Čtvrteční pořad České televize „Máte slovo“ předčil svým obsahem i v poslední době tolik oblíbený formát „Soudkyně Barbara“ a jeho odvozenin, kde na sebe účastníci pokřikují v imaginární soudní síni a diváci vykřikují své soudy z lidu. Erudovaná diskuse byla s ohledem na formát předem vyloučena. Někteří „účinkující“ se atmosférou pořadu nechali tak pohltit, že dojem pavlače byl velkolepý.
Věcná témata byla zúžena na napadání, osočování a překřikování, což je ale u tohoto pořadu základní formát a smysl. Otázkou tedy je, proč do takového pořadu vůbec chodit. U politiků či soukromých osob, jakými jsou advokáti, to je spíše věcí osobního vkusu. Problém nastává, když se pro účast rozhodnou vysocí státní úředníci, zastávající funkce, v nichž je uměřenost při vystupování na veřejnosti podmínkou jejího řádného výkonu. Mimořádně zajímavé tak proto bylo účinkování šéfa olomouckých žalobců Ivo Ištvana a bývalého šéfa ÚOOZ a nyní náměstka ředitele Celní správy Roberta Šlachty. Už jejich samotná účast v tomto druhu pořadu by byla na pováženou, natožpak jejich následný způsob a úroveň vystupování. Robert Šlachta se nechal strhnout k osobním urážkám na adresu ústavního činitele, poslance Pavla Blažka, kterému předhazoval mj. únavu z alkoholu, čehož by se měla osoba ve služebním poměru, notabene náměstek Celní správy, naprosto vyvarovat. Jemně řečeno nešťastné bylo i vystupování vrchního olomouckého žalobce Ivo Ištvana, který zase těžko skrýval osobní averzi vůči Zdeňkovi Koudelkovi konkrétně a celému advokátskému stavu obecně. Výpady vůči advokátům ve stylu „vy si jako advokáti možná přejete, aby se nevyšetřovalo“ a podobně byly nejen argumentačním faulem, ale zcela vybočovaly z představy o tom, jak má vystupovat jeden z nejvýše postavených představitelů státního zastupitelství. Oba se pak s despektem vyjadřovali k práci poslanecké vyšetřovací komise a těžce zakrývali pohrdání poslanci vůbec, když hodnotili doprovodná usnesení, v nichž poslanci – vyjma těch za hnutí ANO – vyzvali k řešení situace ve státním zastupitelství. Takový postoj vrcholných služebníků státu se zvláště v poslední době stal jakousi módou, avšak u představitelů represivních složek či u státních zástupců je na pováženou.
Debata ohledně reformy policie, státního zastupitelství, příslušnosti soudů a vymahatelnosti práva v rozjitřené atmosféře skoro zapadla. Pozorný divák si tak vybaví některé dílčí reakce například plk. Šlachty, který chvílemi vypadal, že bude tasit služební zbraň, protože jeho argumentační a manažerská úroveň byla spíše v souladu s jeho původním zaměstnáním. Ministr spravedlnosti Pelikán rovněž předvedl pouze povrchní komentáře, které byly vysloveny bez nějaké hlubší myšlenky či strategie. Jeho největším esem byla spekulace z tisku jeho šéfa Andreje Babiše, že na zprávě vyšetřovací komise k reorganizaci policie se podílel advokát Koudelka.
Poslanec Blažek se marně snažil zachovat alespoň zpočátku trochu dekorum, které záhy vyprchalo ve střetu s Robertem Šlachtou a Ivo Ištvanem, kteří strhávali debatu do osobní roviny. Kromě advokáta Tomana si z mého pohledu koncesionáře nejlépe vedl Zdeněk Koudelka, který se snažil věcně argumentovat, působil uvolněně a zvládal formát tohoto pořadu z pohledu diváka. Michaela Jílková diváky na závěr naštěstí uklidnila, že příští díl už se zase bude týkat tradičních spotřebitelských témat, tedy zdražování tepla a plynu.
Eva Paseková
