V uplynulých dnech státní zastupitelství zveřejnilo okruh obviněných v kauze „Čapí hnízdo“, proti nimž bude i nadále vedeno trestní stíhání. Obsah příslušného usnesení zveřejněn nebyl, což lze kvitovat. Jeho autor ovšem znám je. Je jím dozorový státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.
„Vrchní komisař Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy a dozorující státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze se také vyjádřili k důvodnosti podání žádosti policejního orgánu o souhlas Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání obou poslanců“, zaznělo 6. září 2017 z úst Miroslavy Němcové, předsedkyně mandátového a imunitního výboru, při projednávání žádosti policejního orgánu o vydání poslanců Babiše a Faltýnka Poslaneckou sněmovnou (viz stenozáznam z 60.schůze PSP).
Přítomnost a vystupování dozorujícího státního zástupce při projednávání žádosti policejního orgánu o vydání poslanců k trestnímu stíhání vyvolává oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti při jeho následném posuzování stížnosti proti usnesení o zahájení trestního řízení těchto poslanců.
Státní zástupce, který svým jednáním dal předem najevo svůj souhlas s trestním stíháním určité osoby, je vyloučen z rozhodování o opravném prostředku takové osoby proti jejímu stíhání. Státní zástupce by tím totiž popřel svůj vlastní skutkový a právní názor již dříve vyjádřený. Tento závěr nevyvrací ani zrušení trestního stíhání poslance Faltýnka dozorovým státním zástupcem, neboť řeč je o právní zásadě a nikoliv o excesu, který žádná zásada nemůže vyloučit.
Slovy zákona jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci. (§ 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu).
V sázce je totiž nestrannost orgánů vystupujících v jednotlivých fázích trestního řízení. Objektivnost rozhodování jakožto garance spravedlivého trestního řízení. Porušení funkční příslušnosti orgánu rozhodujícího o opravných prostředcích obviněných zakládá procesní vadu vedoucí in fine ke zrušení případného trestního rozsudku a vrácení věci státnímu zástupci do přípravného řízení. Tedy riziko neplatnosti všech procesních úkonů učiněných v řízení po rozhodnutí funkčně nepříslušného státního zástupce.
Relevantní otázka zní, zda sama přítomnost a vystoupení dozorujícího státního zástupce na jednání mandátového a imunitního výboru lze považovat za souhlas k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání poslance či nikoliv.
Je nesporné, že předmětem jednání mandátového a imunitního výboru byla žádost o souhlas s trestním stíháním poslanců Babiše a Faltýnka.
Dále je nesporné, že v žádosti policejního orgánu musel být přesně vymezen skutek, jehož se poslanci měli dopustit a jeho právní kvalifikace podle trestního zákoníku. Tedy esenciální náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. řádu).
Bylo by možné spekulovat, zda dozorující státní zástupce předem věděl o žádosti k vydání poslanců a jaký byl jeho vztah k takové žádosti. Taková informace by měla význam, pokud by státní zástupce na jednání mandátového a imunitního výboru přítomen nebyl.
Dozorující státní zástupce však na jednání přítomen byl a projednání žádosti o vydání poslanců k trestnímu stíhání se aktivně účastnil. Poslankyně Němcová k tomu mimo jiné uvedla: „byla podpořena vyšetřovací verze policie ze strany dozorujícího státního zástupce“(viz stenozáznam z jednání PSP ze dne 6.září 2017).
Lze tak uzavřít, že dozorující státní zástupce nejpozději ke dni svého vystoupení před příslušným výborem Parlamentu (1) věděl o žádosti k trestnímu stíhání, (2) věděl o vymezení skutku, jehož se měli poslanci Babiš a Faltýnek dopustit, (3) byl seznámen s právní kvalifikací tohoto skutku a (4) na podporu policejní žádosti před poslanci též vystoupil.
Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil k formě udělení souhlasu k usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem a k důsledkům porušení funkční příslušnosti státního zástupce při rozhodnutí o usnesení o zahájení trestního stíhání (usnesení ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 Tz 11/2013, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, a aktuálně usnesení ze dne 22. 6. 2017, sp.zn. 4 Tz 17/2017 a ze dne 14.2.2017, sp.zn. 4 Tz 2/2017).
V rozsudku ze dne 16.července 2013, sp.zn. 7 Tz 32/2013-43, Nejvyšší soud vyložil smysl ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, jímž je „zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení [o zahájení trestního stíhání] již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.“
Forma souhlasu státního zástupce je z hlediska předmětného ustanovení nerozhodná, takže nedostatek jeho písemné formy nebrání závěru, že důsledky uvedené v citovaném ustanovení má i souhlas vyjádřený jinak. Dle dosavadní soudní judikatury, přestože dozorující státní zástupce dal souhlas k usnesení policejního orgánu způsobem, který není upraven trestním řádem, a že projevil tento souhlas formou porušující interní předpis státního zastupitelství, zůstává skutečností, že fakticky projevil předběžnou akceptaci zamýšleného usnesení policejního orgánu a navodil tak situaci, kdy policejní orgán měl k usnesení její souhlas (viz. citované rozhodnutí Nejvyššího soudu).
V rozsudku ze dne 23.1.2013, č.j. 5 Tz 94/2012-36, se Nejvyšší soud vyjádřil k pokynu státního zástupce, za nějž lze považovat též „jiné akty a úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, které ovšem vyjadřují jednoznačný názor státního zástupce na určitou otázku, jejíž řešení je významné pro danou věc“.
Reakce dozorujícího státního zástupce na již existující záměr policejního orgánu zahájit trestní stíhání obviněných, resp. na jeho postup k tomu směřující, lze pokládat za jeho předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního stíhání, neboť jím státní zástupce projevil svůj právní názor, kterým v podstatě sdělil policejnímu orgánu, že může zahájit trestní stíhání obou obviněných podle § 160 odst. 1 tr. řádu, takže pokud tak policejní orgán učiní, nebude to proti vůli státního zástupce, který ovšem výslovně a přímo nezavázal policejní orgán k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání.
Za „souhlas“ lze považovat nejen úkon státního zástupce takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 1, § 83b odst. 1 tr.řádu a dalších ustanovení), ale podobně, jak bylo již shora zdůrazněno ohledně pojmu „příkaz“, též další úkony státního zástupce, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu (viz cit. rozhodnutí).
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že policejní orgán ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání poslanců Babiše a Faltýnka byl seznámen s kladným postojem dozorového státního zástupce k zahájení trestního stíhání obou poslanců, a to včetně vymezení stíhaného skutku a jeho právní kvalifikace. V opačném případě by státní zástupce nejpozději při jednání na mandátovém a imunitním výboru využil svá dozorová oprávnění ve vztahu k policejnímu orgánu a pokynem jej zavázal buď ke stažení žádosti o vydání jmenovaných poslanců, případně změně popisu skutku a jeho právní kvalifikace.
Naopak, vzhledem k jeho aktivní účasti před mandátovým a imunitním výborem o vydání obou poslanců k trestnímu stíhání, lze učinit závěr, že vyjádřil své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. To následně vedlo k trestnímu stíhání pro předem schválený skutek naplňující znaky trestného činu dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie.
Andrej Babiš svými projevy na adresu orgánů činných v trestním stíhání a důvodnosti trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo vzbudil oprávněný zájem veřejnosti o další postup v této věci. Ten je umocněn i stanovisky OLAF, neziskových organizací a v neposlední řadě i politickým angažmá na mezinárodní scéně.
Je proto v zájmu všech orgánů činných v trestním řízení, včetně dozorového a dohledového státního zastupitelství, aby řádně obhájily nejvyšší možnou míru své nestrannosti a objektivity řízení a rozhodování v této věci. Zákonnost postupu dozorového státního zástupce a jeho příslušnost při rozhodování o stížnosti obviněných poslanců proti usnesení o zahájení trestního stíhání nevyjímaje.
Roman Jelínek
