Nebylo možné nevšimnout si výroků pana Štěcha o živnostnících a jejich nízkých odvodech. Každého soudného člověka napadnou asi podobné otázky: Jak dobře Milan Štěch zná drobné podnikání? Co ví o tom, co vše musí živnostník zaplatit, ještě než vydělá první korunu? Když srovnává Milan Štěch živnostníky se zaměstnanci, ví, že si živnostník musí zajistit vše, co zaměstnanci zajišťuje zaměstnavatel (odvody daní, odvody z mezd, účetnictví a jiná agenda, BOZP, PO, kontroly, pracovní pomůcky atd. atd.)? Nebo to neví? Přimělo mne to, abych se nejprve zamyslel nad tím, kdo je pan Štěch a jak poučeným může být o drobném podnikání.
Ve zkratce řečeno, pan Štěch je celoživotní odborářský funkcionář.
Již ve svých 26 letech se stal předsedou odborů v závodě Škoda České Budějovice. Každý, kdo si pamatuje moc komunistických odborů ROH (pro mladší ročníky: Revoluční odborové hnutí) ví, jak musel být člověk oddaný komunistickému režimu, aby se v tak mladém věku stal tak důležitým funkcionářem. Nakonec to potvrzuje fakt, že pan Štěch, tehdy soudruh, byl mezi lety 1979 a 1989 členem normalizační KSČ. Trochu mi nejde na rozum, proč tu stranu opouštěl, když komunistické myšlení mu zjevně zůstalo.
V roce 1990 se stal vedoucím regionálního pracoviště Odborového svazu KOVO a od roku 2002 do roku 2010 byl předsedou největší odborové centrály ČMKOS. Prý o sobě říká, že svoji práci v odborech považuje za svoji životní univerzitu.
V posledních letech se stále množí podobné výroky odborářských předáků proti živnostníkům. Jendou Zavadil, jindy velký příznivec odborů Mládek, potom Středula, dnes Štěch. Proč to dělají? Zjevně proto, že jim narůstá hřebínek a oni mají pocit, že by se ten jejich socialismus mohl vrátit. Nedivím se jim. Stýská se jim po moci, jakou měli odborářští funkcionáři za komunistického režimu. Není to však jen tak jednoduché.
V první řadě je nutné rozlišovat mezi odboráři a odborářskými bossy.
Ti první jsou zaměstnanci, kteří se sdružují v spolku zvaném odbory, aby mohli lépe a efektivněji chránit své zájmy v jednání s podnikateli. To je oprávněné a zaměstnavatelé a zaměstnanci-odboráři se vždy nějak dohodnou.
Problém nastává, když se do toho vloží odboroví předáci z „centrál“. Nezajímají je ti malí odboráři, obyčejní zaměstnanci, je jim jedno, za jakých podmínek pracují pokladní v supermarketech. Oni dělají politiku. Přesně tak, jak to předvádí Milan Štěch. Je sice členem strany, která je podle názvu sociálně demokratická, ale Milan Štěch nedělá politiku sociálně demokratickou. On nedělá ani politiku sociální. Milan Štěch a celá odborářská vrchnost dělá politiku socialistickou.
Nebrání odboráře vůči státu, který jim okrajuje svobodu. Odborovým bossům je jedno, že stát bere zaměstnancům téměř 70% ceny jejich práce. Odborářští předáci žijí svůj socialistický sentiment. Milan Štěch vidí naši společnost jako třídně rozdělenou a podle toho se chová. Milanu Štěchovi a jeho soudruhům vadí nezávislí a samostatní lidé – malí podnikatelé a živnostníci.
V médiích a na sociálních sítích zaznívají návrhy, aby Milan Štěch odstoupil či byl odvolán z funkce předsedy senátu. K tomu je možné se připojit, ale je to jen drobná změna, ke které navíc pravděpodobně nedojde. My, podnikatelé a živnostníci, však potřebujeme mnohem více. Je nutné z podstaty změnit směřování českého státu, je nutné zastavit socializující tendence. Už zase levicoví politici, a mezi ně počítám odborářské předáky, vytváří uměle ve společnosti napětí, už zase třídně rozdělují společnost, už zase získávají moc a kontrolu nad drobným podnikáním. Pokud tento trend nezastavíme, pak výroky pana Štěcha o odvodech živnostníků, pana Středuly o poloviční sádře nebo pana Mládka o parazitech budou našim nejmenším problémem.
P.S. Aby to však nezapadlo: Milan Štěch mne svou drzostí k živnostníkům pěkně nadzvedl.
Radomil Bábek
