Nepovažoval jsem za vhodné jako emeritní soudce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) se jakkoli veřejně vyjadřovat k nominaci pana Petra Poledníka prezidentem republiky na funkci ústavního soudce, dokud jeho nominace nebude schválena či neschválena rozhodnutím pléna Senátu Parlamentu České republiky (PČR). Takové vyjádření, ať kladné či záporné, od soudce, byť bývalého, jenž devět let přezkoumával rozsudky a rozhodnutí nejen českého Ústavního soudu by bylo nepatřičné. Ostatně je vyloučeno, aby se např. předseda ESLP jakkoli veřejně vyjadřoval ke kandidátům na funkci soudce ESLP, dokud Parlamentní shromáždění Rady Evropy takového kandidáta řádně zvolí či nezvolí soudcem.
Jenom pro pořádek, Petra Poledníka znám dlouhá léta a vážím si jej. Jeho moudrost, právní erudice a nezpochybnitelný smysl pro spravedlnost by byly velkým přínosem pro český Ústavní soud. A nejen to, má řadu mezinárodních zkušeností, kde osvědčil svůj cit pro diplomacii. Nemohu nevzpomenout s jakou noblesou vedl v Indii v roce 2006 malou delegaci České advokátní komory (ČAK) při jednání s předsedou indického nejvyššího soudu, nejvyššími představiteli indické advokacie či profesory Nehru university v Novém Dillí. Byl jsem při tom! Dnes mám naopak čest zasedat s Petrem Poledníkem ve Vědecké radě Fakulty právnické Západočeské univerzity. Děkan této fakulty emeritní soudce Ústavního soudu Stanislav Balík věděl, proč právě Petra Poledníka do vědecké rady povolal. Takže pokud se na sklonku své nevšední kariéry rozhodl kandidovat na funkci soudce Ústavního soudu, tož česká veřejnost si mohla být jista, že je to dobře pro Českou republiku.
Nerozumím vůbec předsedovi Ústavního soudu Pavlovi Rychetskému, kterého znám také dlouhá léta, proč ihned po oznámení nominace Petra Poledníka pronesl veřejně níže uvedenou větu (s mlčenlivým souhlasem ostatních ústavních soudců??):
„Pana doktora Poledníka osobně neznám, nevím, zda se ve své dosavadní profesní kariéře věnoval ústavnímu právu, ani zda v této oblasti za sebou má nějakou publikační činnost.“
Tato věta odstartovala veskrze negativní posuzování velmi kvalitního kandidáta, které dokončilo svým stanoviskem plénum Senátu PČR. Přitom ona věta pocházející z úst předsedy Ústavního soudu je nejen nepatřičná, ale lze ji úspěšně zařadit do kategorie absurdních sdělení. Vysvětlím.
Petr Poledník byl v letech 2005–2019 místopředsedou ČAK a zároveň sídlo jeho advokátní kanceláře bylo a je v Brně. Troufám si říci, že byl a je po velice dlouhou dobu nejznámějším brněnským advokátem. Ústavní soud má sídlo v Brně… co k tomu dodat. Navíc osobně mohu potvrdit, že Pavel Rychetský se potkal s Petrem Poledníkem na mnoha odborných konferencích, jichž jsem se zúčastnil i já. Při návštěvě Brna předsedou ESLP Deanem Spielmannem, kterého jsem společně s Pavlem Rychetským v roce 2014 v České republice doprovázel, nás na pobočce ČAK v Brně přijímal právě Petr Poledník. Na webových stránkách ČAK lze i dnes dohledat fotografii z tohoto setkání.
Každý trochu úspěšný advokát, a Petr Poledník je kvalitní advokát a rozhodce, se věnuje ústavnímu právu každý den, v každé kauze, ve které provádí právní pomoc, jinak to není ani možné. Konstatování předsedy Ústavního soudu, že neví, zda se dlouholetý místopředseda ČAK ve své kariéře věnoval ústavnímu právu, nemohu než označit za velice smutnou vizitku toho, kdo je schopen takovéto konstatování pronést.
Konečně k otázce publikační činnosti v oblasti ústavního práva. Obecně platí, že kvalitní advokáti v zásadě takřka nepublikují, jejich erudice je prokazována obsahem podání k soudu. Publikační činnost v oblasti ústavního práva není podmínkou pro výkon funkce soudce Ústavního soudu. Když zalovím v nedávné historii, tak v roce 2003 kandidát na ústavního soudce navržený prezidentem Václavem Klausem, senátor Pavel Rychetský, žádnou významnou publikační činnost v oblasti ústavního práva za sebou neměl. Na rozdíl od jiného kandidáta, navrženého tímto prezidentem, profesora Václava Pavlíčka, jehož publikační činnost byla nejen velice rozsáhlá, ale především vynikající. Přesto tehdy senátor Pavel Rychetský souhlas k nominaci od kolegů senátorů obdržel a profesor Václav Pavlíček ke škodě Ústavního soudu i České republiky nikoliv.
Tolik ke kauze Poledník.
Aleš Pejchal
Text byl publikován ve zkrácené podobě v deníku Právo. Česká justice přináší původní nezkrácenou verzi.
