Nedávno vyšel najevo další nepochybný důkaz svědčící o tom, že krajská soudkyně v Ostravě Renata Gilová závažným způsobem chybovala v kauze Petra Kramného. Stalo se tak v souvislosti s doplněním podnětu k zahájení kárného řízení se zmíněnou soudkyní, který poukázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 2445/08 z roku 2009.
Šokující rozpor s rozhodnutím ÚS
Zmíněný judikát je totiž velmi důležitý v tom, že se v něm řešily podmínky pro znovuposouzení případu na základě nových důkazů. Tedy věc, která má nesmírný význam právě v kauze Petra Kramného. Ve zmiňovaném nálezu ÚS se totiž dočteme mj. následující: „…je-li zde nový důkaz, který může mít vliv na původní rozhodnutí (stačí pouhá rovina pravděpodobnosti), není zde zmocnění pro soud, který o návrhu na povolení obnovy řízení rozhoduje, provádět dokazování k potvrzení či vyvrácení této pravděpodobnosti. Takové dokazování může provádět pouze soud rozhodující o vině a trestu v obnoveném řízení.“
Ukazuje se, že Renata Gilová postupovala v naprostém rozporu s tím, co se v nálezu píše. Jádro problému spočívá v tom, že v červnu roku 2019 požadovala po „znaleckém ústavu“ (oficiálně nikdy nevznikl) v Českých Budějovicích, aby zhodnotil správnost důkazů navržených obviněným v obnově procesu. Soudkyně svým rozhodnutím popřela celý smysl probatorní fáze řízení o povolení obnovy, kdy se má posoudit jen to, zda nově předložené skutečnosti opravdu mohou odůvodňovat změnu již vydaného rozhodnutí. Z toho, co se píše v nálezu ÚS, je tedy naprosto jasné, že v této trestní věci vedené Krajským soudem v Ostravě došlo k závažnému porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Přitěžující okolností pro Renatu Gilovou je navíc to, že patří ke zkušeným soudcům. Skutečností uvedených v nálezu si tedy musela být velmi dobře vědoma, protože v rámci svého povolání má dle § 82 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. dokonce povinnost si prohlubovat své odborné znalosti. K nim bezesporu patří i dostatečná obeznámenost s nálezy ÚS, které jsou při projednávání případů v dané problematice relevantní. Citovaný nález byl publikován už v roce 2009 a měla více než dost času na seznámení se s jeho obsahem.
„Nepodjatá“ soudkyně a vadný posudek
Postup soudkyně Renaty Gilové není jen v rozporu s nálezem Ústavního soudu, ale co je ještě horší, je jí naprosto lhostejná důvěryhodnost předložených důkazů či posudků. Nemenším problémem bylo i to, že napadený revizní posudek docenta Františka Vorla z už zmíněného „znaleckého ústavu“ v Českých Budějovicích, jehož závěry zpochybnilo pět excelentních soudních znalců, nechala přezkoumat totožným docentem Františkem Vorlem.
Ano, čtete správně, opravdu jde o jednoho a toho samého člověka. Absurdní, že? Takové jednání není nic jiného než naprostý výsměch české spravedlnosti. Soudkyně Renata Gilová v tomto případu porušila právo na spravedlivý proces a svým přístupem podkopává důvěru veřejnosti v práci českých soudů. Bohužel nikoliv poprvé.
Tomáš Zdechovský
