Jsme civilizovaní lidé. Pročež se mlátíme do krve jen občasně. Třeba když jde o to, jestli je lepší Slavie nebo Sparta. Případně v jiné podobně urgentní a důležité záležitosti. Jsme civilizovaní lidé a tak, i když si doopravdy ubližujeme, dá se na to koukat i v televizi a s celou rodinou včetně malých dětí. Neteče krev, nikdo nikoho neposílá „do hajzlu“ případně jinam, kam se v televizi posílat nesmí, anebo jen po desáté večer. Zkrátka pohodička. Jako ve čtvrtek 21.9., když se na ČT 1 v pořadu Události, Komentáře sešli tři pozvaní. Stávající ministr spravedlnosti, bývalý ministr spravedlnosti, a aby to asi bylo genderově vyvážené, tak na dálku ještě jedna bývalá ministryně spravedlnosti. Podle toho, co pak říkala, jasný přítel na telefonu.

Na programu byla kárná žaloba na soudkyni, o které ten stávající ministr tvrdí, že v několika trestních věcech, v nichž její rozhodnutí zrušila odvolačka, nerespektovala závazný právní názor té odvolačky. Tedy zatím údajně.

Záznam pořadu s hosty Robertem Pelikánem, Jiřím Pospíšilem a Marií Benešovou si můžete pustit zde.

Ono je to dost složitá věc. Běžte na ulici a zeptejte se chodce, který vyhlíží alespoň průměrně inteligentně, co mu říká pojem závazný právní názor. Hodně zjednodušeně, odvolací soud nesmí soudu nalézacímu předepisovat, k jakým závěrům o vině má dospět poté, kdy zhodnotil důkazy.
Ale může mu vytknout, že ty důkazy nehodnotil podle toho, co mu ukládá trestní řád. Jednotlivě, v souhrnu a na základě vnitřního přesvědčení. Logicky a nikoliv rozporně. Což všechno jsou slova. Slova, slova, slova. Vyznat se v tom, co vlastně odvolací soud chtěl, je někdy dost složitá záležitost. A jestli soudce či senát nalézacího soudu vyhověl, také. Nevím kolik, ale určitě ne málo soudců už mi soukromě řeklo, že vůbec netuší, co po nich z té odvolačky chtějí.

Ale pár taky přiznalo, že jim je to naopak zcela jasné. Shora si přejí jiný rozsudek o vině, ale jinak to říct nemohou. Jen chtít, aby soudce ještě jednou přehodnotil důkazy. Jedna soudkyně to dokonce řekla veřejně a pak i napsala do rozsudku. Teď leží celý spis na Nejvyšším soudě s dovoláním. A to, co se v tom řízení dělo, se nelíbí ani Nejvyššímu státnímu zástupci. To ale jen na okraj.

O tom všem v té televizi nepadlo ani slovo. Naopak vypadalo to náramně jednoduše. Doslova křišťálově. Neposlechla závazný právní názor, tak jí ho odvolací soud zopakoval, a když ani pak neposlechla, musel napotřetí věc přikázat jinému soudci, což jsou zbytečné průtahy.
Pan ministr spravedlnosti ráno vyhlásil, že podal kárnou žalobu a večer už o tom mluvil do televize. Podle všeho dřív, než se o tom, co se jí vlastně vytýká, dozvěděla kárně obviněná. Ale jestli kouká v deset večer na ČT 1, tak už to ví a vše je OK. Ať národ vidí, jak se pan ministr tumluje, aby se vědělo, koho za měsíc volit.

To, že pan ministr hájí svoje dílo, je pochopitelné. Stručně řečeno, skutek se stal, o nezákonnosti není pochyb a tak jsem zasáhl. V čem ta nezákonnost konkrétně spočívá, a jestli to je složité nebo ne, sorry jako. O tom se tady bavit nebudeme. Což ale měla být parketa pro druhé dva exministry.

Pan bývalý ministr začal tím, že o věci nic neví, jen to má z medií. Ale to co soudkyně měla udělat, je velmi nepěkné. Často s panem ministrem nesouhlasí, ale teď je to jiná. Pak už se jen debatuje o hrozném hříchu soudního ping pongu mezi nalézacím a odvolacím soudem, čímž trpí obžalovaní.

A z kárně obviněné je už jen „to“, co to způsobilo. Ani slovo o tom, jak složité je někdy respektovat závazný právní názor odvolacího soudu a jestli se to soudkyni v daných případech podařilo anebo ne. To už máme probrané. Nepodařilo. Řečeno slovy branže, do které se pustili, skutek byl obviněné prokázán.

Minimálně v očích a uších diváctva. Též žádná zmínka o nesporném faktu, že ve většině případů pojatých do kárné žaloby kárně obviněná rozhodovala v tříčlenném senátu. Tedy rozhodovali, a případně se zprotivili, tři lidé. Čistě teoreticky mohli ti dva přísedící kárně obviněnou přehlasovat. S čímž se mimochodem kárná žaloba vypořádává v pravdě po bolševicku. Prostě za ty dva votanty kárně obviněná co profesionál odpovídá. Asi je měla je srovnat do latě, jestli si snad mysleli na nějaké nezávislé rozhodnutí. Radostná zpráva pro soudce z lidu. Jste kašpárkové do počtu a s poznámkou „na rozsudky nepúšťat“.

A do toho paní exministryně, co zatím nemluvila. Na dálku a zaručeně bez znalosti kárné žaloby tvrdí muziku. Jasně, že neposlouchat odvolací soud je hřích, a tak je volba kárně obviněná soudkyně dobrá, protože podezření je jasné. Sečteno a podrženo, z pohledu diváka je to jasné jak facka.

Vím, že to nebyl soud se vším všudy. Pro veřejnost ale zcela určitě. Vždyť mluvili tři po sobě jsoucí obyvatelé křesla ministra spravedlnosti. Veřejnosti ale bohužel ani účastníkům toho kolektivního kamenování ďábla zjevně nic neříká sentence audi alteram partem.

Nikomu nechyběl názor kárně obviněné, nikomu nechyběl kritický oponent. Takový, co by se pokusil alespoň nahrubo vysvětlit, oč ve věci jde. A jak řečeno, dvěma z aktérů nepřekážela ani absence znalosti toho, co se vlastně v té kárné žalobě tvrdí.
Jak české a tradiční. Kolik petic naslepo už se tu sepisovalo za posledních sedmdesát let. Kolik lidí třeba poslalo k čertu Chartu, aniž tušilo, co na ní komouše tak vytočilo. Nečíst a odsoudit. Odmítnout a nevědět, to je v Čechách skoro něco jako rodinné stříbro. No stříbro, spíš nepěkná tradice.

Leč z politického hlediska bylo cíle dosaženo. Občané mají jasný názor a tak to má být, protože tak je to správné. Občan bez názoru, který mu do hlavy vložili starostliví politici, je snad větší hnus než těhotná šestnáctiletá dcera v měšťanské rodině. Co kdyby se ten občan pokusil si nějaký názor udělat sám.

Kárně obviněná má sama několik možností. Může bojovat a hájit se analýzou svých rozhodnutí pokud jde o to, co měla podle odvolacího soudu udělat a co udělala. V tom případě to Nejvyšší správní soud co senát kárný bude mít asi dost těžké. Kdybych něco nechtěl dostat u zkoušky z trestního práva, tak by to byla otázka, jak vlastně konkrétně vykládat onu podřízenost závaznému právnímu názoru.

Zejména pokud by byla doplněná příklady, které jsem zažil. A mezi ně určitě patří některé z těch, co na ně odkazuje kárná žaloba. Může také namítnout, že byla přehlasovaná, čímž hra nejspíš skončí. Že by kárný senát akceptoval šílenou teorii o odpovědnosti profesionálního soudce za své votanty, rovnou vyloučím. Anebo se může doznat a sypat si popel na hlavu, případně se doznat zčásti a i popel nasypat jen na část hlavy. Případně to sbalit a odejít do důchodu. Nevím a nedokážu odhadnout, co udělá. Znám ji jen od vidění.

A samozřejmě nelze ani spekulovat, jak kárný senát rozhodne. Na tom, že to co se odehrálo v onom televizním pořadu ve čtvrtek 21.9.2017 bylo prostě kráglování, to ale nic nezmění. Občanská a profesní poprava, která je současně jasným vzkazem všem ostatním soudcům. I na vás může přijít kárná žaloba! Zdroje tu jsou. A pak počítejte s tím, že ještě než se budete moct před kárným senátem bránit a třeba i ubránit, v televizi a tím v očích celé veřejnosti vás snadno odděláme. Úplně a navždycky. Tak buďte opatrní!

Otázka zní, jestli opatrný soudce, co se především stará o to, aby nepopudil nadřízený soud a tak nezavdal příčinu ke kárné žalobě, je nezávislý soudce. Já si myslím, že ne. Zato si jistý jsem v tom, že je úplně špatné posílat soudcům takovéhle vzkazy. Tedy přesněji, zastrašovat je.

Tomáš Sokol