl českého průmyslu. U obou projektů se předpokládá široké použití podvozků Tatra i celé palety dalších výrobků českého obranného průmyslu: kabeláží, komunikačních systémů či průzkumných systémů. Naopak ohroženým projektem jsou zejména nová pásová bojová vozidla pěchoty, která představují nejdražší modernizační položku na seznamu.
Peníze na projekt BVP mizí
Suma 51,7 miliardy Kč, kterou Ministerstvo obrany na pořízení BVP plánuje, se má utrácet sedm let, v průměru každý rok 7,4 miliardy Kč. To znamená zhruba deset procent celého českého rozpočtu na obranu. Navíc projekt má celou řadu skrytých nákladů, o kterých Ministerstvo obrany nehovoří a které rozpočet vůbec nepokrývá: podvalníky a tahače pro bezmála padesát tun vážící BVP, přestavbu skladovací infrastruktury, protože rozměrná BVP není kde garážovat (současná sovětská BVP-2 jsou výrazně menší i lehčí) a především servis, který pro udržení elektronikou nabitých vozidel v bojeschopném stavu znamená dalších několik miliard Kč ročně.
Je stále jasnější, že v situaci obrovského tlaku na veřejné finance si armáda takový projekt plánovaný v časech hojnosti před pandemií nemůže dovolit. Navíc k uzavření kontaktu vede ještě dlouhá cesta. Oficiální harmonogram, který ministerstvo 18. května představilo vládě, počítá s dobou osmi měsíců. Kontrakt by se tedy teoreticky uzavíral až někdy v první polovině roku 2022.
Jak dál?
Jak tedy s projektem BVP, který je kritickou součástí modernizace Armády ČR, postupovat dál? V prvé řadě je třeba se podívat, jaká část projektu zahrnuje skutečně bojová vozidla. Celkově chce ministerstvo pořídit 211 vozidel na pásovém podvozku. Z toho 125 je základní bojová a 26 velitelská varianta. Tyto varianty lze označit za skutečně určené k vedení přímého boje a přepravu pěchotních týmů na bojišti, což je účel každého BVP. Zbývá 60 vozidel, které lze označit za podpůrná: varianty průzkumné, ženijní, dělostřelecká pozorovatelna, vyprošťovací a zdravotnická. V situaci, kdy by bylo třeba volit priority a maximalistický projekt redukovat, je šedesátka podpůrných vozidel na drahém pásovém podvozku jednoznačným kandidátem na úsporu. To neznamená, že by měla armáda na pořízení podpůrných variant zcela rezignovat, ale odložit v čase. To samé rozhodnutí ostatně bylo přijato o desetiletí dřív při pořízení kolových obrněných vozidel Pandur. I tehdy bylo v plánu pořídit přes 200 vozidel v nejrůznějších variantách, nakonec byl ale projekt redukován na cca 100 kusů bojové verze. K nim se s odstupem několika let pořídily varianty velitelské a spojovací.
Pak je tu další pohled na projekt BVP, ekonomický: Aby byl i v časech krize veřejných financí projekt BVP za desítky miliard legitimní, musí mýt význam investičního stimulu pro ekonomiku. To neznamená prostý podíl českých firem na jediná zakázce pro Armádu ČR, ale vytvoření trvalé výrobní schopnosti, která má potenciál uplatnit se i v jiných, exportních projektech. Skutečnou tragédií by bylo, pokud by výroba BVP v Česku skončila dodáním posledního kusu pro Armádu ČR. Bohužel právě touto cestou Ministerstvo obrany jde, když nezakrývaným cílem zakázky je najít smysl existence pro neefektivní státní podnik VOP CZ, který se má stát hlavním průmyslovým partnerem pro zahraničního dodavatele i poskytovatelem servisu po dobu životního cyklu. Státní podnik, jehož činnost vygenerovala v letech 2017 až 2019 ztrátu 278 miliónů Kč (za rok 2020 ještě výsledky nezveřejnil), žádné exportní projekty nepřinese.
Smysluplnou cestou, jak projekt BVP udržet i v krizi veřejných rozpočtů naživu, je zredukovat počet pořizovaných vozidel, a hlavně vybudovat v Česku skutečný trvalý výrobní závod, který v budoucnu dodá armádě i ta zbývající BVP, na jejichž pořízení v současnosti prostředky nemá.
Soňa Chýská
