To je otázka za všechny peníze. Toho, kdo na ni najde odpověď a potřebné řešení, bychom měli ocenit třeba něčím jako „finančním Oskarem“. Možná je to i na Nobelovu cenu.

Od roku 1990 žijeme ve svobodě, která ale bohužel ve stále ještě postkomunistických podmínkách nejde často ruku v ruce s odpovědností za vlastní rozhodnutí. A to zejména ve finanční oblasti. Lákadel a nových požitků je mnoho a slabší povahy jim velmi těžko odolávají. Nějakou formu dluhu mají tři miliony lidí. Jinými slovy řečeno – dluží každý třetí občan této republiky, včetně dětí a penzistů.

Už předloni jsme upozornili na velmi neblahý trend, a to na dramatický nárůst počtu dlužníků s mnohačetnými exekucemi. Jen pro připomenutí uvedu pár čísel: v posledních letech je každoročně zahajováno zhruba tři čtvrtě milionu exekucí, celkem evidujeme už téměř 4,7 miliony exekucí, jedna exekuovaná fyzická osoba má v průměru přes 5 exekucí, evidujeme přes 142 tisíc dlužníků s deseti a více exekucemi a už téměř 270 tisíc dlužníku je v pásmu se čtyřmi až devíti exekucemi.

Nutno říci, že na současné situaci má svůj podíl viny a odpovědnost každý z účastníků dluhového procesu. Omezím se pouze na tři z nich.

Za prvé věřitelé. Patří k nim ti, kteří jsou existenčně závislí na produkci dluhů, dělají vše pro to, aby se zájem o jejich „produkty“ zvýšil. A přiznejme si, často i s plným vědomím toho, že určitá skupina nebude schopna svůj závazek splnit. Pomocí všudypřítomné a často velmi agresivní reklamy vytvářejí až nezdravou poptávku po všem, co si lze jen představit – vyvolávají pocit, že věci, často nepotřebné, je nutné koupit teď hned, a pokud zrovna nemáte peníze, finanční výpomoc není žádný problém. Za zmínku stojí, že jen v roce 2016 investovaly úvěrové společnosti, tedy pouhý zlomek věřitelů, do reklamy více než tři miliardy korun!!!

Jsou to pak stejní věřitelé, kteří dlužníky posílají do exekuce. Bohužel se ukázalo, že to často dělají bezhlavě a bez předchozího posouzení, zda může být exekuce úspěšná. Na nákladech vymáhání se nepodílí, nemají tak překážku, která by jim bránila chovat se obezřetně.

Na druhou stranu je nutno říci, že jiné řešení se jim prozatím nenabízí. Koncepce současných daňových předpisů, umožňující případné odepsání pohledávky, je prozatím stále složitá a pro mnohé subjekty nemožná.

Bohužel, stejně tak současný systém nenabízí uspokojivé řešení ani věřitelům, kteří se jimi nestali o vlastní vůli, ale kteří „spadli“ do kolotoče dluhového procesu, aniž by se proto sami rozhodli. Neplacení místních poplatků nejrůznějšího typu, dluhy na pojistném, na nájemném, na daních, ale i tolik nežádoucí dluhy na výživném tvoří ne zanedbatelnou část věřitelského koláče, do kterého by se chtěl zakousnout jen málokdo.

Dlužníci. Zmasírováni reklamou a vidinou blahobytu bezhlavě nakupují tu super moderní telefon, tu dovolenou na splátky, tu lepší dárky na Vánoce. Přidáme-li k tomu moderní proklamace populistických politiků, že dlužník je v podstatě nesvéprávnou obětí, které je třeba občas něco odpustit (pravidelně v čase před volbami), máme tady ne málo početnou skupinu spoluobčanů, která se bez zábran a hlubšího zamyšlení vrhne do dluhového nevolnictví, až nakonec zcela rezignuje na svou odpovědnost. A proč také ne? Vždyť se o ně přeci stát postará.

Finanční výchova v rodinách i na školách zjevně dlouhodobě selhává. Mnozí lidé nerozumí ani základním finančním pojmům, neumí si vytvořit finanční rezervu a neznají nebo se nezajímají o rizika, která z nezodpovědného zadlužování plynou. Nemohou tudíž svým dětem vštípit správné finanční návyky a předat jim základní pravidla hospodaření.

Školní výuka zjevně také pokulhává. Uvažuje se o rozšíření maturit z matematiky. Nic proti tomu, mnohým z dlužníků nejdou často ani základní počty. Jak jinak si totiž vysvětlit, že v jednoduché rovnici má dáti dal se stále pohybují v záporných číslech a ještě se tomu diví.

A jak dluhový proces ovlivnili soudní exekutoři?

Významně. Přenesení výkonu soudní moci v oblasti vymahatelnosti práva se ukázalo jako cesta správným směrem. Oproti nedávné minulosti se jedná o efektivní a z pohledu věřitelů úspěšný proces. Nicméně i on ukázal za dobu svého fungování podstatné nedostatky.

Ukazuje se totiž, že příliš silné propojení mezi soudními exekutory a věřiteli vymáhacímu prostředí nesvědčí. Nucené hledání klienta a získávání exekučních zakázek bylo povýšeno na existenční nutnost namísto toho, aby si soudní exekutoři zachovali svobodu rozhodování a pečlivě dbali na nezávislost, která této činnosti má a musí být za všech okolností zachována.

V situaci, kdy trvale klesá vymahatelnost, a s tím související významný pokles příjmů, vzájemná konkurence v dnes již přeregulovaném prostředí nestimuluje k lepším výkonům, ale k hledání cest, jak tento finanční schodek vyrovnat.

Obávám se, že se v období po 1. dubnu letošního roku, kdy vstoupí v účinnost novela exekučního tarifu snižující odměnu soudních exekutorů o jednu třetinu, mohou znovu objevit praktiky, které se nám v poslední době dařilo úspěšně potlačit. Podle dosavadní logiky zákonodárce se pak opět dočkáme jen další a další regulace, která nepovede nikam jinam než k destrukci celého systému.

Jaká jsou řešení, dámy a pánové?

Nesmíme rezignovat na vzdělávání občanů v oblasti finanční gramotnosti. Naučit lidi spravovat své finance odpovědně a varovat je před neuváženým zadlužením. Musíme vychovat novou generaci, které by konečně opět nepřipadalo podivné své dluhy platit. A do té doby by snad jen stačilo dávat ostatním správné příklady toho, že soudní rozhodnutí budou respektována. A to především veřejnými institucemi, jako je například prezident republiky.

A zapojit do tohoto procesu média, která by byla v tomto směru konečně alespoň trochu užitečná.

Revidovat práci a efektivitu finančních a sociálních poraden, které by se pro mnohé zejména pak notorické dlužníky měly stát snad dokonce povinné. Proč jejich návštěvou nepodmínit výplatu některé dávky státní sociální podpory? Kde máme jistotu, že peníze vyplacené těmto lidem ze státního rozpočtu, tedy našich kapes, použijí tak, jak mají?

Věřitelé, kteří se dobrovolně chtějí dluhového procesu účastnit, musejí ještě lépe posuzovat bonitu klientů a výrazně zpřísnit proces půjčování. Prvním krokem byla novela zákona o spotřebitelském úvěru, v dalších krocích je potřeba pokračovat. Vedle další regulace je však třeba ruku v ruce nabídnout věřitelům takovou úpravu daňových předpisů, která by zjednodušila možnost odepsání nevymahatelných pohledávek.

Ostatním – nedobrovolným věřitelům, by měl stát zajistit mnohem větší ochranu a přísněji postihovat dlužníky, kteří na tomto typu věřitelů finančně parazitují. Neměl by podporovat nezodpovědné konání těch, kteří se účelově staví do role slabšího a poté ze své pozice těží úlevy. Zmírnění podmínek pro oddlužení je určitě jedním z možných řešení – ale vyžaduje důslednost a přísnost i po skončení oddlužovacího procesu. Ten by přitom měl být pro dlužníka skutečným očistcem, neboť příliš měkké podmínky povedou jen k dluhovému jo-jo efektu.

Co je ovšem z mého pohledu prezidentky Exekutorské komory a soudní exekutorky zcela klíčové, je nutnost restartovat vztah mezi věřitelem a exekutorem a zajistit finanční participaci věřitelů na exekučním řízení. Důkladně revidovat exekuční řád a posílit nezávislost exekutora, o které nemůže v exekučním procesu nikdo a nikdy ani v nejmenším pochybovat. Musíme přetrhat nezdravé vazby mezi exekutory coby vykonavateli práva a věřiteli coby dodavateli zakázek zavedením náhodného přidělování kauz na principu místní příslušnosti.

A v neposlední řadě je nutno hledat úspory nákladů na exekuce také na straně státu. Hledáme stále další a další možnosti snižování nákladů exekuce (nejlépe na úkor ostatních), ale stále je opomíjen fakt, že náklady exekuce, které musí dlužník zaplatit, jsou navyšovány o celou jejich jednu pětinu!

Každý žijeme ve své bublině, které se při hledání řešení nastíněných problémů jen velmi málo protínají. Dokud si společně nesedneme k jednomu stolu a nepovedeme skutečně otevřenou diskuzi, nepodaří se nám do společenského diskurzu vrátit hodnoty jako je spolehlivost, odpovědnost, důvěra a solidnost.

Pavla Fučíková (Projev prezidentky Exekutorské komory ČR, se kterým vystoupila na konferenci Česko v době dluhů)