V uplynulých třech letech byla věnována pozornost zvýšenému počtu trestního stíhání zastupitelů měst a obcí. V podstatě z roku na rok několikanásobně stoupl počet obviněných zastupitelů a situace připomínala spíše hon na čarodějnice, než objektivní posouzení jejich jednání pohledem trestního zákoníku. Tomu odpovídaly i následné rozsudky soudů, kdy pouze 15 % zastupitelů, kteří byli obviněni, byli nakonec shledáni vinnými. Tato doba je zdá se za námi.
Čert ale nikdy nespí příliš dlouho a tak to vypadá, že nás čeká nový komunální experiment, který by se mohl dotknout ještě většího počtu osob pohybujících se na úrovni samosprávy: zastupitelů i obchodních partnerů měst a obcí.
Podle zprávy ČTK zahájila Policie České republiky trestní stíhání dvou právnických osob a obvinila je z přečinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Upláceným nebyl primátor nebo nějaký zastupitel, ale samotné město Hradec Králové. Na první pohled nic neobvyklého, neboť se jistě shodneme, že uplácet se nemá. Už na druhý pohled ale situace tak jasná není.
Shrňme si nejprve platné znění trestního zákoníku. Podle citovaného ustanovení je trestné jednání, jímž někdo „jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek“. Pro mnohé, alespoň podle mých zkušeností, může být nemilým překvapením, že se podplácení neváže pouze na ovlivnění rozhodování soudů či jiných orgánů státu, ale že jej lze spáchat i při dosud běžné podnikatelské činnosti. Stejným překvapením může být, že úplatkem nejsou jenom peníze nebo penězi ocenitelná hodnota, ale v podstatě cokoliv. Podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku je totiž úplatkem jakákoliv „neoprávněná výhoda, na kterou není nárok“. Tedy i nemajetková. Takže v zásadě cokoliv. Třeba i nabídka práce, protože ani na práci není nárok, jak se o tom přesvědčili jistí poslanci. Ale to je jiný příběh.
Pohledem výše citovaných ustanovení trestního zákoníku tedy posuzovala Policie následující jednání: developerská společnost postavila v Hradci Králové skladový areál. K jeho kolaudaci potřebovala souhlas města Hradec Králové coby majitele sousedního pozemku, přes nějž měla vést příjezdová komunikace. Město nejprve souhlas udělilo, později jej však odvolalo. Vznikla patová situace. Skladový areál byl postaven, stavební úřad čekal na doručení souhlasu města s rozšířením příjezdové komunikace a město nechtělo souhlas udělit. V úvahu přicházela jen dvě řešení: buď skladový areál zbourat, nebo se nějak dohodnout. Byla zvolena druhá varianta a začalo složité vyjednávání, za jakých podmínek by město Hradec Králové souhlas udělilo. Developer a stavební firma, která pro něj pracovala, zaslali v prosinci 2015 a únoru 2016 městu Hradec Králové dva dopisy v zásadě shodného obsahu. V obou městu navrhli, že kromě investice do samotného rozšíření příjezdové cesty nabízejí také „darování finančních prostředků ve výši dalších 7 milionů korun na jakýkoliv veřejně prospěšný účel zvolený městem, ať už by se jednalo o investice do zeleně, opravy podchodů či ulic v centru města, vybudování cyklostezek či sponzorování kulturních či sportovních akcí“. Tento dopis byl předložen radě města Hradec Králové a následně zastupitelstvu města, které přijetí daru neschválilo a souhlas znovu neudělilo. Jednání mezi developerem a městem pokračují dosud. Nabídka daru se později opakovala i v několika dalších oficiálních dokumentech včetně návrhu soudního smíru, který má za cíl ukončit několikaleté soudní řízení o zaplacení škody vzniklé developerovi v důsledku odvolání souhlasu města.
Zásadní obrat nastal v říjnu letošního roku, kdy policie obě právnické osoby, tedy společnost developera i stavební společnost, obvinila z podplácení, protože v souvislosti se svým podnikáním nabídly městu Hradec Králové finanční prostředky vázané na souhlas města s rozšířením příjezdové komunikace na jeho pozemcích.
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána stížnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Již teď ale vznikají zásadní otázky. Je skutečně cílem trestního práva kriminalizovat standardní obchodněprávní jednání vedená mezi podnikateli? Vždyť na žádná plnění jedné či druhé strany není právní nárok. Šlo by vůbec ukončit soudní řízení smírem, když jeho součástí je v zásadě vždy plnění, o němž není jasné, zda je na něj nárok či nikoliv?
Není jedním z logických znaků úplatku, byť v zákoně expresis verbis nevyjádřeným, utajení úplatku a snaha vyhnout se odhalení nezákonného jednání? Tomu přeci odporuje oficiální, přes podatelnu města zaslaný návrh řešení určitého obchodního vztahu.
Začíná další nový policejní experiment kriminalizace samospráv a jejich obchodních partnerů? Když jsem rozebíral tento případ na přednášce o trestní odpovědnosti zastupitelů, všichni přítomní zastupitelé do jednoho zbledli a začali vyprávět o desítkách darů různých obchodních partnerů jejich obcím, o nichž v zastupitelstvech kladně rozhodovali a stále rozhodují.
Vždyť i zastupitelstvo města Hradce Králové, které předmětný dar neschválilo, na témže jednání schválilo přijetí obdobného daru od jiného obchodního partnera města. Pokud by bylo testné přijetí daru obcí od obchodního partnera v souvislosti s jeho podnikáním, bylo by znemožněno obcím přijímat jakékoliv dary. Dary jsou totiž vždy poskytovány „v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného“ a nikdy na ně není nárok. Formální znaky trestného činu jsou tak splněny u každého daru obci, a pokud zastupitelé přijetí daru schválí, dopouštějí se trestného činu stejně jako ti, kteří jej nabízejí a poskytují.
Uplácet se nemá. Jen si nejsem jist, že právě výše popsaný případ je ten, kterému chtěli autoři trestního zákoníku zabránit. Již nyní jsou obce poškozovány, neboť přijetí darů v důsledku zde citovaného případu odmítají nebo alespoň odsouvají. A zastupitelstvy se zase šíří strach. Dobře, nebudeme panikařit a vyčkáme rozhodnutí státních zástupců o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Na tahu je státní zastupitelství.
Petr Toman
