V pořadu Události, komentáře na ČT 24 dne 22. 12. 2015 se paní exministryně opět mýlila. A hned několikrát. Jediné pravdivé, leč vzápětí zkreslené bylo konstatování, že právně existují momentálně dva generální ředitelé Vězeňské služby.
Již méně pravdivé je tvrzení, že by se měl ministr spravedlnosti řídit rozsudkem, který se týkal státních zástupců a nechat řídit vězeňskou službu společně oběma generály – Dohnalem i Ondráškem. Je otázkou, zda to skutečně myslela vážně, nebo to byla snaha o odvedení pozornosti od toho hlavního, že to dvojvládí způsobila právě ona.
Paní exministryně politicky odpovídala za Vězeňskou službu dost dlouho na to aby věděla, že tato služba je podle zákona ozbrojeným bezpečnostním sborem. Nelze si představit, že by v ní společně rozhodovali dva generálové, kteří k sobě, také díky paní exministryni, necítí zrovna výrazné sympatie.
Dílo zkázy vězeňské služby by tak nepochybně bylo dokonáno. A nyní k těm státním zástupcům. Regulace jejich právního vztahu, včetně jmenování a odvolání do a z funkce, je na hony vzdálena od zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Řídí se předpisem soukromoprávním – zákoníkem práce s odchylkami stanovenými zákonem o státním zastupitelství. Právní úprava služebního poměru je upravena předpisem veřejnoprávním, jehož zásadní odlišností od předpisů soukromého práva je právě rozhodování o právech a povinnostech v řízení, jež je modifikací řízení správního. Jak vidno, použitelnost rozsudku, na nějž se paní exministryně odvolává, je nulová.
Paní exministryně si však na pomoc vzala ještě jeden, tajemně neoznačený, „klíčový rozsudek Nejvyššího správního soudu z léta tohoto roku“, v němž mělo být uvedeno, že nárok na vykonávání funkce má ten, kdo byl na místo ustanoven jako druhý, tedy v daném případě gen. Ondrášek. Pokud takový rozsudek existuje, zcela jistě se netýká služebního poměru příslušníků. Nelze však popřít, že v předcházející generálské blamáži – Lessy vs. Červíček – to tak fakticky bylo. Zde paní exministryně předkládá již druhou verzi. Tou první bylo spolurozhodování, nyní je to ten „pozdější“ generál.
Pravda je, jako vždy, úplně jinde, než ji hledá autorka obou receptů. Oba dnešní generálové byli na služební místo ustanoveni legálně, protože rozsudkem týkajícím se jednoho, se nemění právní stav druhého generála. Žádný právní předpis nestanoví, kdo má přednost. Protože musí být, jak bylo naznačeno výše, jen jeden, je v této tristní situaci, založené nezákonným rozhodnutím paní exministryně, jen a jen na ministrovi spravedlnosti, na kterého z nich, tak řečeno, „ukáže prstem“. A nelze nepostřehnout, že ukázal na gen. Dohnala. Také výklad o „řízení o obnově řízení“ se paní exministryni moc nepovedl. Obnova řízení je zákonem o služebním poměru (nikoli tedy zákoníkem práce nebo zákonem o vězeňské službě, tedy v předpisech, které jsou jí tak blízké) možná jen tehdy, kdy o ni požádá účastník řízení. Je jen málo uvěřitelné, jak se generálové předhání, kdo z nich si první podá žádost o obnovu řízení z důvodu dosažení sesazení z funkce.
Neodpustím si pár slov o gen. Dohnalovi vyčítaných personálních změnách. Předně, považuji za úsměvné, že mu je vyčítá ta, která „vyhodila“ gen. Dohnala po pár dnech ve funkci z důvodů, které nezná žádný zákon, natož zákon o služebním poměru (ostatně pohádky zmíněné paní exministryní o „korupčních deliktech“ se nijak neprokázaly, stejně jako báseň o tom, že je bývalý ekonomický náměstek trestně stíhán). Za další: ti kdo jsou do poměrů na generálním ředitelství více zasvěceni, tedy těch pár zaměstnanců, kteří přežili čistky z dob předcházejících (o nich paní exministryně pomlčela), se spíše diví minimálnímu rozsahu odvolaných vedoucích zaměstnanců. A ještě jeden zásadní rozdíl mezi čistkou paní exministryně a „čistkami“ gen. Dohnala je do očí bijící: gen Dohnal postupuje podle právních předpisů. A ty mu odvolání z funkce, a to i bez uvedení důvodů dovolují. Jedná se o vedoucí zaměstnance v režimu zákoníku práce.
Jedno však je nutno pochválit. Paní exministryně již prohlédla, neboť dnes již ví, že ministr může činit rozhodnutí jen na základě zákona. O jejím rozhodnutí, kterým odvolala gen. Dohnala, to Městský soud v Praze konstatovat nemohl. Laické i odborné veřejnosti v této souvislosti nedoporučuji pátrat po exministryní zmíněných rozhodnutích předchozích ministrů, kteří by rozhodovali o odvolání jemu podřízeného ředitele bezpečnostního sboru podle stejných ustanovení, jako ona. Bylo by to zhola zbytečné. V minulosti, ještě za účinnosti předchozího zákona o služebním poměru, tak rozhodl jeden z ředitelů bezpečnostních sborů ve vztahu ke svým podřízeným. Výsledek sporu byl stejný – soud se nenechal „obalamutit“. Není proto namístě tvrdit, že rozsudek v kauze Dohnal byl nepřesvědčivý a že o něm pochybují blíže neurčení odborníci. Již dlouho jsem se nesetkal s tak precizně a kvalifikovaně na 24 stranách zdůvodněným rozsudkem, přesvědčivě vyvracející všechny argumenty paní exministryně. Rád bych se s uvedenými odborníky osobně seznámil.
Paní exministryně se neubránila opakovaně nazvat gen. Dohnala „ufňukaným generálem“. Co se však významně nepovedlo, označila jej tak, když se pozastavil nad tím, že „omyl“ paní exministryně již stál daňové poplatníky nemalou částku. A jak si lze tipnout, není všem penězům konec. Škoda, že si nad vyhozenými penězi „nezafňukala“ také paní exministryně. Výkladu o tom, že ponese odpovědnost, v naší české realitě neodpovědnosti odpovědných, jen těžko diváci uvěřili.
A postesknutí si na závěr. Pokud se politické strany budou i nadále předbíhat v podivném zájmu o obsazení vrcholných míst v bezpečnostních sborech, můžeme se těšit na další „dvojvládí“. Důvěryhodnost hlasitě proklamovaného právního státu utrpí další trhlinu.
JUDr. Petr Tomek
