Roman Janoušek je znám z případu řízení v opilosti, kdy zavinil v Praze nehodu v březnu 2012. Za nehodu byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4,5 roku. Rovněž tehdejší náměstek policejního prezidenta a později senátor Miroslav Antl řídil pod vlivem alkoholu a byl účastníkem nehody v říjnu 2002 v Pardubicích. Jeho delikt však nebyl posuzován jako trestný čin, ale jen jako přestupek.

Platila sice tehdy jiná právní úprava, ale na druhé straně řídil Antl dlouhou cestu z jižní Moravy, takže při začátku cesty byl více pod vlivem alkoholu a je div, že se mu nehoda stala až v Čechách. Trestu se vyhnul zcela, neboť jako někteří jiní vychytralí řidiči nepřebíral poštu a jeho skutek byl po roce promlčen. Dnes by jistě správní úřad, který by nechal promlčet případ podnapilého řidiče a spokojil by se s neúčinným doručováním, byl podezírán z korupce.

Ať si Antlovo jednání zhodnotí každý sám. Ovšem jak by média řvala, kdyby Roman Janoušek vyvázl bez trestu, a dokonce se stal senátorem. A jak média mlčí v jiném případě. Nadržování novinářů určitým jedincům či skupinkám je známé a možné. Media nejsou, nebyla a nikdy nebudou objektivní. Objektivní by však mělo být právo. Jeho základním definičním znakem je, že právní normy platí obecně a ne jen pro někoho. Pokud platí různě podle toho, jak se to hodí, přestává být právo právem. Jestliže v jednom případě je uložen trest v trestním řízení a v jiném případě není uložena ani pokuta v přestupkovém řízení, pak právo selhalo.

Zdeněk Koudelka