Je možné tunelovat veřejné prostředky veřejně? Je čtyři sta milionů malá, nebo velká domů? Je ministryně Marksová zaměstnancem státu, nebo genderových neziskovek? 

Jeden březnový den jsem měl neodbytný pocit, že se všude mluví o ukrutném utlačování žen v České republice. Na Českém rozhlase, v České televizi, v tištěných i internetových denících, všude tohle téma. Odevšad někdo tvrdil, jak jsou ženy u nás placeny opravdu, ale opravdu hůř než muži na stejných pozicích. Nechápal jsem, jak se to mohlo tak sejít, jak to, že čirou náhodou všude omílají totéž. Že by to bylo tím datem, 8. března? Vypadá to jako cílená kampaň, říkal jsem si. Ale proč? A večer jsem pochopil. Paní ministryně práce a sociálních věcí oznámila, že už se na to nemůže dívat, na tu do nebe volající nespravedlnost v platech žen, a že tedy podpoří zrovnoprávnění žen s muži – dá 400 milionů korun genderovým organizacím, aby s tím něco udělaly.

Představuji si to takhle:
Před pár měsíci se Anička, Barunka a Cecilka, každá z nějaké hodně ale hodně důležité džendrovky sešly v čajovně (do kaváren nechodí, to není dost alternativní). Holky, říká jedna, tak nám pomalu docházejí peníze. No jo, říká druhá, ty granty končí a co jako budeme dělat? Jasně, musíme přece chránit ty utlačované ženy, směje se třetí. Tak půjdeme za Míšou, ta vždycky nějaké peníze splašila, no né? A jak řekly, tak udělaly.

Míša nezklamala. Holky, nebojte se, to přece není žádný problém. Vy připravte nějaký průzkum, abychom s ním mohly do médií. Musí to ale být průzkum něčeho, co jde snadno prokázat, i když to nebude úplně pravda. Třeba nerovnost v platech žen a mužů na stejných pozicích. Tam najdeme spoustu příkladů, které nám pak nikdo jen tak nevyvrátí. Protože, jak se někdo ozve, že to tak není, tak z něj uděláme šovinistu. A když by někdo začal vytahovat, jako že je spousta faktorů, které se musí zohlednit, jako jsou délka praxe, zkušenosti, individuální schopnosti, výkon atd., tak řekneme, že mlží, aby zachoval tu nespravedlnost vůči ženám. Na to veřejnost uslyší. No a na MDŽ naplánujeme hezkou kampaň. Vy se dostanete do všech plátků, rádií a televizí a řeknete LIDU, jak jsou tady ženy utlačované. Já potom budu dělat, jako že se na to nemůžu dívat a veřejně vám slíbím peníze na odstraňování té nespravedlnosti. Vytáhnu ze státního rozpočtu třeba 400 melounů. Když budeme dost nahlas křičet, že je to na dobrou věc, ani pes po tom neštěkne.

Jak se domluvily, tak i udělaly. Na MDŽ holky z džendrů vytáhly do boje a Míša jim veřejně přiklepla peníze. Celých 400 milionů korun. Jasně, Míša napsala, že ty peníze nebudou čerpat jenom neziskovky. O dotace se mohou hlásit i města, kraje nebo podnikatelé, kteří chtějí ženám radit a vzdělávat je. Dotace možná dostane obec, ale radit jim budou zase ty džendrovky. Geniální, no ne?

Takže si to shrňme.
Ministryně práce a sociálních věcí provozuje sociální inženýrství. Ze své pozice manipuluje veřejností a formuje ji k svému ultralevicovému obrazu.
Ministryně práce a sociálních věcí využívá k naplňování svých ideologických levicových cílů veřejné prostředky.
Ministryně práce a sociálních věcí zajistila tyto veřejné prostředky k podpoře úzce zaměřeného segmentu služeb, v tomto případě genderově zaměřených neziskových organizací.

Tunel na veřejné prostředky v přímém přenosu. Nepokryté napojení na bývalé kolegyně a vztahy. Řebíček, Rath, Vávra a další se jen tiše stydí. Jak byli nešikovní, jak neuměli myslet ve velkém, jaké měli zábrany jednat drze veřejně…
Zdá se, že tuneláři všech zemí našli svého mistra. Promiňte, musím být genderově korektní – tuneláři našli svou mi(ni)stryni.
Radomil Bábek, autor je předseda Asociace podnikatelů a manažerů