Ve středu 22. ledna má Rusnokova vláda v demisi na programu novelu zákona o státním zastupitelství, která vzbudila nevoli nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Jistě nejen proto, že dorazila na jeho úřad k připomínkám přesně na Silvestra a ještě s tím, že standardní připomínkové řízení je nahrazeno zkráceným a připomínky očekával úřad Marie Benešové do deseti dní.
V nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce jsme se od Pavla Zemana dozvěděli, že to jeho úřad stihl, ale v drtivé většině byly jeho připomínky negativní. A není se čemu divit.
Ponechme stranou důvody, které v posledních týdnech vedou Rusnokovy ministry k jakési legislativní smršti – Rusnokova vláda předložila i vlastní zákon o státní službě – a zaměřme se na to, co se žalobci Zemanovi na „silvestrovské novele“ Marie Benešové nelíbí.
V již zmíněných Otázkách Zeman prohlásil, že jsou primárně tři věci, které mu na novele vadí: jmenování a odvolávání náměstků státních zástupců, funkční období vedoucích funkcionářů a jejich jmenování bez výběrového řízení. Při čtení novely se však zdá, že toto nejsou jediné – a především určitě ne hlavní – důvody odporu lidí, kteří stáli za návrhem zákona o státním zastupitelství z dílny Unie státních zástupců, kterému se přezdívá „Lex Bradáčová“. Proč?
Zcela jistě je to již zmíněná absence „Úřadu pro potírání korupce“, s jehož vznikem jde ruku v ruce zrušení obou vrchních stupňů státního zastupitelství. Jeho vznik by – v kombinaci s posílením některých pravomocí nejvyššího státního zástupce jak personální, tak procesní povahy – vedl ke vzniku v podstatě monokratické struktury, kterou mnozí kritici, včetně státních zástupců, označovali jako návrat k modelu prokuratury před rokem 1994. Jakkoliv by měl být Zeman spokojen, protože novela naplňuje základní mantru, s níž veřejně on a Lenka Bradáčová obhajovali „Lex Bradáčová“, totiž že nejvyšší státní zástupce bude nově jmenován prezidentem a nebude moci být bezdůvodně odvolán, tak spokojen není. Rozsah pravomocí, které by takto jmenovaný nejvyšší žalobce měl, by totiž zůstal prakticky shodný s dnešním stavem. Model státního zastupitelství tak, jak byl budován od roku 1994, by zůstal zachován.
Další podstatnou a oproti „Lex Bradáčová“ zcela protichůdnou změnou, kterou novela přináší, je setrvání na striktní místní příslušnosti státního zastupitelství. Novela předložená Benešovou s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci stížnosti Davida Ratha na postup státního zastupitelství (usnesení Ústavního soudu ze dne 17.12.2012 sp. zn. I. ÚS 2632/12) totiž přímo do zákona o státním zastupitelství definuje místní příslušnost státního zastupitelství, s přesně vymezenými výjimkami. Jinak řečeno, zákon by tak do budoucna učinil z postupu Lenky Bradáčové v kauze Davida Ratha nezákonný postup. „Lex Bradáčová“ však šel přesně opačnou cestou a princip místní příslušnosti státního zastupitelství naopak naprosto rozvolnil, kdy například „Úřad pro potírání korupce“ by byl jakýmsi „komandem“ s neomezenou působností.
A ještě jeden zajímavý, nikoliv nepodstatný, rozdíl je v přechodných ustanoveních, respektive v tom, že předložená novela by do zákonem nově stanovených časově omezených mandátů vedoucích státních zástupců započítávala období již ve funkci strávené, a to včetně nejvyššího státního zástupce. V „Lex Bradáčová“ je však přechodné ustanovení, které by nejvyššímu státnímu zástupci naopak garantovalo, že by se mu období ve funkci strávené do nového, desetiletého funkčního období nezapočítávalo. Chápu, že dostat takový návrh v poslední den roku je traumatizující.
