Demonstrace jsou svého druhu projevem selhání systému: lidé musí vyjít do ulic a protestem se snaží dosáhnout změny, kterou nelze prosadit jiným legitimním způsobem. Tato forma projevu názoru k demokracii patří a nelze ji v žádném případě odsuzovat. Jen se s ní musí šetřit, důvod demonstrací musí být opravdu pádný, jinak se síla apelu vyčerpá, lid unaví a mocný nástroj politické akce se ošuntí a změní se v lepším případě v happenning. A co horšího, až opravdu půjde o věc, pro kterou stojí za to vyjít do ulic, bude složitější lidi k akci přesvědčit.
Určit co je a není ten správný moment, důvod pro výzvu k demonstraci, k tomu jsou podstatné hlasy veřejných autorit. Ty by měly být právě ze zmíněných důvodů mimořádně zdrženlivé v tom, zda udělí takové akci svoji podporu, popřípadě dokonce projeví odvahu a zchladí zbytečné vášně. Nota bene, jedná-li se o představitele moci soudní, která má z podstaty věci mít naordinován odstup od politiky, od emocí a davu zvláště.
Zazní-li proto z úst předsedy Ústavního soudu podpora demonstracím proti ministryni spravedlnosti, členky legitimně ustavené vlády, je to opravdu silný kalibr. V daném případě by tedy člověk čekal, že ministryně spravedlnosti postupuje nezákonně. Kupříkladu že navrhla vládě odvolání nejvyššího státního zástupce a odůvodnila to absolutně lživými důvody. Nebo že je nejvyšší státní zástupce proti své vůli držen ve sklepení Strakovy akademie, kde jej poradci premiéra lámou v kole a nutí podepsat, že Andrej Babiš není majitelem Agrofertu a Čapí hnízdo je v podstatě bohulibá neziskovka.
Faktem však je, že pan nejvyšší státní zástupce se již minulý rok rozhodl, že by chtěl změnit působiště, a proto se ucházel o post soudce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Sám se k tomu přiznal s tím, že již byl po deseti letech ve funkci vyčerpaný. A že s tím sekl zrovna teď, to se tak nějak sešlo: ESLP nevyšel a už bylo pro něj únavné vysvětlovat paní ministryni, jak je pod jeho vedením státní zastupitelství skvělou, bezchybnou institucí. Tedy to, co je mimochodem náplní jeho práce.
Lidé tedy na náměstích demonstrují, protože se jeden vysoký státní úředník rozhodl jít za lepším, a ještě se u toho tak trochu jako primadona nakrknul na hubatou ministryni. Je toto, tváří v tvář dění v Polsku či Maďarsku, legitimní důvod pro demonstrace za nezávislou justici, kterým vyslovují podporu některé její špičky?
Přitom by se důvod bouchnout do stolu a zastat se justice našel, a to vcelku pádný. Jedná se o kritiku, která se snáší na správní justici, především Nejvyšší správní soud, za její rozhodování o opatřeních vlády a úřadů proti pandemii. Politici všech stran tu mluví o přednosti „zdravotnického hlediska“ před ochranou práv, ministři soudce kritizují za to, že údajně rozhodují s cílem se prezentovat neotřelým rozhodnutím na veřejnosti. Ruku v ruce s tím jdou požadavky na úpravu pandemického zákona tak, aby se omezil přezkum rozhodnutí výkonné moci správní justicí. A místo toho, aby se vzedmula vlna kritiky, tak se média i někteří z akademické obce přidávají a tyhle útoky legitimizují.
A protože se justice moc bránit neumí, a ve veřejnoprávních médiích za ni mluví akorát justiční populisté, dali jsme prostor pro jiný pohled na České justici.
Petr Dimun
