Už jsem toho za svůj život a třicet let praxe advokáta viděla dost, ale evidentně nikoliv vše. Ještě jsem příkladmo dosud neviděla – k tomu se dostávám teprve nyní – aby majitel jedné z největších českých advokátních kanceláří jednal proti čl. 1 Listiny základních práv a svobod, která, pro připomenutí, zní:
„Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“
Protože způsob, jakým hlavní partner kanceláře oznámil „propouštění“ – co se týká advokátů, tak tedy zřejmě ukončení trvalé spolupráce – je přesně porušením tohoto ustanovení. Zejména v případě pracovněprávních poměrů, při neexistenci předchozích vytýkacích dopisů a pod. bych na místě zaměstnanců neváhala jít do sporu. Ale ono to bude všechno „dohodou“, že?
Pan kolega ve své všemocnosti též zapomněl na ust. čl. 10 Listiny základních práv a svobod:
Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Jelikož každý, kdo bude propuštěn…éééé… bude s ním ukončena spolupráce v následujícím řekněme… půl roce ze strany této advokátní kanceláře, je přece líný, nevýkonný a můžeme se též domnívat, že je hlupák. To z toho tak nějak explicitně vyplývá, z vyjádření pana vedúceho, že? To jsem opravdu zvědavá na to dokazování…
K tomu je ještě zde taková „drobnost““, které se říká „stavovská kolegialita“ a na jejímž dodržování Kontrolní rada, kárný žalobce a kárné senáty značně lpí. Tedy alespoň ve vybraných případech, k nimž by tento rozhodně měl patřit. Nu a nakonec tady máme též „poškozování dobrého jména advokacie“, což je klasický evergreen řady rozhodnutí kárných senátů , a to prokazatelně i v případech, kdy advokát jednal ve zcela jiných souvislostech než při výkonu advokacie. Ale zřejmě to nevidím správně. P.T. Havel, hlavní společník dané kanceláře, zřejmě není advokát, ale je BŮH. Bohové se zákony neřídí, ti je tvoří. Z reakce České advokátní komory na toto tupení kolegů uvidíme, kde se mentálně nachází náš Olymp.
P.S. „Líné a nevýkonné“ kolegy od Havla rádi přivítáme v našem lehce stárnoucím a nedynamickém kolektivu, usilujícím o to, aby advokáti i jejich klienti byli v pohodě, k čemuž patří nejen vyřešení právních problémů, ale i laskavý přístup k životu jako takovému.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
